Třeskutý mráz. A země kol se jiskří

Stanislav Kostka Neumann

Třeskutý mráz. A země kol se jiskří Třeskutý mráz. A země kol se jiskří
jak drobný odlesk hvězdné oblohy. Starými lesy po silnici vzhůru vnikáme v ticho noční pohody. Do staré romantiky obléká vše bleďoučký měsíc zkřehlým svitem svým. Tu a tam šustne cosi v zmrzlém listí pod černým jehličnatým stromovím. Komorní Hrádek v tvrdém spánku zimním jak zámek zakletý je z pohádky. A Tys tu se mnou, moje Bílá paní, Ty přízraku, jen pro mě přesladký. Jak obvykle Ti říkám: Drahá, drahá!, svou rukou hřeji chladnou ruku Tvou. Jsem chudý rytíř z pohádky té krásné, jenž ztratil duši s tajnou nevěstou. Je k ránu již. A brzy kohout vstane kdes na Vranově ke kuropění... A já mám zlost, když soudruzi jsou hlučni a předčasně mě ruší ze snění... 296 27. 2.–1. 3. 1927

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann