VEČERNÍ SLAVNOST V PARKU

Stanislav Kostka Neumann

VEČERNÍ SLAVNOST V PARKU
Fialy nám dýší u nohou. Mezi jilmy bárka luny plyne po blankytu, který černá tmou. Pochválen buď dneska, noční stíne. Jako by ti lidé vymřeli. Ztichlo vše, jen hudba vláčně nosí stmělým parkem měkké pocely. Večer je, a světla trávu rosí. Večer je, a dýší fialy. Tanečnice, ve víru a kmitu jenom iluzí jste zahřály kouzlo zeleného šerosvitu. Večer je a slavnost měštěnínů, mírný přelud Šeherezády. Pro básníka podobny jsou vínu smutečních vrb žhavé kaskády. Když se opil bengálovou září, o sto let se starším zdá mu sad: květiny se smějí z lidských tváří, s věcmi lze i lidi milovat. 263

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann