Tys mi tak hrozně daleko,

Stanislav Kostka Neumann

Tys mi tak hrozně daleko, Tys mi tak hrozně daleko,
a já jsem hrozně, hrozně sám, třebaže, i když tě nevidím, na tě jen myslím a vzpomínám. Stále a všude se mnou jsi, má noc jsi a den, má práce a sen, se mnou jsi – stále vzdálená, s tebou jsem – stále sám. A když jsem s tebou a u tebe, když na dosah ruky tě mám, ty to víš: zalknu se, oněmím, a zase jsem sám a sám. Tak čekám na svou odvahu, na pokyn tvůj, jenž by mě zval, – a zatím čas můj jak lavina řítí se z holých skal. 279

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann