F. X. ŠALDOVI

Stanislav Kostka Neumann

F. X. ŠALDOVI
Než koturny své sedřeme až k zemi a bosky loukou rozběhneme se, než srdce prodere se iluzemi a mozek bělmo pověr setřese, než před skutečností se rdíme němi za bludů proud, jenž mládí odnese, než v dobrém projdeme se věky všemi, před stromy zatoužíme po lese, než konečně se lásce naučíme a víme, že se nikdy nesmíříme s tím, co až za hrob volá nenávist, – je večer zde, a den se nenavrátí. Starými bludy mláď si chvíli krátí. A nade vším se chechtá dějin svist. 255