Hubené prsty moje

Stanislav Kostka Neumann

Hubené prsty moje Hubené prsty moje
 nenaučily se hráti na nástroje o strunách, které plačou, jásají a sní, a přece píseň nejněžnější chtějí zahrát směle na nejsladších strunách, na Tvém těle, má lásko nejkrásnější, lásko poslední! A zhořklá ústa moje, chudá, nevýmluvná za lásky i boje, zazpívat nedovedou jedné písničky, a přece zpěvem nejsladším a složitým Ti chtějí rozezvučeti tělo k vášnivému ději a v božskou melodii utkat všecky hubičky. Kdyby to nedovedly prsty, ústa moje, byla by naše láska plna nepokoje, a ještě bledší byla by Tvá bledá tvář. A věčný smutek putoval by se mnou, že nezřím šťastnou bytost Tvoji jemnou ni ve chvilce, kdy každou bledost zbarví rudá zář. 311 24. 8. 1927 večer, po zprávách o popravě Sacca a Vanzettiho

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann