STROMOVKA.

Josef Lukavský

Mně zachtělo se jednou zase v Stromovce prožít slunný den a v její svěží, jarní kráse být vzpomínáním okouzlen na časy zašlé, uplynulé, v nichž prožili jsme tady chvíle, jichž život dává zcela málo a které prchnou jako sen. Voněla tráva, ptáci pěli a slunce plálo nad nimi, v záhonech růže krvácely skvrnami žhavě rudými a zdálo se mi, stejné zdroje že s nimi dnes má srdce moje a stopy mé že znamená dnes slzami rozžhavenými. Proč nejsi se mnou, moje milá, proč zraněného necháš mřít, proč v hoři jsi mne opustila a nespěcháš krev zastavit, proč, když jsi mého žití paní, nedotkneš se mne hebkou dlaní a nechceš, jak jen tvým je právem, krev srdce mého do rtů vzít?

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

337. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SULAMIT. (Jaroslav Vrchlický)
  2. 18. Z těch bájí, ježto stromů zášer kryje, (Vojtěch Pakosta)
  3. JARNÍ PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  4. IX. PRVNÍ SNÍH. (Josef Kuchař)
  5. Jarní vycházka. (Emanuel z Čenkova)
  6. Portrait Minky. (Julius Alois Koráb)
  7. Večer. (Jaroslav Vrchlický)
  8. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  9. ***   Nejsladší má chvíle bývá, (Adolf Brabec)
  10. DVOJÍ PŘÁNÍ. (Anonym řecké anthologie.) (Jaroslav Vrchlický)