Jen jedno jaro v životě jsem ztratil,

Stanislav Kostka Neumann

Jen jedno jaro v životě jsem ztratil, Jen jedno jaro v životě jsem ztratil,
 mimo mne přešlo, aniž jsem ho viděl, jen jedno jaro vzkvetlo, zavonělo, aniž jsem upil z jeho sladkých zřídel. Do dálky zřel jsem přes severní lány, mně zrak se touhou beznadějně kalil, a malomyslností hořce spoután, do každé číše pochybnost jsem nalil... Jen jedno jaro! Škoda je i toho, všech květin škoda, jež nám nevoněly, všech ptáků, jež jsme cestou nezaslechli, všech žen, jež před námi se nezarděly. A přece blahořečím tomu jaru, své touze, bázni, pochybnostem, hoři! Vždyť na břehu jsem stanul v nové zemi po dlouhé plavbě v rozbouřeném moři. Tu manželem jsem stal se kněžny cizí, novinu vzácnou spolu vzděláváme... Než zbohatneme žní, již ruka sklízí, paláce ze snů nad hlavami máme. 316

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann