Myslím, že můžeš mi odpustit věru

Stanislav Kostka Neumann

Myslím, že můžeš mi odpustit věru Myslím, že můžeš mi odpustit věru
mé chvilky drsné a jedovaté: z toho, co stalo se, tolik jsem tušil, tolikrát marně v Tvou němotu bušil, žel, nemám nervy svaté.
Myslím, že můžeš mi odpustit věru nedůvěřivosti trpká slova: má láska chtěla jen slyšeti opak, z lakomých úst Tvých slyšeti opak a důvěřovati znova. Odpusť mi výkřiky, jimiž jsem křivdil, odpusť jim pro ty, jež pravdu měly; zhořklému srdci všecko je trýzní a všecko za chvíli lítostí vyzní, vzpomeň, co dny mé vytrpěly. 324