Myslím, že můžeš mi odpustit věru

Stanislav Kostka Neumann

Myslím, že můžeš mi odpustit věru mé chvilky drsné a jedovaté: z toho, co stalo se, tolik jsem tušil, tolikrát marně v Tvou němotu bušil, žel, nemám nervy svaté. Myslím, že můžeš mi odpustit věru nedůvěřivosti trpká slova: má láska chtěla jen slyšeti opak, z lakomých úst Tvých slyšeti opak a důvěřovati znova. Odpusť mi výkřiky, jimiž jsem křivdil, odpusť jim pro ty, jež pravdu měly; zhořklému srdci všecko je trýzní a všecko za chvíli lítostí vyzní, vzpomeň, co dny mé vytrpěly.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

216. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXI.   HRŮZA Z PRÁZDNA. (Richard Weiner)
  2. ZAPOMEŇ! (Ruda Mařík)
  3. NOVÉ LÁSCE. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  4. V těch dobách těžké zkoušky, drahá, (Jaroslav Vrchlický)
  5. VĚDOMÍ. (František Soldan)
  6. AŽ ZAVRU OČI... (Josef Svatopluk Machar)
  7. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM. (Viktor Dyk)
  8. Sonet z literárního života českého. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Proč rozum mám a proč mám, drahá, Tebe, (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Což je to hřích? (Jan Červenka)