Aspoň za něco již děkuji ti,

Stanislav Kostka Neumann

Aspoň za něco již děkuji ti, Aspoň za něco již děkuji ti,
aspoň jedno v srdci nosím jmění: že mi necháváš svou drahou ruku k políbení.
Celé dni se těším na tu chvíli, pyšný žebrák na almužnu sladkou, na věčnost bych prodloužiti chtěl tu rozkoš krátkou. Ale také tu se zdá mi vždycky, že si přitom pouze hloupě vedu, že té chvíle všecku sladkost vypít nedovedu. 281