Jen jedno jaro v životě jsem ztratil,

Stanislav Kostka Neumann

Jen jedno jaro v životě jsem ztratil, mimo mne přešlo, aniž jsem ho viděl, jen jedno jaro vzkvetlo, zavonělo, aniž jsem upil z jeho sladkých zřídel. Do dálky zřel jsem přes severní lány, mně zrak se touhou beznadějně kalil, a malomyslností hořce spoután, do každé číše pochybnost jsem nalil... Jen jedno jaro! Škoda je i toho, všech květin škoda, jež nám nevoněly, všech ptáků, jež jsme cestou nezaslechli, všech žen, jež před námi se nezarděly. A přece blahořečím tomu jaru, své touze, bázni, pochybnostem, hoři! Vždyť na břehu jsem stanul v nové zemi po dlouhé plavbě v rozbouřeném moři. Tu manželem jsem stal se kněžny cizí, novinu vzácnou spolu vzděláváme... Než zbohatneme žní, již ruka sklízí, paláce ze snů nad hlavami máme.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

615. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Síla k žití. (Jaroslav Vrchlický)
  2. STROMOVKA. (Josef Lukavský)
  3. JARNÍ PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  4. IX. PRVNÍ SNÍH. (Josef Kuchař)
  5. Jarní vycházka. (Emanuel z Čenkova)
  6. Třetí jaro... (Růžena Jesenská)
  7. Sotva asi... (Rudolf Richard Hofmeister)
  8. Co trpěl jsem... (Adolf Heyduk)
  9. NOVÉ JARO. (Antonín Klášterský)
  10. NAD SVADLOU RŮŽÍ. (Čechoslav Ostravický)