HOVOR SE SFINGOU

Stanislav Kostka Neumann

HOVOR SE SFINGOU
Miluji tvoje všecko, ty to víš, ty to víš, veliké děcko, pro něž jsem zradil sebe, a za snem jako za oblakem stoupaje v nebe, řítím se níž a níž. Miluji vše, co nazýváš svým tělem: hedbávné pleti teplo i led, tvé tváře lunu pod oblačným čelem, rtů rozpuklý a pastelový květ, pilíře nohou, trupu prohnutou sakuru, tvé ruce měkkých dlaní, tvé hrozny, tvou broskev, tvou lasturu, bledost i zardívání, – leč nejvíce z všeho miluji, až k nenávisti, tvých očí tmavou hlubinu: šerem je obklíčena, tlí v ní listí, zrcadlí tajemnou končinu. Nejvíce z všeho miluji oči tvé, nejvíce z všeho mě vraždí těch zřítelnic dvé. Stokrát se do nich zahledím, závratí puzen až ke dnu, táži se, táži – marně – vím, že odpověď leží v nich jako balvan, balvan, jejž nevyzvednu. 325 Stokrát se marně zadívám v tu hlubinu němou, jako bych hovořil s tajemnou gemou, stokrát se marně očima ptám těch očí. Bludičkou na úbočí cosi v nich vzplane a zhasne v tmách, rázem a navždy v bezedných hlubinách, vyhnancem do noci odcházím znova, ze starých ran mně znova teče krev: nikdy se nedovím, nehoden slova, je-li to posměch, soucit, zrada nebo hněv, chlad nebo teplo, ocel nebo měď, ta tvoje odpověď.
Miluji tvoje všecko, ty to víš, ty to víš, veliké děcko, pro něž jsem zradil sebe, a za snem jako za oblakem stoupaje v nebe, řítím se níž a níž. Miluji vše, co jmenují tvou duší: tvé mladé bloudění i touhy, jež chudoba kruší, smutky a vzpouru, stud i vzrušení, tvou plachost laně i něhy cudné slabiky, tvé spravedlivosti hrdé zbraně i soucit veliký – leč nejvíce z všeho miluji to bolestné dění, jež zasil jsem do tebe – pro svoje utrpení. 326 Ten zmatek tvého srdce, ta bouře kol tvé hlavy, to není všednost ve všednosti jen. Jsi cesta do hor: táhnou silné davy pozdravit nový den. Jak sladko by bylo trpěti tedy pro krásnou věc, kdyby nás nedělily tajemné ledy a spojoval bratrský růměnec. Jak sladko bylo by trpěti, znám-li svou vinu, a utrpením prospěti milovanému klínu. S vědomím viny klesám pod balvanem, jejž na mě jsi svalila, nemohu příti se s mládím, krutým vanem, pro sen, jejž tak jsi zradila. S vědomím lásky však chtěl bych odhodlaně snášeti vše, co mi připravíš, chtěl bych ti pokorně nastavit dlaně, bys mohla výš. Stokrát jsem k tomu se odhodlal, stokrát však víru jsi mi vzala; srdce i mozek jsem ti bez výhrady dal, mlčením aspoň jsi mi lhala. Ach, proč jen, proč, ó ženo sladká, jsem v bytosti tvé tak všední jen host, proč nemůžeš příteli tam otevřít vrátka, kde upřímnost potkává upřímnost? 327 Setkávám se jen s hlubinou němou, jako bych hovořil s tajemnou gemou, tápu jen v tmách, ruku mi pohladíš, zmizíš v hlubinách, vyhnancem do noci odcházím znova, ze starých ran mi znova teče krev: nikdy se nedovím, nehoden slova, je-li to posměch, soucit, zrada nebo hněv, chlad nebo teplo, ocel nebo měď, ta tvoje odpověď. 328 LITERÁRNĚHISTORICKÝ KOMENTÁŘ A EDIČNÍ POZNÁMKY
Čtvrtý svazek básní Stanislava K. Neumanna obsahuje autorovu veršovanou tvorbu z období 1925–1935, tedy z let mezi jeho padesátkou a šedesátkou. Kromě veršů knižně nevydaných, tj. básní sebraných po časopisech a sbornících nebo tištěných z rukopisu, dále několika čísel zařazených do románu Zlatý oblak (1932) a do prvního dílu reportážní Československé cesty (1934), spadají sem dvě sbírky, Láska (1933), psaná v letech 1925–1932 a skládající se ze tří samostatně vydaných, ale tematicky, žánrově i stylově shodných sbírek, a Srdce a mračna (1935). Nečetné první básně této druhé knížky se sice objevily už v roce 1933, její záměr se však vyhranil až na jaře 1934 a byl realizován v témže roce a roce následujícím. Nehledíme-li k jednotlivostem, je tedy mezi ukončením posledních básní Lásky a počátkem soustavnější práce na Srdci a mračnech dvouletá pauza. V průběhu let Neumann nejednou zdůrazňoval integritu svého díla: jednotu mezi tvůrcem a občanem, mezi básnictvím a publicistikou, mezi estetikou a politikou. Vzájemná korespondence všech těchto oblastí je skutečně pro Neumanna příznačná. Například v době Knihy lesů, vod a strání a Nových zpěvů publikoval básník současně fejetony rozvíjející obsahově problematiku obou sbírek. Podobnou těsnou souvislost mezi básnickým dílem (Rudé zpěvy) a publicistikou (články v Červnu, Kmeni a Proletkultu) nacházíme i v první polovině dvacátých let. Kolem roku 1925 dochází v tom k viditelné změně. Souvislosti mezi jednotlivými složkami a žánry Neumannovy práce nejsou už tak jednoznačné, nejvýrazněji se pak mění samo jeho pojetí básnického díla. V Glose k dílu (Panoráma 6, č. 7–8, str. 206–209 z 5. prosince 1928) naznačil básník svůj názor na současný vývoj poezie, která se podle jeho mínění stala „duchaplnou hříčkou nebo vážnou nemocí“, i na svou vlastní situaci: „S touto literární dobou nemohu jíti a před svou dobou jíti nedovedu. ... Opravdu, málo láká mne verš a rým v této době, kdy chvalozpěvy, které miluji, nemohou vypučeti z nitra staženého smutky a vzteky. A ani bojovat se téměř nechce, když vidíš kolem sebe tak málo odpůrců hodných rány a spolubojovníků hodných stisku ruky... A tak jen zřídka dovolí mi sváteční chvíle intimní sloku, tribut srdci...“ Poezie se tedy pro autora Rudých zpěvů stává jakýmsi privatissimem, záležitostí navýsost intimní. Zároveň se právě počátkem našeho období ve srovnání s první polovinou dvacátých let značně přesouvá těžiště Neumannovy aktivity mimobásnické. I když ještě 329 v obou ročnících Reflektoru (1925, 1926) se básník pokouší v polemických komentářích o přímou účast na každodenních politických zápasech, je stále zřejmější, že začíná hledat už jinou, sobě pro ten čas vlastnější formu, jak promlouvat „k demokratům všeho druhu“. Na stránkách téhož časopisu totiž uveřejňuje od prvního ročníku cyklus článků O lásce a manželství, první ukázky z řady popularizačně naukových prací, v nichž se vrací – ovšem s neustálým úsilím o nový, marxistický postoj – ke své staré lásce, k historii: v návaznosti na své zájmy už z doby předválečné vydává nyní svérázné svody materiálů a úvah k dějinám sexuálních vztahů, šestisvazkové Dějiny lásky (1925–1927), „populární obrazy z dějin snubnosti, manželství a prostituce od pravěku až po dobu nejnovější“, které „podle výsledků bádání moderního a z vědeckých děl nejspolehlivějších“ sestavil pod pseudonymem dr. Hynek Záruba a Jiří Votoček, a čtyřsvazkové Dějiny ženy (1931–1932), „populární kapitoly sociologické, etnologické a kulturně historické“. V mezidobí mezi oběma těmito encyklopediemi pak vychází vypsání dějů Francouzské revoluce (3 svazky, 1929–1930). Ani tato práce, která z jeho „čítanek pro demokraty“ měla u čtenářů i kritiky největší ohlas, nebyla pouhou kompilací pramenů a literatury různé provenience, ale pokusem o koncepčně vyhraněné dílo, jemuž básník vtiskl jednotícím třídním hlediskem značnou aktuálnost. Tyto literární úkoly, doprovázené ještě dalšími méně rozsáhlými pracemi, jakými byly studie Maxmilián Robespierre (1927), v mnohých soudech průkopnicky využívající cizí, zejména francouzské literatury, a Monogamie (1932), jejíž podtitul Od Masaryka k Russellovi, od Russella k socialismu přesně vystihuje její polemický ráz, dále redigování knižnice Zahrada Priapova, pro niž sestavil a zpracoval knihu Jošivara, japonské město milování a připravil několik překladů, stejně jako další činnost překladatelská, stály básníka pochopitelně mnoho námahy. Nadto – odhlédneme-li od knih vyrovnávajících se ještě s válečnou tematikou a známých většinou už z dřívějších časopiseckých otisků (prózy Válčení civilistovo, 1925, Bragožda a jiné válečné vzpomínky, 1928, a z roku 1927 sbírka básní 1914–1918) – začíná Neumann otiskovat v roce 1927 časopisecky své memoáry, bohužel nedokončené, shrnuté roku 1931 do svazku Vzpomínky; ty jsou originálním a promyšleným pohledem na vlastní účast v literatuře na přelomu století, citlivě evokujícím dobovou atmosféru a některé její protagonisty a konfrontujícím jejich tehdejší význam se skutečným významem historickým, což umožnil až časový odstup. Teprve ve třicátých letech ožívá znovu Neumannova politická a kulturně politická publicistika, a to v souvislosti s jeho vůdčím postavením v Levé frontě, organizaci levicových intelektuálů blízkých komunistic- 330 ké straně, a v jejím stejnojmenném časopise. Zároveň se v brožuře Krize národa (1930) vyrovnává se svou spoluúčastí na vystoupení sedmi spisovatelů proti politice strany v období nástupu Gottwaldova vedení. Po dvouletém období Levé fronty vrací se znovu v roce 1933 k vlastní tvůrčí práci, tentokrát však už příznačně zaměřené k domácí současnosti: po cestě na Zakarpatskou Ukrajinu, z níž vznikla kniha Enciány z Popa Ivana (1933), uskutečňuje na základě dohody s redakcí Lidových novin velkou cestu po republice a píše z ní fejetony později zpracované do dvou svazků Československé cesty (1934, 1935). Touto živou publicistickou tvorbou, mnohostí kontaktů s různými prostředími, získal Neumann řadu podnětů i pro vlastní uměleckou tvorbu prozaickou a básnickou. V roce 1932 vydává lyrický a publicistický román Zlatý oblak, první díl proponované, ale nedokončené trilogie. Zatímco spojitost básníkovy milostné poezie konce dvacátých a počátku třicátých let s jeho zájmem o postavení ženy v různých historických formacích, jak jej prezentoval ve zmíněných Dějinách lásky a Dějinách ženy, je pouze zdánlivá (neboť snaha o maximální objektivnost, věcnost a informativnost situuje tyto populárně historické práce do jiných souvislostí), Zlatý oblak nesporně koresponduje s milostným triptychem Láska, a to tematicky i v zamýšlené kompozici (s titulem Lyrická léta a s díly Zlatý oblak, Mračna a Křehká pohoda). Rovněž sledujeme-li Neumannovu produkci básnickou, otiskovanou časopisecky od roku 1933, v souvislosti s jeho ostatní tvorbou, zřetelně se tu vybavuje proces znovu se vytvářející jednoty umělcova díla, pro Neumanna tak typické: na tomto pozadí vzniká druhá básnická sbírka tohoto období, Srdce a mračna (1935). Tento přehled byl potřebný, aby se stal zřejmým široký kontext společenské aktivity, z níž vyrůstá poezie publikovaná v této knize. Není dnes pochyb, že nejvýznamnějším plodem tohoto období je právě ona; nicméně je nutno mít na mysli, že nebýt všeho ostatního, nebýt zejména oné Neumannovy schopnosti intenzívně reagovat na okamžitý podnět společenského a kulturního rázu a zároveň vidět tento podnět s odstupem a nadhledem historikovým, měla by i jeho lyrika nepochybně jinou podobu, než jaké skutečně nabyla. Vždyť právě v Lásce nalezl Neumann verš, který je příznačný pro jeho zralá díla pozdějších let; a historické exkursy mu umožnily opřít vlastní publicistiku o širší dějinné perspektivy.
V polovině dvacátých let bydlel Neumann už mimo Prahu. Po rozchodu s Boženou Neumannovou začátkem roku 1922 se ze Santošky, kde bydleli, odstěhoval na krátký čas ke starému příteli Antonínu Boučkovi na Zderaz a v pozdním létě do Úval. Následujícího roku si 331 pak našel byt v Čerčanech. V roce 1925, kdy se seznámil s Lídou Špačkovou, pracoval jako překladatel v ústředním sekretariátu KSČ, jejíž obrázkový čtrnáctideník Reflektor také redigoval. Dívku znal jen z běžného pracovního styku, a teprve když v červenci přijela po čtyřměsíčním pobytu z Vídně, kde působila v redakci české mutace mezinárodního komunistického týdeníku Imprekor (Internationale Pressekorrespondenz), došlo mezi oběma ke sblížení. V Praze se Lída vrátila znovu do oddělení nazývaného Čekanka (Československá komunistická korespondence), jehož úkolem byla vzájemná výměna informací mezi Prahou a venkovem. Od roku 1927 po odchodu z Reflektoru žil Neumann jako spisovatel z povolání. Existenční zajištění mu poskytovala spolupráce s nakladatelem L. Šotkem, s Komunistickým nakladatelstvím, později s Františkem Borovým a s Melantrichem. Na produkci těchto nakladatelství se podílel redakčně, překladatelsky i jako autor rozsáhlých naukově popularizačních děl, o kterých jsme se již zmínili. I když mu Lída Špačková byla v mnohém neocenitelnou pomocnicí, přesto denní dojíždění z Čerčan komplikovalo a ztěžovalo tyto všestranně náročné práce; proto si Neumann v roce 1931 pronajal pokoj v penziónu Rodina na Kollárově náměstí v Praze na Žižkově. Zde bydlel až do jara 1933, tj. do odjezdu na cestu kolem republiky, Čerčan se pak definitivně vzdal o rok později. Tehdy se jeho zdravotní stav natolik zhoršil, že se po čtyřtýdenním léčebném pobytu v Poděbradech rozhodl po poradě s lékařem odstěhovat se sem počátkem června se svou přítelkyní natrvalo. Teprve události z podzimu 1938 i bezprostřední ohrožení přinutily oba, aby 15. března 1939 Poděbrady opustili a odstěhovali se do Prahy: Neumann bydlel u syna v Olšanské vile, později u Lídiny sestry na Spořilově, Lída u své matky.
Jestliže předchozí svazky Neumannových Básní v naší edici mohly vždy přinést souhrn prací z relativně přesně časově ohraničených a umělecky vyhraněných tvůrčích období, je sestava tohoto svazku dána spíše technickými zřeteli: básnickou produkci z posledního dvacetiletí autorova života bylo nutno rozdělit zhruba rovnoměrně. Je přitom na první pohled zřejmé, že mezi závěrečnou sbírkou našeho svazku Srdcem a mračny (1935) a Sonátou horizontálního života (1937), která zahajuje svazek následující, je po všech stránkách přechod velmi plynulý, prakticky neznatelný. To ovšem nelze říci o vztahu mezi Láskou a Srdcem a mračny, takže uvnitř našeho svazku je výraznější předěl než na jeho konci. Začátek období je naproti tomu vymezen dostatečně spolehlivě, neboť Láska, jak o tom ještě promluvíme, představuje zcela odlišné pojetí socialistické poezie, než jaké nacházíme v Rudých zpěvech a jejich dozvucích, uzavírajících svazek předchozí. 332 A přece má toto vnějškově motivované členění i svoje výhody, a není to jen z nouze ctnost, hledáme-li v něm podněty k zamyšlení nad hlubokou a dynamickou jednotou celé poezie Neumannovy. Jestliže autor Srdce a mračen a později Sonáty horizontálního života se už při návratu k tematice velkých společenských proměn a konfliktů zároveň nevracel k „agitační poezii“ a k Rudým zpěvům, ale – s využitím básnické zkratky a namnoze i klasického pravidelného verše – vycházel spíše z konkrétních postav, osudů, výjevů a zážitků, a také ze své vlastní přímé zkušenosti, jestliže mu subjekt nepřestává být aktivním účastníkem velkých dramat kolektivních a jestliže autor jeví takovou vnímavost jak pro morální stránku těchto dramat, tak pro přírodní a často i exotické kulisy, v nichž se odehrávají, – pak se v těchto proměnách projevily i výtěžky onoho „lyrického intermezza“, jež i se svou intimností a subjektivností je neodmyslitelnou součástí Neumannovy socialistické tvorby.
Historické hledisko, kterým se řídíme v celé edici Spisů St. K. Neumanna, jsme uplatnili i v tomto svazku: v chronologickém sledu jsou řazeny první tři oddíly, Láska, Z Písní o jediné věci (dvě básně, které Neumann do Lásky nepojal) a Srdce a mračna, chronologii zachováváme i uvnitř dvou oddílů závěrečných, v Básních z časopisů a sborníků a v Básních z rukopisu. Výchozím textem básní v této knize je – pokud existuje – jejich text uveřejněný za autorova života; u obou sbírek je to shodnou okolností jejich první vydání, zahrnuté do Neumannových Spisů v nakladatelství Františka Borového. V ostatních případech vycházíme z rukopisu nebo z časopiseckého či jiného knižního otisku (mimo uvedené sbírky). Od znění výchozího se odchylujeme jen tam, kde lze důvodně předpokládat cizí zásah nebo náhodné poškození: v takových případech se opíráme o některou ranější verzi, je-li k dispozici, přičemž ovšem všechny odchylky kromě očividných tiskových chyb registrujeme v poznámkovém aparátu. Výjimečně tiskneme znění, ke kterému jsme došli a které se liší od všech autorových textů. Základní text pravopisně upravujeme ve shodě s dnešní normou, aniž bychom jakkoli měnili jeho zvukovou stránku. Při přípravě textu tedy postupujeme podle zásad vyložených v prvním svazku Spisů (Básně I, str. 299) a doplněných a zpřesněných v obou následujících svazcích básnických (Básně II, str. 384, Básně III, str. 433). Komentář k Lásce a k milostným veršům rukopisným jsme přizpůsobili odlišnému materiálu tohoto svazku: na konci obecných údajů o básni uvádíme přehled všech dochovaných verzí (zkratkami a ve stejném pořadí jako v soupisu variant, viz níže); přitom sem přiřazu- 333 jeme – oddělené středníkem – i zkratky těch pramenů, které sice pocházejí z doby po autorově smrti, mohly však zachovat svědectví o některé dnes nedochované verzi starší. Úprava různočtení se od předchozích svazků liší ve dvou směrech. a) Znění, která vznikala básníkovými dodatečnými opravami přímo v jednotlivých rukopisech, pokládáme za samostatné verze a označujeme je tak, že před zkratkou pramene, v němž byly opravy provedeny, dáváme zkratku „opravy“ (o; např. opL = verze vzniklá opravami v předloze k prvnímu vydání Lásky). – Jiným případem jsou ovšem ty změny v rukopisech, které vznikaly přímo při jeho prvním vytváření jako výsledek bezprostředně probíhající autorovy práce na básni; k jejich záznamu užíváme špičatých závorek, kterými oddělujeme starší škrtnuté znění. b) Za číslem verše, stejně jako v předchozích svazcích, uvádíme jako první to znění, které tiskneme v textu; jeho původ však označujeme zkratkou pouze oné verze, kde se toto definitivní znění objevilo poprvé. (Např. pochází-li námi tištěné znění z knižní podoby Lásky, její předlohy a z Písní o jediné věci, označujeme je pouze PJ.) Rozumí se pak už samo sebou, že ve všech pozdějších pramenech stálo znění přesně totožné. Tiskneme-li v textu znění lišící se od všech autorských pramenů, označujeme je ed.; znění výchozího textu pak registrujeme za hranatou závorkou jako první. Úprava dalších částí soupisu variant je už stejná jako v předchozích svazcích: po citaci znění, které tiskneme v textu, uvádíme za hranatou závorkou znění odchylná, vždy se zkratkami příslušných pramenů. (Je-li u jednoho znění uvedeno více zkratek, znamená to, že ve všech takto označených pramenech vystupuje příslušné místo ve stejném znění.) Jednotlivá znění řadíme chronologicky, od mladšího k staršímu. Čtenář může tedy sledovat plynule vývoj příslušného místa, a to zpětně, od výsledného znění přes verze stále starší až k první dochované verzi. (Tento zpětný postup je zdůvodněn tím, že pro identifikaci sledovaného místa v textu je nezbytné jako první uvést vždy to znění, které tiskneme v základním textu, a to je v naprosté většině případů znění nejpozdnější.)
Str. 9 LÁSKA
Když na konci léta 1925 padesátiletý Stanislav K. Neumann věnoval dvacetileté Lídě Špačkové milostnou básničku s akrostichem LIDKO BUĎ ŠŤASTNA, otvíral tím nové období nejen svého života, ale i novou možnost své poezie. Básně pokračující v linii jeho Rudých zpěvů (1923), ale nedosahující jejich účinnosti, které otiskoval až do té 334 doby nejprve v Proletkultu, ojediněle v Rudém právu a pak hlavně v časopise Reflektor, se vymykaly tehdejšímu ovzduší společenskému i literárnímu, zejména však už neodpovídaly soudobé etapě revolučního dělnického hnutí, které v podmínkách stabilizace spíše než na frontální útok proti kapitalismu muselo pomýšlet na dlouhé období organizačního úsilí, hospodářských zápasů, ideového zrání svých příslušníků, na uchování velkého snu o novém světě i v okolnostech každodenního prozaického života. Pro Neumanna byla nepřijatelná experimentální tvorba generace Devětsilu, které svými Novými zpěvy v lecčems prorážel cestu, a neměl rád ani filozofickou reflexi a nadčasovou tematiku, která už tehdy začínala pronikat do tvorby umělecky mu nejbližšího druha Josefa Hory: v tom všem spatřoval nebezpečí idealismu a sociální pasivity i neodpovědnosti. V intimní lyrice, zaznamenávající takřka den po dni naděje, porážky i triumfy milostného citu, v lyrice započaté zprvu zajisté spontánně a bez literárně programové reflexe (k žádné jiné etapě Neumannova básnictví nemáme tak málo komentářů autorových jako k Lásce – je to vlastně jen citovaná Glosa k dílu z roku 1928, podnícená vydáním výboru jeho veršů v Družstevní práci), nalezl však pro sebe takřka naráz schůdnou básnickou cestu; objevila se možnost socialistické poezie vyrůstající z přímé zkušenosti subjektu a takto, prostřednictvím osobních prožitků, spjaté se sociální skutečností, s perspektivami a cíli proletariátu i s jeho revolučními idejemi. (Podobně postupovali i jiní proletářští básníci, jmenovitě Jindřich Hořejší v Korálovém náhrdelníku.) V takovém případě ovšem takřka vše záleželo na subjektu, totiž na hloubce a intenzitě jeho socialistického přesvědčení, jež prostoupilo jeho senzibilitu, jeho citové prožívání: socialistický ráz této poezie byl pak dán, nezávisle na tematice básně; a nemohla ho ohrozit ani jakákoli politická a ekonomická situace; neboť nikoli několikaleté epizody dějin, ale činitelé daleko zásadnější a epochálnější určovaly vztah této poezie k životu, skutečnosti, k lidskému osudu i ke konkrétnímu druhému člověku. Erotických básní před Láskou napsal Neumann celou řadu; rozsáhlý výbor z nich byl zařazen i do Spisů (Kniha erotiky, 1922). Básní přímého citového výrazu, či spíše klasické lyrické stylizace jako protikladu vypjatých autostylizací dekadentních a jiných, tu však nenajdeme mnoho. Všechny pocházejí z prvního desetiletí nového věku (sbírky Sen o zástupu zoufajících a jiné básně a Hrst květů z různých sezón). Ale i ve srovnání s nimi se Neumann v Lásce – zejména z hlediska hudebního utváření verše – vydává na cesty pro sebe poměrně nové. Dovršuje to, co ve zmíněných básních bylo jen naznačeno. Přitom se mu však znovu připomíná básnický systém, který mu byl v oné dvě 335 desetiletí staré erotické poezii nejbližší, který tehdy touto poezií spoluvytvořil – systém výrazových prostředků rané generace Gellnerovy a Tomanovy. V jejích stopách stylizuje většinu svých básní do podoby písně (a jinak je také nenazve, například velice často v časopiseckých otiscích; srov. patetičtější pojmenování „zpěvy“ v období předchozím), využívaje často i dobových, sociálně a kulturně vyhraněných žánrových podob tohoto útvaru (trampská píseň, šlágr apod.); znovu uvádí a dále přetváří autostylizační typ tuláka a vyděděnce, tak příznačný pro Radosti života a Melancholickou pouť; podobně jako Gellner (kterého ostatně v básni Na tvrdé lavici tvrdě natažen... přímo cituje), byť v méně konfliktním vyostření, staví proti tradičním poetickým slovům a představám výrazy racionalistické sebeanalýzy a motivy soudobého prozaického velkoměstského světa.
První (a za autorova života jediné) vydání Lásky vyšlo na jaře roku 1933 v nakladatelství Františka Borového s podtitulem Lyrické intermezzo 1925–1932. Knihu, jež byla 10. svazkem Neumannových spisů a jejíž obálku navrhla Toyen, vytiskla Akciová moravská knihtiskárna Polygrafia v Brně. Sbírka má tři oddíly, z nichž každý předtím vyšel jako samostatná knížka. Z těchto tří bibliofilií, které Neumann postupně vydal v letech 1927 (Písně o jediné věci – jedině v tomto případě je nadpis oddílu Lásky oproti samostatnému vydání pozměněn na Jediná věc), 1931 (Žal) a 1932 (Srdcová dáma), vzbudila nejživější ohlas právě první z nich. Neumannova časopisecky uveřejňovaná veršovaná produkce ze čtyř let, která uplynula od vydání Rudých zpěvů, nedávala totiž určitější představu o jeho současné básnické tvrobě. Jednu z nových básní zařadil autor roku 1925 do druhého vydání Bohyň, světic, žen, z dalších patnácti, svým charakterem blízkých Rudým zpěvům, osm začlenil až později do oddílu Zpěvy poválečné ve druhém vydání Nových zpěvů (1936), ostatní zůstaly mimo sbírky. Teprve 1. listopadu 1925 – a to je také počátek našeho svazku – se objevuje v tisku první milostná báseň (později v Písních o jediné věci), ale poté během téměř dvou let už jen dvanáct dalších, roztroušených po časopisech; jen tolik mohlo předem naznačovat novou orientaci Neumannovy lyriky. Když tedy na podzim 1927 vyšly u Borového jako 21. svazek edice Zlatokvět v nákladu 600 číslovaných výtisků Písně o jediné věci, drobná knížka s vročením 1925–1927 (v rozsahu 77 stran, v úpravě O. Mrkvičky, s obálkou a čtyřmi kolorovanými kresbami Josefa Šímy, vytiskla Polygrafia v Brně), z jejíchž 31 básní více než polovina (18) přešla do sbírky přímo z rukopisu, byla reakce kritiky mimořádná. Josef Hora a Bedřich Václavek se k ní vrátili, každý dokonce třemi recenzemi, 336 dvakrát o ní referoval A. M. Píša, z dalších pak např. František Götz, Arne Novák, Josef Knap a Pavel Eisner.* Ať už kritika přijala knížku, signalizující životní i básnické renouveau dvaapadesátiletého autora, jako další etapu jeho uměleckého zrání (Götz), „cosi jako nový básníkův křest“ (Knap), nebo si neodpustila často až nemilosrdný šleh, a kladouc důraz především na „smutek marnosti a děs pomíjivosti“ nových veršů „stárnoucího fauna“, označila je spíše za „lidský dokument než zralé dílo básnické, rovnocenné předchozím dílům jeho tvůrčí zralosti“ (A. M. Píša), – vždy spontánně ocenila až zranitelně upřímnou otevřenost básníkova citového vyznání, prostého gest. Pokud pak posuzovala sbírku v kontextu s Neumannovou předcházející tvorbou (zejm. Hora a Píša), nacházela tu návaznost jak na jeho dřívější verše smyslového opojení, nyní poznamenané až zbytečně akcentovanou rezignací a pocitem stárnutí, tak i na sociálně revoluční tematiku, zde ovšem transponovanou do intimních lidských vztahů jako touhu milenců po životě svobodném, neztěžklém všedností a chudobou (Hora, Václavek). S poukazem na nové pojetí tématu vyjádřeného i novými výrazovými prostředky naznačila kritika souvislost Neumannovy poezie především s poezií Nerudovou, majíc na mysli Prosté motivy (Hora, Novák), s posledními verši Vrchlického (v obojím případě vazby pociťované i z Neumannovy strany), ale také s Tomanovými Měsíci a s Antonínem Sovou (Píša). Na rozdíl od Písní o jediné věci nevyvolaly další dvě bibliofilie – Žal a Srdcová dáma – výraznější pozornost. Nemohly se stát čtenářskou záležitostí už vzhledem k nepatrnému nákladu (120 prodejných a 20 neprodejných výtisků), a protože tu Neumann pokračoval v tendenci započaté už předchozí knihou, nebyly překvapením ani pro kritiku;
* J. H. [= Josef Hora]: S. K. Neumann, Písně o jediné věci, Literární noviny 1, č. 11, str. 3, 29. 9. 1927; týž: Básníkovo citové dostaveníčko, Rudé právo 8, č. 287, str. 9, 4. 12. 1927; týž: Nové básně St. K. Neumanna, Kmen 2, č. 2, str. 43, únor 1928; Josef Knap: Dva o jedné věci, Sever a východ 3, č. 9–10, str. 389–391, říjen 1927; A. N. [= Arne Novák]: Neumannova lyrika touhy a odříkání, Lidové noviny 35, č. 536, str. 9, 23. 10. 1927; A. M. Píša: S. K. Neumann včera a dnes, Literární svět 1, č. 4, str. 3–5, 17. 11. 1927; týž: Neumannovy Písně o jediné věci, Právo lidu 36, č. 269, str. 9, 13. 11. 1927; F. Götz: Neumannova intimní lyrika, Národní osvobození 4, č. 328, str. 4, 27. 11. 1927; B. V. [= Bedřich Václavek]: Panoráma, ReD 1, č. 6, str. 230, březen 1928; týž: Písně o jediné věci, Tvorba 2, č. 9–10, str. 299 až 301, květen 1928; Paul Eisner: Lyrik des Klimakteriums, Prager Presse 8, č. 227, str. 5, 16. 8. 1928.
337 kromě toho v době, kdy se objevily na trhu (duben 1931 a říjen 1932), přitahovaly pozornost kulturní veřejnosti nejen další Neumannovy práce prozaické a populárně naukové, ale i jeho návrat k politické aktivitě v Levé frontě. Jak uváděly údaje v tiráži, vyšly obě péčí nakladatelky Erny Janské jako 4. a 5. svazek řady Editio princeps, kterou redigoval nakladatelčin muž Karel Janský. Knihy o formátu 23,5 cm x 16 cm, šité, v kartónových deskách s odlišně barevným papírovým přebalem vyzdobila Toyen – v Žalu čtyřmi kresbami, v části nákladu kolorovanými, v Srdcové dámě leptem ve frontispisu, grafickou úpravu navrhl Karel Teige (bez velkých písmen, tisk černý, v Žalu navíc sépiový, v Srdcové dámě červený), vytiskla Státní tiskárna v Praze. Obě knížky byly oceněny v roce svého vyjití v soutěži o nejkrásnější knihu v kategorii bibliofilských tisků mezi osmi nejsličnějšími (srov. sborník Český bibliofil 4, 1932, a 5, 1933). Kromě toho s titulem Žal vyšly v roce 1930 (tedy rok před vydáním stejnojmenné sbírky u Janské) ještě čtyři Neumannovy básně (Nic na cestu již nezbylo, Chtěl bych mít boha, abych proklínal, Zbledl mi svět jak hvězdnatá noc k ránu a Jak teskno stromu košatému kdysi) jako nestránkovaná bibliofilie Josefa Portmana z Litomyšle, který ji sázel, vytiskl na ručním lisu a vydal vlastním nákladem, ve světlé šedomodré obálce (12,4 cm x 16,7 cm) s červeným tiskem (jméno autora, titul, jméno nakladatele, místo vydání) a s frontispisem Jana Konůpka; tyto čtyři básně, v textu označené pouze římskými číslicemi, vyšly ve stejném pořadí a pod týmž společným titulem Žal už předtím v časopise Plán (roč. 2, č. 2, 1930), odkud nakladatel Portman přejal i text. Hora i Šalda ve svých kritikách* ocenili (často i v doslovně shodných formulacích) některé básně z těchto sbírek jako nejlepší z české lyrické produkce posledních let. Zatímco Hora, citlivý sledovatel básníkovy tvůrčí cesty, rozvedl v komentářích myšlenku (formulovanou už při posuzování Písní o jediné věci) o logice Neumannova uměleckého vývoje při specifičnosti jeho jednotlivých tvůrčích etap, Šalda recenzi Žalu zaměřil především proti kritikům autorovy předchozí sbírky, ironizujícím erotický náboj jeho veršů. V „erotickém pocitu života“ (Hora) spatřuje i Šalda základ každé silné lyriky: v Žalu
* J. H. [= Josef Hora]: Neumannova lyrika intimní, Literární noviny 5, 1930–1931, č. 10, str. 2, červen 1931; týž: Neumannova nová kniha, Rozhledy po literatuře a umění 2, č. 1, str. 2, 1. 2. 1933 (s opravou titulu na str. 19); F. X. Šalda: Stanislav K. Neumann, Žal, Šaldův zápisník 3, č. 13–14, str. 439 až 440, červen 1931; týž: Říkání o čtyřech básnících, Šaldův zápisník 5, č. 4–5, str. 123–137, leden 1933.
338 „zušlechťuje se toto silné, vitálně smyslové cítění a vidění Neumannovo dotykem opravdové tragiky, která není o nic menší intenzity proto, že jí schází metafyzické trans“. V Srdcové dámě pak postihl i onu pro Neumanna tak typickou jednotu intimní a sociální sféry jeho poezie, dané „nelomenou a nerozdvojenou“ osobností básníkovou. (Obdobně charakterizoval Neumanna i Hora ve své recenzi Žalu). Hlavní kritické střetnutí nad Neumannovou milostnou poezií se odehrálo už při vyjití Písní o jediné věci. Proto když na přelomu dubna a května 1933 vyšla Láska, byl to pro kritiky především důvod k bilanci posledních sedmi let Neumannovy tvorby, obsažené – až na několik málo básní – ve svazku kompletně.* Převážná většina recenzentů knihu uvítala a jejich reakci lze charakterizovat soudem Arne Nováka, který napsal: „Je dozajista příznivým svědectvím pro Neumannovy básnické cykly, že zařazením ve vyšší jednotu knižního celku získají, nabývajíce perspektivické hloubky ztypizovaného osudu, jakým život zasáhl poetu..., tato Neumannova hedžra nejen zažehuje individuálním žárem, ale také přesvědčuje lidskou pravdivostí.“ Už při posuzování Písní o jediné věci nazval Josef Hora jednu ze svých kritik Básníkovo citové dostaveníčko, aby naznačil jistou dočasnost autorovy situace a aby zdůraznil, že „i zde vyšlehuje starý vášnivý piják života, proudícího veřejným světem, jenž s melancholickým dojetím spojuje i radost z tohoto stavu, aby mohl zase načerpat z tohoto citového ticha nové široké rytmy, spojující srdce se světem, jež jsou jeho vlastní polohou“; tuto skutečnost potvrdil i Neumann sám, když Lásku v podtitulu označil jako intermezzo; dokládala to ostatně také jeho nová poezie, kterou začal v té době publikovat. Přesto však Láska veřejnému sporu neunikla. Na návrh uměleckých porot udělovalo město Praha každoročně ceny za poezii, krásnou prózu, naukovou literaturu a za hudební kompozici. V listopadu 1934 navrhla
* G [= František Götz]: Lyrika lásky a přátelství, Národní osvobození 10, č. 91, str. 11, 16. 4. 1933; -pa- [= F. S. Procházka]: Literatura, Zvon 33, 1932–1933, č. 32, str. 446, 26. 4. 1933; P. E. [= Pavel Eisner]: St. K. Neumanns Liebesbuch, Prager Presse 13, č. 135, str. 6, 17. 5. 1933; A. N. [= Arne Novák]: Neumannovo milostné intermezzo, Lidové noviny 41, č. 268, str. 9, 28. 5. 1933; Josef Hora: Neumannova Láska, Čin 5, č. 10, str. 228–230, 14. 9. 1933; a: Stanislav K. Neumann, Láska, Rozhledy po literatuře a umění 2, č. 12, str. 88, 15. 9. 1933; Miroslav Rutte: Dva protinožci, Národní listy 73, č. 287, str. 5, 19. 10. 1933; Bedřich Václavek: Přehlídka lyrické tvorby roku, Index 5, č. 13–14, str. 125–128, prosinec 1933.
339 umělecká komise (J. Vodák, K. Sezima, A. M. Píša a M. Rutte) udělení Máchovy lyrické ceny St. K. Neumannovi za Lásku a Jiráskovy prozaické ceny Janu Weissovi za román Mlčeti zlato. V městské radě a později také v ústředním zastupitelstvu pražském se však vyhranila konzervativní pravicová opozice, která se pokoušela bojovným hlasováním, při němž už vůbec nešlo o uměleckou hodnotu jmenovaných děl, ale jen o politickou prestiž, zvrátit výrok odborné poroty ve prospěch básníka Kolmana Cassia a prozatérky Růženy Jesenské, kteří se předtím ocitli v nejužším výběru s Neumannem a Weissem. Protinávrhy sice neprošly, ale útoky pravicového tisku se soustředily jednak na nositele obou cen, jednak na členy umělecké komise, jejíž jednomyslný verdikt se snažily zproblematizovat. Ve střetnutích, která jen zostřila a rozšířila polemiku o „pravou“ a „levou“ literaturu, probíhající už delší dobu, angažovali se při obhajobě návrhu poroty vedle komunistických novinářů nejen levicoví umělci a kritici jako Hora, Píša, Šalda a Bass, ale například i Bedřich Fučík, a svůj hlas pro Neumanna obhajoval také Miroslav Rutte. Zejména jeho podíl na celé aféře byl předmětem kritiky z jeho vlastního tábora, neboť Rutte, literární redaktor národně demokratických Národních listů, hlasoval v komisi proti udělení ceny svému politickému souběžci Kolmanu Cassiovi z redakce Poledního listu.
Všechny tři bibliofilie mají ve srovnání s Láskou, která obsahuje dalších 27 básní navíc a celou tvorbu bezprostředně předchozího období jednotně pořádá a rediguje, vysloveně přípravný ráz. Je proto Láska zcela jiný případ, než s jakým jsme se setkali u Neumannovy rané tvorby, z níž autor bez ohledu na její historickou podobu pořídil počátkem dvacátých let pro své Spisy zcela nové soubory. Tam jsme se v tomto kritickém vydání vraceli k původní sestavě každé z příslušných sbírek, zde naopak vycházíme z podoby sbírky, jak byla zařazena do Spisů, a můžeme využít veškeré práce, kterou básník při tomto shrnutí své pozdní básnické erotiky vykonal. Textová historie Lásky není ovšem – právě vlivem předběžných samostatných vydání – u jednotlivých oddílů shodná. Proto bude nutné po vypsání záležitostí obecně platných věnovat ještě detailní pozornost každému oddílu zvlášť. První vydání Lásky (L) obsahuje 107 básní (s Prologem 41 v prvém, 37 v druhém a 29 ve třetím oddílu). Autor přitom na rozdíl od bibliofilií rozšířil první oddíl o 12, druhý o 11 a třetí o 4 básně. Vyřazeny byly pouze dvě básně neerotického charakteru, a to Mudřec a Píseň (Kdo hrdý a sebou si jist), všechny původně z Písní o jediné věci. Přes toto rozšíření zbyla ještě řada nikde nepublikovaných rukopisů, převážně též z období prvního oddílu. (Některé z nich otiskla Lída 340 Špačková po básníkově smrti.) Při doplňování básní nedbal autor příliš na chronologii jejich vzniku, řídě se spíše záměrem dosáhnout prožitkové jednoty oddílů. Tak například báseň Slavík na střese mrakodrapu, v Lásce nově zařazená do posledního oddílu Srdcová dáma, byla časopisecky publikována už roku 1928; Ó světlo, světlo, jak ti vděčen jsem a Má radost z květiny, jež sladce voní byly včleněny do prvního oddílu Jediná věc, ale vznikly až koncem roku 1928. Stejně si Neumann ostatně počínal i při sestavování obou pozdějších bibliofilií, pro něž využil velkého počtu básní ze starších zásob, z nějakého důvodu nezařazených do Písní o jediné věci, eventuálně i do Žalu. Problematiky chronologie si ještě podrobněji povšimneme. Zásluhou Lídy Špačkové se nám v případě Lásky zachovala daleko rozsáhlejší dokumentace pro jednotlivá stadia vzniku a publikace sbírky, než je tomu u jiných Neumannových knih (a proto i ediční poznámky k této části svazku mají jiný charakter). Především máme k dispozici předlohu, podle níž se tisklo definitivní vydání Lásky (dále pL); u bibliofilií Žal (dále Ž) a Srdcová dáma (SD) se dochovaly také předlohy jejich samostatných vydání (, pSD). Konečně nejstarší podobu větší části básní máme doloženu v rozmanitých rukopisech (R), psaných rukou nebo strojem a často dodatečně datovaných (převážně rukou Lídy Špačkové). Od rukopisů části básní z období Písní o jediné věci existují i strojopisné opisy (O), které pořídila Lída Špačková snad před rokem 1930. Všechny zde uvedené neveřejné prameny obsahují autorovy vlastnoruční přípisy, opravy a jiné stopy práce na textu. Nadto se dochovala velká složka jednotně upravených strojových opisů básní z L i veršů z téhož období do sbírky nezařazených (S); tyto opisy pořídila Lída Špačková nedlouho po básníkově smrti, snad v jednotlivých případech i s použitím pramenů dnes nedochovaných. Podíváme-li se před detailnějším průzkumem na souhrn změn, k nimž při básníkově práci došlo, konstatujeme, že výsledky nejsou nijak nápadné. Jsou tu ovšem pronikavé zásahy, zejména škrty, přípisy a nové redakce celých slok, jimiž byla báseň teprve v pravém slova smyslu dotvořena; tak v básni Již soumrak houstne nad poli a lesy škrt závěrečného čtyřverší je vyloučením textu, který příliš otevřeně a moralisticky doříkával myšlenku. Záměna v Mardi gras, kde původně stálo
K půlnoci přišlas. Já čekal tě. Z hospody vyšel jsem. Do tmy jsem odcházel se svým svatým obrázkem...
341 a bylo nahrazeno textem
K půlnoci přišlas, zjevení, touho má daleká. V tmě naslouchali jsme spolu v dálku, jež haleká,
je proměnou žánrového výjevu v ideově závažné a emocionálně vzrušující poselství. Ale zásahy zpravidla nejsou tak nápadné; jde tu především o drobnou práci na jazykové podobě básní, jejímž smyslem je větší mluvnost a přirozenost řeči, odstranění nepřesností a šroubovaných obratů vzniklých z nepřekonaného odporu metrické normy a rýmů atd. K této práci dostal básník v průběhu vzniku básní podnět, který pokládal za velmi významný a který se na jazykové podobě knihy projevil: byl to článek Jiřího Hallera Básnická řeč St. K. Neumanna (Naše řeč 15, 1931, str. 123 a 147). V diskusi, jež se rozvinula po kritice moderních lingvistů na adresu puristické teorie i praxe Hallerovy Naší řeči, pak Neumann napsal: „Bibliofilská nakladatelka mých dvou předešlých sbírek lyrických... předložila je p. prof. Krčmovi, aby zkontroloval jejich jazyk. Byl jsem této kontrole rád a nebál jsem se jí. V první sbírce nevytkl mi prof. Krčma nic závažnějšího kromě komparativního instrumentálu (např. ,slétl běláskem‘ místo ,slétl jako bělásek‘); tu jsem však neuposlechl, protože tento instrumentál nemohu pokládati za nesprávný, a nehledíc k tomu, že je praktický pro verše, mám v něm i jakousi soukromou zálibu. V druhé sbírce vytkl mi tvar ,čnící‘ místo ,čnějící‘, ale dodal, že podle lingvistů (Mukařovského) je to dnes již dovolená deformace básnická. Odmítl jsem s díky tuto lingvistickou ochotu a příslušný verš jsem změnil, ač to dalo trochu práce, poněvadž to byl verš o nemnoha slabikách. S Písněmi o jediné věci, které vyšly u Borového, bylo to již horší; tu mi vytkl prof. Haller několik poklesků (např. ,leč‘ nesprávně a mechanicky užívané), a já téměř všecky opravím v druhém vydání této sbírky, poněvadž je za poklesky uznávám, a neuznávám básníkova práva na deformaci v té míře jako lingvisté. Neuznávám deformace z nevědomosti, pohodlnosti nebo pro rým, uznávám jen deformaci vědomou a opravdu účelnou.“ (Přítomnost 9, č. 46, 16. 11. 1932, knižně Spisy VII; Krčmova připomínka ke tvaru „čnící“ se týkala básně Co bych byl bez tebe.) Tento záměr provedl básník v Lásce se značnou důsledností; místem oprav byly přitom buď opisy raných rukopisů (tato vrstva změn je tím datována až do přípravy definitivního vydání Lásky), dříve už pořízený text pL nebo konečně až nedochované korektury L. Týká se to především náhrady knižní, v ně- 342 kterých případech negramatické spojky leč (stylově ostatně spjaté spíše s předchozím Neumannovým obdobím patetických „zpěvů“) běžnějším a přitom též jednoslabičným však. Není přitom vyloučeno (srov. Lída Špačková, Takový byl, 1957, str. 22), že básník vydal jen obecný pokyn, aby se tato náhrada prováděla, a přitom mohlo znovu dojít k narušení jazykové správnosti: „však“ po opravě stálo prostě na místě „leč“, ačkoli podle normy patří spíše až za první přízvučný člen věty. Je například zajímavé, že v jednom textologicky jinak celkem bezvýznamném Neumannově vlastnoručním opisu Žalu () v básni Bludička dobrá nebo zlá... čteme správné „Provždy však zhasne-li“, zatímco v pL i L stojí mechanicky opravené „Však provždy zhasne-li“. Také jiné prohřešky, které mu Haller vytkl, autor v pL poctivě opravoval, i když zdaleka ne všechny; tak například v básni Touha má brázdí Tichý oceán nahradil proskribované „kol“ nezávadným „kolkolem“; v téže strofě však nepřijal kritiku malebného anakolutu a nevložil na předposlední místo věty „po které vzletím nebo klesnu / a naposled“ slůvko „to“ (jak Haller z pozic jazykové správnosti požadoval, nic se neohlížeje na neblahé důsledky, jež by to mělo z hlediska stylistického i rytmického). S důsledky závažnými pro kompozici, žánrový charakter i celkové vyznění sbírky probíhaly změny nadpisů jednotlivých básní. Ve stadiu R a ovšem i O byly básně většinou bez názvu. Při přípravě samostatných bibliofilských edic Neumann básně otituloval, a to zřejmě všechny zároveň a na některých místech ne právě šťastně. (Provedl to někdy, zejména v Žalu, připsáním záhlaví do původních rukopisů, v Srdcové dámě u většiny básní – opět rukou – až do strojopisné pSD). Přítomností titulů je vnější dojem ze sbírky dost odlišný od její výsledné podoby, je to spíše souhrn jednotlivých samostatných čísel než souvislý cyklus. Při vytváření definivní redakce L byla naprostá většina titulů odstraněna a všechny básně, včetně těch, kterým titul zůstal, byly očíslovány (římskými číslicemi, zprvu s jistým kolísáním: v pL jsou i arabské) podle pořadí básní v knize, a to průběžně, bez ohledu na členění v oddíly. Římské číslice se ostatně už vyskytovaly u 14 nejstarších básní v R a pak v celém O; zde byly nejspíše praktickou pomůckou pro vyznačování chronologie vzniku básní, resp. pořadí, v jakém byly básně odevzdány adresátce. Setkáváme se s nimi také v záhlaví jednotlivých básní při časopiseckých otiscích, které často měly jen jeden společný nadpis, jako Z nových písní apod. V rukopisech a opisech nacházíme několikero různých číslování, za nimiž se snad skrývají i několikeré, dnes už těžko dešifrovatelné kompoziční záměry. V obsahu na konci L jsou básně označeny číslem a plnou citací prvního verše (až na zkrácený titul jediné básně – Pro jednu ženu), 343 skutečné původní tituly, pokud zůstaly zachovány, byly v obsahu odlišeny kurzívou. Tyto zdánlivě zcela technické úpravy mají závažné stylové a významové důsledky. Při vnímání každé básně je tak neustále přítomno povědomí o její příslušnosti k cyklu, o tom, že vyznačuje jednu z fází jediného procesu situací, citů a prožitků. Při takové kompozici pořadí básní získává na důležitosti, neboť je obrazem (fiktivní) následnosti v čase; cyklus se stává zobrazením lyrického děje. Kromě toho se sbírka touto úpravou zřetelně začleňuje do tradice heinovských volných deníkových lyrických cyklů, vyznačené u nás jmény Neruda, Machar a Gellner. Z období Písní o jediné věci (dále jen PJ; za jeho koncovou hranici bereme červen 1927, tj. datum posledních časopisecky tištěných básní této bibliofilie) se dochovalo 47 původních rukopisů. R poslední básně Žhavý oblak zlatý po mém nebi pluje... má pozdější dataci (9. 11. 1927) než otisky básně v časopise (červen 1927) a v PJ (září 1927). Pokud tyto R pocházejí z let 1925 a 1926, jsou k nim – s výjimkou dvou – dochovány rané strojové opisy (O) pořízené Lídou Špačkovou, o nichž už jsme hovořili výše; jsou v nich četné opravy autorovou rukou, využité pak v pozdějších verzích. Datování vzniku O není jasné; protože známe pouze jeden O básně, od níž se nám zároveň nedochoval i R (Sám sedím v pokoji tichém..., což je ale formálně i obsahově výjimečný případ), je pravděpodobné, že O vznikal až poté, co nezachované R už nebyly k dispozici; ale v té době už tu musela být řada rukopisů pozdějších básní, takže O by byl jen torzem opisovačského záměru, který nebyl doveden do konce. 28 básní tohoto období nebylo nikdy zařazeno do žádné sbírky a jen tři z nich byly otištěny časopisecky. Část jich později publikovala Lída Špačková až ve výboru Z intimní poezie 1925–1947; tyto básně tiskneme podle R, tři zmíněné pak podle časopiseckého otisku v příslušných oddílech našeho svazku. Zbývajících 19 rukopisů je východiskem textového vývoje těchto básní v prvním oddílu sbírky. Není bez zajímavosti otázka, kam se poděly nezachované rukopisy. (Přitom můžeme ponechat stranou básně vydané v tisku Díkučinění XXXVIII a XXXIX –, které byly napsány až 1928, mají R z této doby a byly zařazeny až do L). Zde je zdá se důležitý fakt, že není dochován ani jeden R od básní, které byly v období PJ otištěny časopisecky; u básní, které se objevily v PJ, máme rukopisy většinou jen k těm, kde mezi verzí v R a verzí v PJ je značný rozdíl. Nedochovaných R bylo tedy použito patrně buď jako předlohy pro časopis, nebo jako součásti (nedochované) předlohy PJ. Zajímavou skupinu tvoří 9 básní (dle číslování v L jsou to VII, XI, XIV, XVI, XVIII, XXIII, XXVIII, XXIX, XXXII) otištěných v PJ, 344 a přece zachovaných v R a O. Při přípravě pL jen dvě z nich (XVI, XXVIII) autor ponechal s mírnými změnami v podobě, k níž došly v PJ; z dalších se jedna (XIV) textově vyvíjela dál, takže pro pL bylo nutné pořídit nový strojopis; všechny ostatní se pak – také na základě nového strojopisu – vracejí ke zněním R, tedy k podobě starší než v PJ. Jen podrobný textologický rozbor, pro který zde není místo, by si mohl položit otázku, nakolik rozdíly mezi PJ na jedné a R, O a pL na druhé straně jsou výsledkem okamžitých úprav pro PJ, nebo zda v něčem PJ odráží nějaké starší, jinak nedochované znění. Výchozí podobu ostatních básní otištěných v PJ tedy neznáme; bylo-li však rukopisů skutečně použito pro PJ, nemohly být změny příliš četné, jak dosvědčují – s výjimkou cyklu Rok chudého na slunci, který se později značně měnil – i rané časopisecké otisky, neboť ty se jistě od výchozího textu básní příliš neodchylovaly. Přecházíme k závěrečné fázi textového vývoje jediné věci. Jak známo, dochovala se předloha tohoto oddílu Lásky. Je zkombinována z dokumentů různé provenience. Kromě uvedených sedmi (VII, XI, XIV, XVIII, XXIII, XXIX, XXXII) jsou všechny básně, které už vyšly v PJ (22), prezentovány v podobě opravených tištěných stránek této bibliofilie, a podobně jsou převzaty i dvě pozdější básně dotud publikované v drobném tisku Díkučinění (Portman, Litomyšl 1930; jsou to XXXVIII a XXXIX). Zbývajících 10 básní, které před L nikdy nevyšly knižně (a časopisecky, pokud vůbec, až těsně před vyjitím L a podle jejího textu) a které všechny shodou okolností patří do prvního roku práce na Lásce (I, II, III, VI, IX, X, XIX, XX, XXI, XXII: vedle č. XIX a XXI jsou to všechno nejméně typizované záznamy jedinečných situací individuální erotické psychologie, a to snad zprvu bránilo jejich publikaci), je zastoupeno v pL novým strojopisem, ačkoli R a O tu byly k dispozici: na rozdíl od období přípravy PJ se nyní už původní rukopisy staly zřejmě památkou osobní i literární. Předlohou pro tyto strojopisy v pL byly O, přičemž drobné opravy byly učiněny buď v O (podle povahy těchto oprav se zdá, že k nim došlo až právě při přípravě L, nikoli dříve), ve strojopisech pL samých anebo – jednotlivě – až mezi pL a L, tedy v (nedochovaných) korekturách. Ještě k hmotné podobě tohoto oddílu v pL: obsahuje text patitulu psaný inkoustovou tužkou na osu (1. / Jediná věc / 1925–1927), ostránkování inkoustovou tužkou vpravo dole označeno číslicí 5; vlastní text básní, pokud je převzat z tisku bibliofilie a Díkučinění, je korigován inkoustovou tužkou; strojopisná část předlohy (13 básní) na 28 volných listech o formátu 15 cm x 21 cm (s milimetrovými diferencemi) jsou z větší části originály, někdy kopie (nejednotnost je i uvnitř jedné básně – 1 list originální, 1 list kopie), s korekturami a pří- 345 pisy provedenými perem, řidčeji inkoustovou tužkou nebo, i v textu jedné básně, obojím. Celá předloha je průběžně označena římskými číslicemi. Pokyny pro sazeče a upozornění na drobná přehlédnutí v textu jsou pak psány obyčejnou tužkou a červenou a modrou pastelkou.
Druhý oddíl Lásky – Žal – prošel obdobnými vývojovými stadii, ale jejich dodnes dochovaná dokumentace je poněkud odlišná. Časové zařazení rukopisů je nejisté, protože datování je dodatečně připisováno a 12 rukopisů básní (XLIV, XLV, XLVII, LI, LXII, LXIV, LXV, LXVI, LXIX, LXX, LXXVI, LXXVII) z období Ž není časově určeno vůbec, ani datem časopiseckého otisku. Přesto však lze soudit, že básně z druhého oddílu Lásky nevznikaly po celé období mezi vydáním obou prvních bibliofilií. Mezi cca 55 rukopisy a 10 dalšími časopiseckými otisky, jejichž texty časově nebo místem knižní publikace patří do tohoto období, se kromě tří výjimek z let 1927–1929 a dvou výjimek z roku 1931 objevují verše Žalu v podstatě všechny zároveň v průběhu roku 1930. Tvorba z dlouhého období mezi létem 1927 a jarem 1930 je méně četná a její výtěžky – pokud nezůstaly vůbec v rukopise a neobjevují se na veřejnosti až v citovaném výboru Lídy Špačkové nebo dokonce až v tomto našem svazku – byly zařazeny až do Srdcové dámy, nebo při souborném vydání Lásky do prvního oddílu, anebo ojediněle až do Srdce a mračen. Toto datování většiny básní Žalu do krátkého období necelého roku problematizuje existence 11 básní, které vyšly až v Lásce. Dvě z nich podle data v R patří až do roku 1931 (XLIII, LXIII), přičemž druhá byla podle dodatečně doplněné datace napsána až po vyjití Ž. Jednu (LXIX) řadí do roku 1930 životopisné souvislosti. Další dvě jsou dodatečně datovány na rukopisu kolem 1930. Zbylých šest nelze bezpečně časově zařadit, pokud se neodvážíme dělat závěry z podoby dochovaných rukopisů. Způsob uchování je u nich totiž stejný jako u oněch dvou datovaných rokem 1930: text vložený dnes mezi R je u všech osmi průklepem (v jednom případě originálem) strojopisu, jehož originál (průklep) je součástí předlohy Lásky. Buď bylo tedy pro pL užito strojopisu pořízeného (s průklepem) hned v době vzniku všech těchto básní, nebo průklepy strojopisů napsaných až pro Lásku nahradily dodatečně ve složce rukopisů ztracené předlohy. Na rozdíl od předchozího oddílu se dochovala strojopisná předloha bibliofilského vydání Ž. Není to však přímo exemplář, z něhož se sázelo, ale souhrn strojopisných kopií, jejichž originály byly nesporně předlohou pro sazbu Ž. Tato složka obsahuje později připojený, inkoustovou tužkou psaný patitul k druhému oddílu Lásky (formát 15 cm x 346 x 21 cm); text je orientován na osu (2 / Žal / 1928–1930); rubem patitulu je škrtnutá strojopisná kopie titulního listu k bibliofilii Srdcová dáma. Do této složky je dále založena strojopisná kopie titulního listu bibliofilie Žal (o formátu 17 cm x 21 cm), uspořádaného rovněž na osu: pod básníkovým jménem název sbírky a dále – vždy na samostatné řádce – vročení (1928–1930), místo (Praha) a rok vydání (1931). Na volných listech papíru téže kvality, téhož formátu (17 cm x 21 cm) a týmž typem stroje jsou psány i texty básní. (Výjimkou je pouze báseň Bez konce a Kdybys byla z mramoru: u obou bylo použito jiného papíru i typu stroje; druhá báseň se sem navíc dostala omylem, její originál je uložen ve třetím oddílu pL, kam také patří). Kopie jsou neseřazeny, nestránkovány a nekorigovány. Tato předloha Žalu () byla z větší části nepochybně (a zbytek pravděpodobně) pořízena podle dochovaných R; za tím účelem byly do většiny R v době přípravy připsány nové tituly. Také básníkovy úpravy byly provedeny napřed v R a pak teprve byla nová verze načisto přepsána v . Větší vývoj v tomto stadiu lze však zaznamenat pouze u básně LXXVI (Když mezi láskou a sudbou svou), což ovšem neznamená, že neprocházely proměnami texty, jejichž R nám není znám. – Další lehké korektury byly provedeny v originále nebo v korekturách Ž. V případě této knihy se však nesetkáváme s ničím podobným jako u Písní o jediné věci, tedy s žádnou dočasnou odchylkou řady textů v bibliofilii a s pozdějším návratem k verzi z R. Malé rozdíly mezi jednotlivými verzemi nám také nedovolují rozhodnout, zda strojopisná předloha oddílu Žal v Lásce (pL) byla pořizována podle R nebo podle Ž, ale právě pro tyto malé rozdíly na tom ani příliš nezáleží. Druhá eventualita se zdá pravděpodobnější. V případě Žalu už ovšem k zhotovení pL nebylo užito tištěných stránek, jak jsme to viděli u prvního oddílu: místo použití vzácného a exkluzívního exempláře bibliofilie byla raději volena cesta pracnější, pořízení nového opisu. Do něho pak byly vloženy další strojopisy 11 básní v Ž netištěných (tak jako u ostatních zčásti originál, zčásti kopie), jak jsme se už o tom zmiňovali ve výkladu o R; jsou psány většinou na jiném papíře a jiným typem stroje než ostatek tohoto oddílu pL, ale úprava a formát (17 cm x 21 cm) až na jednu výjimku jsou shodné, což svědčí o tom, že tato součást pL vznikla patrně celá zároveň. Změny mezi předchozími podobami textu a pL jsou nepatrné a týkají se jen interpunkce a jednotlivých mluvnických tvarů, nepočítáme-li ovšem zmíněné už vypouštění datace a titulů, které byly nahrazeny pořadovými číslicemi (přitom původně zamýšlené římské číslice byly v pL nahrazovány arabskými, ale v tištěné L se autor vrátil k římským). Korektury provedl básník vesměs perem, sazeči byly určeny poznámky v textu i pokyn na patitulu: „Báseň VI z první části odpadla, pročež 347 pořadové číslování je změněno a nutno je změniti také v první části.“ K vyřazení čísla VI však v definitivním uspořádání nedošlo, a proto bylo v Lásce obnoveno původní číslování. Další změny pokračovaly v korekturách trilogie, kde ještě autor stačil vyplenit některá zbylá leč. Několik oprav leč na však je také jedinou textologickou zajímavostí dokumentu , což je – včetně titulního listu – vlastnoruční básníkův opis už vytištěného Žalu, vytvořený jako soukromý dar sběrateli Karlu Teytzovi (nyní uložen v literárním archívu Památníku národního písemnictví); zdá se, že je první dokument, kde se opravy tohoto typu vyskytují, a že byl pořízen brzy po uveřejnění citovaného článku Hallerova. Jinak se od své předlohy, tj. Žalu, liší jen přepsáními a několika mimoděčnými návraty k starším hláskovým podobám autorova osobního vyjadřování (hedbávný, sklízeň, ukřížovaný apod.).
Zvláštní situace Srdcové dámy záleží v tom, že časové rozestupy jejího bibliofilského vydání jak od předchozího Žalu, tak i od následující souborné Lásky jsou podstatně menší než u obou předchozích oddílů. Jen polovina jejích básní (17), včetně tří ze čtyř, které byly doplněny až v L, vznikla v období mezi jarem 1931 (vydání Ž) a podzimem 1932 (vydání SD). Řídíme-li se však daty na rukopisech, lze omezit vznik té části SD, jež byla v uvedeném mezidobí skutečně vytvořena, na několik málo prvních měsíců roku 1932: sem je datováno 10 básní. Přínos roku 1931 je malý a do léta 1932 spadají nanejvýše 2 básně, a i ty mohou patřit do začátku roku. Jestliže přesto mohla být SD a s ní i celá trilogie dokončena, mají na tom závažný podíl zásoby z předchozích let, z období Ž, jehož vyhraněné citové ladění si vyžádalo ponechat stranou mnoho ukončených veršů. Tak například už z roku 1927 pochází sedm básní; báseň titulní a jí stylově i rytmicky blízké č. XCVII (Slyšeli jste tu píseň) jsou z roku 1929. Dokumentace vzniku SD je podobná jako u Ž, ale vztah mezi jednotlivými stadii textu je poněkud odlišný. Také zde je nejstarší fáze reprezentována texty R (pouze u 4 básní se nedochovaly). Ve fázi R se pak odehrály všechny stylisticky a významově důraznější úpravy. Není jisté, zda podle dochovaných R byla opsána předloha Srdcové dámy (pSD), neboť jen ojediněle byly do R dodatečně doplňovány tituly (případně i datace). Celý textový vývoj v rámci R se však v pSD odrazil. Dochovaného pSD (dnes uloženého v literárním archívu PNP) bylo tentokráte skutečně použito pro sazbu SD: na přeloženém archu papíru, do něhož jsou texty básní vloženy, je na přední straně poznamenáno jméno autora a titul sbírky, nikoli však rukou autorovou, a jsou zde stejně jako na dalších jednotlivých listech tužkou a červenou a modrou pastelkou předepsány technické údaje pro sazeče. 348 Ze strojopisů 25 básní na 29 volných listech o rozměru 15 cm x 21 cm (opět s milimetrovými diferencemi) pouze 4 jsou kopie (XC, XCIV, XCIX a CV), opatřené na rubu razítkem se jménem a adresou nakladatelky Erny Janské; byly s příslušnou poznámkou o místě zařazení vloženy do celé složky až poté, co byla již průběžně ostránkována. Pořadí básní v pSD odpovídá tisku bibliofilie, až na přehození čísel Prosba a Nic hlasitého. Předloha tohoto oddílu pro Lásku (pL) obsahuje 29 strojopisných básní psaných na 33 volných listech (většinou o rozměru 15 cm x 21 cm, stejně jako patitul, upravený podobně jako předlohy obou oddílů předchozích: pouze 7 listů má rozměr jiný, 17 cm x 21 cm, básně jsou však psány stejným typem stroje). Tento oddíl pL – a s ním ovšem i definitivně vydaná trilogie – byl oproti SD rozšířen o další 4 básně (LXXXV, LXXXVI, LXXXVII a CIII). Tato nově zařazená čísla dodal autor v podobě dvou rukopisů psaných perem a dvou strojopisných kopií patřících k originálům ve složce R; u ostatních básní byla předloha pro pořízení pSD a pL společná: tyto dokumenty jsou totiž více než z poloviny (16) originálem a průklepem (jednou je tomu naopak) téhož strojopisu, v několika málo případech pak jsou pSD a pL dva různé originály, jindy dvě kopie k témuž nedochovanému originálu, ojediněle jsou originálem a kopií k nedochovaným protějškům. Drobné úpravy provedené už v pSD jednak perem rukou básníkovou, jednak tužkou (zde jde zřejmě už přímo o vlastnoruční zásahy Krčmovy, týkající se drobných pravopisných přehlédnutí, v jednom případě slovosledu a pak upozornění na nevhodný tvar čnící) bylo proto nutno v pL provádět znovu (a to perem). V jednotlivých případech bylo přitom něco opomenuto, takže v tomto smyslu SD reprezentuje vlastně pozdější verzi než L. Přitom naprosto nelze mluvit o kruhovém vývoji; jde také o záležitosti z významového hlediska zanedbatelné. Jako u předchozích oddílů knihy skončily jazykové proměny textu až v korekturách L, jak je vidět z rozdílů mezi pL a L. V korekturách se odrazily vedle Krčmových i gramatické připomínky Hallerovy. V předloze k třetímu oddílu L upravil básník nově i všechna záhlaví stejným způsobem jako u oddílu předchozího: u všech básní vymazal původní římské číslice, většinu titulů, ev. své jméno, dedikaci i datace – ať už psané strojem, či inkoustovou tužkou, a nahradil je číslicemi arabskými, které navazují na oddíl Žal jak číslováním původním, tak opraveným. Průběžné je rovněž stránkování.
Vydavatelky děkují všem, kteří jim při práci pomáhali radou, zejména pracovníkům literárního archívu Památníku národního pisemnictví a svým spolupracovníkům. Zvláštní dík patří paní Lídě Špačkové za 349 laskavou ochotu, s níž nabídla k dispozici svůj archív, bez něhož by tento svazek nemohl být připraven v té úplnosti, v jaké se badatelům dostává do rukou. Po stránce uspořádání i po stránce textové vychází naše vydání z vydání prvního z roku 1933. V různočtení pak přihlíží k textům básní ze samostatně vydaných sbírek Písně o jediné věci (PJ), Žal (Ž) a Srdcová dáma (SD), dále k jejich znění v přípravných materiálech uložených v archívu Lídy Špačkové, tj. k předlohám pro sazbu Žalu (), Lásky (pL), k opisům O a S a k rukopisům (R), právě tak jako k dokumentům stejného charakteru z fondů literárního archívu Památníku národního písemnictví, tj. k předloze pro sazbu Srdcové dámy (pSD), k básníkovu vlastnoručnímu opisu Žalu () a k několika rukopisům jednotlivých básní (R). Dalším pramenem pro sledování vývoje textu byly první otisky básní v různých časopisech a publikacích, dále přetisky ve výborech z básníkova díla, u nichž se lze domnívat, že autor mohl ovlivnit jejich podobu. Z časopisů jsou to především Rudé právo (RP), Reflektor (Rf), Tvorba (T), Rozpravy Aventina (RA), ReD (RD), Plán (Pl), Literární rozhledy (LR), Kvart (K), Literární noviny (Ln), Lidové noviny (LN) a Přítomnost (), v níž však šlo jen o přetisky básní ze sbírky, která právě vycházela, určené pro nakladatelskou reklamu; z ostatních publikací to byly dva tisky litomyšlského nakladatele Portmana Díkučinění (D) a Žal (ŽP), Almanach Kmene (AK) na léta 1930–1931 (red. F. X. Šalda) a 1931–1932 (red. Josef Hora), Milostný almanach Kmene (MAK) na rok 1932 (red. Libuše Vokrová), a konečně tři výbory z díla: Básně (BDP) – uspořádali roku 1928 pro Družstevní práci Josef Hora a Jaroslav Seifert, Sedm vybraných básní (SVB) – připravil St. K. Neumann v roce 1946 pro stejnojmennou řadu F. J. Müllera, a zmíněný posmrtný svazek Z intimní poezie (IP).
Str. 11 Prolog. Rudé právo 7, č. 292 (12. prosince 1926), Dělnická besídka str. 1, s označením II (RP), kde spolu s básněmi I (Lidé si kupují pečené kaštany...) a III (V zlatých a stříbrných strunách...) pod společným titulem Z nových veršů. Knižně poprvé v PJ s názvem Pojednou..., který je v pL (tisk PJ) škrtnut a nahrazen definitivním titulem. – L, pL, PJ, RP; S. 1 a 5 šel jsi PJ / jsi šel RP; 1/2 Ptáci zpívali / a bylo ed. ] Ptáci zpívali, / a bylo L, pL, PJ, RP; 3 na svět se dívaly / a všecko ed. ] na svět se dívaly, / a všecko L, pL, PJ, RP; 7 před oknem PJ ] u okna RP; 10 parkem šel jsi PJ ] jsi šel parkem RP; 12 však L ] leč pL, PJ, RP; 17/18 ulicí: / jak PJ ] ulicí: / Jak RP; 18 leč RP ] jen S; 23 jméno tomu dáš L ] jméno pro to máš pL, PJ, RP.
350 Str. 13 JEDINÁ VĚC
Str. 15 I (Jak je to pitomé, když odvahy již není...). Knižně poprvé v L; pL (strojopis kor. perem), O (s označením II, kor. tužkou), R (1 list, 17 cm x 20,8 cm, strojopisná kopie kor. inkoustovou tužkou). – L, pL, O, R; S. 2 jízvu opL ] jizvu pL, O, R; 8 sličném O ] slíčném R; 9 chodí oR ] chodívá R; 10 bubikopf opL ] bubenkopf pL, O, R; 12 Zlá? oR ] Zlá. R.
Str. 16 II (Když o pěti ráno vyskočím...). Knižně poprvé v L; pL (strojopis kor. perem), O (s označením IX, kor. perem, ojediněle tužkou), R (1 list, 20,9 cm x 33,1 cm, strojopis); v těchto třech zněních jsou první dvě strofy v opačném pořadí, v pL naznačeno definitivní řazení šipkou. – L, pL, O, R; S. 1 Když o pěti ráno oO ] O pěti ráno když O, R; 5 <ráno vcházíš pak> ráno pak vcházíš opL ] ráno vcházíš pL, O, R; 7 sedím však oO ] leč sedím O, R; 9 A když pak stojím opL ] Když však stojím pak pL, oO ] Leč když pak stojím O, R; 15 brzy auto mě přejede R ] brzy mě auto přejede S.
Str. 17 III (Když dneska ráno mimochodem...). Lidové noviny 41, č. 52 (29. ledna 1933), str. 1 (LN), s názvem Nesmělý. Knižně poprvé v L; pL (strojopis kor. perem), O (s označením III, kor. perem), R (1 list, 10,5 cm x 23,5 cm, strojopis); v O a R v záhlaví básně údaj V pátek 9. 9. 1925. L, pL, LN, O, R; S. 5/6 tančila mi, / a já pL ] tančila mi / a já LN ] v O a R jako v pL; 9 svou hlavu byl bych oO ] byl bych svou hlavu O, R; 11 jen na okamžik oO ] na okamžik jen O, R; 13 Však oO ] Leč O, R.
Str. 18 IV. Balada. Rudé právo 6, č. 260 (8. listopadu 1925), Dělnická besídka str. 1 (RP), kde 2., 4. a 7. verš každé strofy vysunut o šest typů. Knižně poprvé v PJ; pL je tisk PJ. – L, pL, BDP, PJ, RP; S. 13 však L ] leč pL, BDP, PJ, RP; 18/19 běda ti: / Cizinče RP ] běda ti: / cizinče pL, BDP, PJ; 40 já mnil PJ ] já mněl RP.
Str. 20 V. Wagons-lits. Knižně poprvé v PJ; pL je tisk PJ. – L, pL, PJ; S. 19 Leč PJ ] Však S; 28/29 Oči – snad pozdě – prozřely. / Pohřebních vozů PJ ] Oči – snad pozdě prozřely. / Pohřebních vozů L ] Oči – snad pozdě prozřely, / pohřebních vozů S.
Str. 21 VI (Lahodným vánkem je mi pokojný tvůj krok...). Knižně poprvé v L; pL (strojopis kor. perem), O (s označením I, v záhlaví 351 datum 3. září 1925; kor. perem), R (1 list, 17 cm x 20,7 cm; strojopisná kopie kor. tužkou, za báseň připsáno datum 27. 8. 1925). Akrostich LIDKO BUĎ ŠŤASTNA je v pL, O a R zvýrazněn velkými písmeny, v R podtrženými tužkou. – L, pL, O, R; S. 3/4 bok. / Kolika oO ] bok – / Kolika O, R.
Str. 22 VII (Ty nevíš ještě, jak se někdy řítí...). Knižně poprvé v PJ s názvem A pomyslit..., bez první, šesté, sedmé a osmé strofy; pL (2 listy strojopisu kor. inkoustovou tužkou), O (2 listy, označeno XI, kor. perem), R (1 list, 20,8 cm x 34 cm, strojopis kor. perem). V R v záhlaví údaj Dnes ráno (též v O, kde škrtnut), za text připsáno tužkou datum 15. 2. 1926 a na rub listu poznámka soukromého rázu. – L, pL, PJ, O, R; S. 2/3 čas. / Ty pL ] čas, / ty O, R; 5 nebojím pL ] nebojíš PJ ] v O a R jako v pL; 7 uvítal bych pL ] uvítal bys PJ ] v O a R jako v pL; 9 Však L ] Leč pL, PJ, O, R; 21 strome? oO ] Lidko? O, R ] drahá? S; 29 A <nyní uvaž> uvaž teď R; 33 A uvaž jen pL ] A pomyslit PJ ] v O, R jako v pL; ztrácím pL ] ztrácíš PJ ] v O, R jako v pL; 35 mařím pL ] maříš PJ ] v O, R jako v pL; 36 u tvého prahu! pL ] na prahu světa! PJ ] v O, R jako v pL.
Str. 24 VIII (Motýl mi sedl na ruku...). Knižně poprvé v PJ s názvem Motýl mi sedl na ruku...; pL (tisk PJ) kor. inkoustovou tužkou. – L, pL, PJ; S.
Str. 25 IX (Úsměv svých zoubků jsi mi darovala...). Přítomnost 10, č. 13 (29. března 1933), 3. strana obálky, s titulem Láska. Knižně poprvé v L; pL (strojopis kor. perem), O (s označením XVII, kor. perem), R (1 dvoulist, 16,6 cm x 20,8 cm, strojopis, psáno na první straně). – L, pL, O, R; S. 3 cokoliv pL ] cokoli O, R; 6 odvětí – pL ] odvětí, – O, R; 9 Zaň však oO ] Leč zaň O, R.
Str. 26 X (Jednou zrána, když jsi četla...). Lidové noviny 41, č. 26 (15. ledna 1933), str. 1, s názvem Scherzo (LN). Knižně poprvé v L; pL (strojopis kor. perem), O (s označením VIII), R (1 list, 20,9 cm x 33,2 cm, strojopis). – L, pL, LN, O, R; S. 6 tvůj – R ] tvůj. S; 15 dveře O ] dvéře R; 17 a 19 Dítě sladké! opL ] Lidko sladká! pL ] v LN jako v opL ] v O a R jako v pL; 20 nepovím!... O ] nepovím...! R.
Str. 27 XI (Proč se ti nelíbí Veliký Dug?...). Knižně poprvé v PJ 352 s titulem Divák z bia a s motem: „Ten Fairbanks nelíbí se mi docela nic: takový zubatý hromotluk.“ Krásná dáma před biem. pL (2 listy) je strojopis kor. perem; definitivní závěr básně přepsal básník perem na samostatný list – pLr (původní strojopis s verši 25–31 přiložen za celou složku pL); v PJ při oslovení partnerky nahrazena všude 2. os. jednotného čísla vykáním (ty-vy, jsi-jste apod.), což dále neregistrujeme; O (s označením XXXVII) a R (1 list, 20,7 cm x 33 cm, strojopis) v záhlaví s datací 9. října 1926. – L, pLr, pL, PJ, O, R; S. 2 Tys plachá pL ] Jste křehká PJ ] v O, R jako v pL; 4/5 uchopiti, / a chtěl pL ] uchopiti / a chtěl PJ ] v O, R jako v pL; 7, 18, 31 má lásko. pL ] ó paní! PJ ] v O, R jako v pL; 14 v PJ začíná nová strofa; 20 Ostatně, pL ] Ostatně PJ ] v O, R jako v pL; 21 svatební bez svatby pL ] bez svatby svatební PJ ] v O, R jako v pL; 24 míti však R ] však míti S; 25 Znám jednu košatou smokvoň na Adrii pLr ] Znám jeden košatý fíkovník v Albánii pL ] v PJ jako v pLr ] v O a R jako v pL; 26 mořské vlny pLr ] Adrie vlny pL ] v PJ jako v pLr ] v O, R jako v pL; 27 Po noci vlahé měli bychom pLr ] Po noci vlahé zažil jsem pod ním pL ] Zažili bychom tu vlahou noc a PJ ] v O, R jako v pL ] Po noci <vlažné> vlahé <zažil jsem> měli bychom S; 28 nad kukuřičným polem zpívaly by nám modré hlubiny. pLr ] třebaže nad hlavou zpívaly nám granátové střepiny. pL ] nad kukuřičným polem zpívaly by modré hlubiny. PJ ] v O, R jako v pL; v pL, O a R následují dva verše: Byla to tehdy malá aeroplánová bitka – / teď by mi po boku ležela Lidka; 29 odpočatí pLr, pL, PJ, O, R, ] odpočalí L.
Str. 28 XII. Březen. Knižně poprvé v PJ; pL (tisk PJ, kor. inkoustovou tužkou). – L, pL, PJ; S. 8 tu místo pL ] namísto PJ; 14 Však pL ] Leč PJ.
Str. 29 XIII. Náměsíčník. Knižně poprvé v PJ; pL je tisk PJ. – L, pL, BDP, PJ; S. 10/11 strží, / nemůžeš L ] strží / nemůžeš pL, BDP, PJ; 19/20 slohu, / bez pověr BDP ] slohu / bez pověr L, pL, PJ; 20/21 bohů / mozek BDP ] bohů, / mozek L, pL, PJ; 24 a 32 Však L ] Leč pL, BDP, PJ; 29 po římsách L ] po řimsách pL ] v BDP jako v L ] v PJ jako v pL.
Str. 31 XIV. Mardi gras. Knižně poprvé v PJ, v O s údajem Masopustní úterý (který je škrtnut), v R Masopustní úterek; pL (2 listy, strojopis kor. perem), O (s označením XIII, kor. perem a červenohnědou pastelkou), R (1 list, 16,5 cm x 20,8 cm, strojopis, kor. inkoustovou tužkou). V R je báseň rozvržena do osmi dvouveršových strof stejně jako v O, kde je pastelkou naznačeno definitivní členění. Viz též pozn. k básni Aspoň za 353 něco již děkuji ti (zde na str. 407), která tuto báseň datuje 20. 2. 1926. – L, pL, PJ, O, R; S. 8 prostě tu oO ] tu prostě O, R; 9 bezzubí oO ] bez zubů O, R; 10 na tygra. pL ] na tygra... PJ ] v O, R jako v pL; 14/15 dnes. / Abychom pL ] dnes; / abychom PJ ] v O, R jako v pL; 22/23 děťátky / těšily se dnes na rej oO ] děťátky, / ty se dnes těšily na rej, O, R; 25/26 zapít / pochybným pivem cos. oO ] zapít žal, zapomenout cos. O, R; 28 první kos?... oO ] první to byl snad kos? O ] první to byl kos? oR ] první <byl> to byl snad kos? R; za veršem 28 následuje v O a R řada pomlk, která je v O škrtnuta; 29–30 K půlnoci přišlas, zjevení, / touho má daleká. pL ] K půlnoci přišla za mnou / má touha daleká. PJ ] v oO jako v pL ] K půlnoci přišlas. Já čekal to. Z hospody vyšel jsem. O, R; 31–32 V tmě naslouchali jsme spolu / v dálku, jež haleká. oO ] Do tmy jsem odcházel se svým svatým obrázkem... O, R.
Str. 33 XV. Fred. Rudé právo 7, č. 303 (25. prosince 1926), Dělnická besídka str. 1 (RP), kde spolu s básněmi Mudřec a Rozmluva pod společným titulem Nové verše. Knižně poprvé v PJ; pL je tisk PJ. – L, pL, PJ, RP; S.
Str. 34 XVI (Má touho bláznivá, mé odříkání věčné...). Knižně poprvé v PJ s názvem Má touho bláznivá...; pL (tisk PJ), O (s označením XIX, kor. perem), R (1 list, 14,5 cm x 21,5 cm, strojopis); ve složce R je uložen ještě další text básně (1 list, 14,8 cm x 20,8 cm, strojopis kor. perem), který se rozměrem a kvalitou papíru i typem stroje shoduje se strojopisnou pL a jejž označujeme r; jeho zařazení do textové tradice není zcela jasné. – L, pL, r, PJ, O, R; S. 1–2 v r, O a R jsou první dva verše v opačném pořadí; 3 teď mé dny or ] teď mé sny r ] v PJ a oO jako v or ] moje dny O, R; 6 a – jednou zašlápnu snad jako květ oO ] a jednou zašlápnu jak útlý květ O, R; 7 Nepřijde pL ] Viď, přijde or ] Viď, přijdou r ] v PJ jako v pL ] v O jako v or ] Viď, příjde R; 9 snem? PJ ] sen. r ] snem. O, R; 10 tvrdě oO ] náhle O, R; 12 nemám báseň plést si L ] nemám báseň splést si pL ] v r jako v L ] v PJ jako v pL ] nesmím báseň plést si oO ] nesmím báseň splést si O, R; 16 svět již, rudý oblak oO ] svět a rudý oblak O, R;17 <nad ztichlý[m]> nad zkřehlým R; 18 a na dlažbě dal zabít pL ] a zabít na dlažbě dal r ] v PJ jako v pL ] v O a R jako v r.
Str. 35 XVII (V zlatých a stříbrných strunách...). Rudé právo 7, č. 292 (12. prosince 1926), Dělnická besídka str. 1 (RP), kde s označením III (dále viz pozn. k básni Prolog, zde na str. 350). Knižně poprvé v PJ s názvem Píseň stejně jako v BDP; pL je tisk PJ. – L, pL, BDP, PJ, RP; S. 354 3 dunách PJ ] dumách RP; 6 před západem PJ ] již před západem RP; 5 procitají PJ ] procítají RP; 15/16 rubín / rozkvetlý BDP ] rubín, / rozkvetlý pL, PJ a RP.
Str. 36 XVIII (Pták ještě zpívá. Květů všude plno...). Knižně poprvé v PJ s názvem Ztracené jaro; pL (2 listy, strojopis), O (s označením XXIV, pův. XXV, kor. perem) a R (1 list, 20,8 cm x 33,5 cm, strojopis). – L, pL, PJ, O, R; S. 2/3 rozlévá se, / a nedosažitelné pro mě, L ] rozlévá se, / a nedosažitelno pro mě, pL ] rozlévá se / a – nedosažitelno pro mě – PJ ] v O, R jako v pL; 4/5 zase, / mimo mne PJ ] zase / mimo mne L, pL, O, R; 7 vše pronikajíc, nepronikne pL ] vše pronikajíc nepronikne PJ ] v O, R jako v pL; 10 do hájů pL ] do polí PJ ] v O, R jako v pL; 15 tvoje něha pL ] touhy něha PJ ] v O a R jako v pL; 18 na kterém pL ] po kterém PJ ] v O, R jako v pL; 18–20 zjevuje se / postava tvoje, vzdálená i blízká, / po lukách prochází se, bloudí v lese. pL ] rozvíjí se / svět s novou osou, jinak zlý a slunný, / s ovocem tropů v domorodé míse. PJ ] v O, R jako v pL; 21 ó sladkohořká oO ] ó drahá, drahá O, R; 23 být mohlo! pL ] mi bývá! PJ ] v O, R jako v pL; 25 sobě, tobě pL ] mocnostem všem PJ ] v O, R jako v pL; 26–28 miluji tě, / že všude vidím tě a ve všem slyším, / ty sladká ženo a ty strašné dítě! pL ] omámený / tě všude cítím, všude s sebou nosím, / přízraku živý se sterými jmény. PJ ] v O, R jako v pL.
Str. 37 XIX (Bloudím lesy...). Knižně poprvé v L; pL (1 list, strojopis kor. perem), O (zde s označením XXXIII), R (1 list, 17,2 cm x 21 cm) je psán perem a stejně jako v O s datací Úterý ráno 22. 6. 1926 v záhlaví básně. – L, pL, O, R; S. 8 již O ] jež R; 16 prací opL ] z práce pL, O, R; 20 vznětem. O ] vznětem! R.
Str. 38 XX (O půl šesté ráno podle zahrad...). Přítomnost 10, č. 16 (19. dubna 1933), 3. strana obálky, s titulem Láska. Knižně poprvé v L; pL (1 list, strojopis), O (s označením XXXI, pův. XXXII, kor. perem), R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopis); v R k údaji Dnes ráno v záhlaví básně připsáno tužkou 21. 6. 1926, v O celý údaj (Dnes ráno 21. 6.) škrtnut. – L, pL, O, R; S. 2 znova pL ] znovu O ] v R jako v pL.
Str. 39 XXI (Tuším již, co nechceš říci...). Lidové noviny 41, č. 11 (7. ledna 1933), str. 1 (LN), s názvem Otázka, kde otištěny jen poslední čtyři strofy básně. Knižně poprvé v L; pL (2 listy, strojopis kor. inkousto- 355 vou tužkou), O (2 listy, s označením VII, kor. perem), R (1 list, 20,8 cm x 33,5 cm, strojopis); v R za básní připsán tužkou letopočet 1926. – L, pL, LN, O, R; S. 6 klidna již! L ] klidná již! pL, O, R; 8 políček pL, O, R ] poliček L; 13 přijmouti O ] příjmouti R; 15 čísly studenými L ] studenými čísly pL, O, R; 23/24 skal / v mnoha O ] skal, / v mnoha R; 26 na výšinách L ] ve výšinách pL ] v LN jako v L ] v O jako v pL ] v R jako v L; 30 mučednice O ] mučedníce R; v pL, O a R navíc úvodní strofa, která je v pL škrtnuta: Měl bych čekat na svůj ortel. Ale pro sobeckou rozkoš mám tě nutit k tomu gestu, kterým bys mě odhodila, nebo na milost mě vzala? Nemohu. 5 mě oO ] mne O ] v R jako v oO.
Str. 41 XXII (Jsi stále se mnou, třeba daleko jsi...). Knižně poprvé v L; pL (2 listy, strojopis kor. perem), O (s označením XVIII, kor. perem, R (1 list, 16,5 cm x 20,8 cm, strojopis). – L, pL, O, R; S. 13 Vždyť oO ] Neb O, R; 18 něhu oO ] něhy O, R; 25 Nemysli však oO ] Leč nemysli O, R; 26 stín: L ] stín –: pL, O, R.
Str. 43 XXIII (Již soumrak houstne nad poli a lesy...). Knižně poprvé v PJ s titulem S břemenem stesku; pL (2 listy, strojopis kor. perem a inkoustovou tužkou), O (2 listy, s označením XXIII, pův. XXIV, kor. perem), R (2 listy, 21 cm x 34 cm, strojopis kor. inkoustovou tužkou); v R v záhlaví údaj Večer, v pondělí 12. 4. 1926 (též v O, kde škrtnut). – L, pL, PJ, O, R; S. 1, 21 houstne L ] houštne pL ] v PJ jako v L ] v O, R jako v pL; 9 zešeření L ] sešeření pL ] v PJ jako v L ] v O, R jako v pL;11 snad rozpovídám se, a s čistým srdcem pL ] se rozesníme, s roztouženým srdcem PJ ] v oO jako v pL ] snad rozpovídám se. A s čistým srdcem O, R; 13–14 Chtěl bych ti tolik krásných věcí říci, / o věcech velikých ti vypravovat. pL ] Chce se mi z dálky chápat krásné věci / a drobným věcem kol je vypravovat. PJ ] v O, R jako v pL; 15 Chtěl bych tvou mysl pL ] Chtěl bych tě, touho, PJ ] v O, R jako v pL; 17 vesele tvé krásné touze pL ] vesele ti, touho krásná, PJ ] v O, R jako v pL; 18/19 dáti / a vštípit ti oO ] dáti, / a vštípit ti O, R; 23 u mne oO ] u mě O, R; vždy, a jako pL ] vždy a jako PJ ] v O, R jako v pL; 24 mé břímě stesku oO ] má smutná touha O, R; 25 v houšti pL ] v houští PJ ] v O jako v pL ] v R jako 356 v PJ; 26 doubí pL ] loubí PJ ] v oO jako v pL ] loubí, O, R; 27 a iluzí pln čeká, čeká, čeká: oO ] a iluzí pln, marně čeká, čeká: O, R; 28 Se slunkem oO ] se slunkem O ] se sluncem R; nezasnoubí? oO ] nezasnoubí. O, R. Mezi pátou a šestou slokou bylo v pL, O a R dalších šest strof, které autor v pL ještě zredigoval, ale v PJ a L už vypustil. Dále uvádíme text i různočtení těchto netištěných veršů:
Toť dialektika však. Ty víš však také, jak miluji tě bláznivě a čistě. Pojď v jarní soumrak ten, a chceš-li, zmlknu a zulíbám tě na každičkém místě.
To víš, že v srdci i mně dříme touha vzdát bytosti tvé hold i vzpláním těla. S polibky plaše skloniti se k tobě, až by ses celá sladce uzarděla.
Nejvíc však dychtím po tvém nitru dívčím, po tom, co myslí, cítí, po čem touží, ó, nejvíc dychtím po tom tajemství tvém, jež, nejvíc milováno, nejvíc souží.
S tím zasnoubit se, jaké opojení! A jaká rozkoš vědět dozajista, že v polibku na ruku tvou a šíji důvěra s důvěrou se snoubí čista.
Pojď se mnou lesem! Snad se rozpovídám, snad také ty však daruješ mi slovo, abychom lehce šli jak šťastné děti a láska nebyla již nad olovo.
Anebo rozptýlíš má marná snění, a moje hlava pokorně se skloní. Pojď se mnou lesem! Žal i radost snazší, když z květin, mechu, větví jaro voní – – – – –
1 Ty víš však opL ] Leč ty víš pL, O, R; 9 <Nejvíce> Nejvíc však dychtím pL, oO ] Leč nejvíc dychtím O, R; 16 čista pL, oO ] čistá O, R; 20 nebyla již pL, oO ] nebyla by O ] nebyla mi R ] nebyla už S; 23 Žal pL ] žal O ] v R jako v pL; 24 voní – – – – – pL, O, oR ] voní. R.
357 Str. 44 XXIV. Rok chudého na slunci. Rudé právo 8, č. 31 (6. února 1927), Dělnická besídka str. 1, s názvem Milostný rok chudých I–VI, a č. 43 (20. února 1927), Dělnická besídka str. 3, s názvem Milostný rok chudých VII–XII (RP). Knižně poprvé v PJ s definitivním titulem, v BDP básně 7 a 9 s názvy Paprsek sladký červnový a Uhaslo touhy mámení; pL (tisk PJ) kor. inkoustovou tužkou. – L, pL, BDP, PJ, RP; S. 1 3/4 nevěstě; / já snad PJ ] nevěstě. / Já snad RP; 5 Svatba však pL ] Leč svatba PJ, RP; 5/6 daleka, / jsme oba PJ ] daleká; / jsme oba RP; 6/7 chudí, / vánice PJ ] chudí. / Vánice RP; 7/8 haleká, / a věci kolem studí L ] haleká, / a věci kol jen studí pL, PJ ] haleká / a všecky věci kol studí RP; 10 se k nevěstě své tisknu PJ ] k nevěstě své se tisknu RP; 11 a když se krásně zasměje, pL ] a – když se krásně zasměje – PJ ] a když se krásně usměje, RP;
2 3/4 vypoví / křišťálovou PJ ] vypoví, / křišťálovou RP; 5/6 cupeme, / veselé PJ ] cupeme / a veselé RP; 7 Nežli však město pL ] Leč nežli město PJ ] v RP jako v pL; 10 kynu. PJ ] kynu! RP. 3 1/2 jsme, / je PJ ] jsme. / Je RP; 4 pukající ledy PJ ] praskající ledy RP; 6 umouněné tváře PJ ] své umouněné tváře RP; 9 Čím bledší je však PJ ] Čím je však bledší RP; 11 Aspoň PJ ] Och, aspoň RP. 4 3 Mdlý cudností i touhou změk PJ ] Cudností mdlý, i touhou změk RP; 11 Brzy však PJ ] Leč brzy RP. 5 2 a vlajky větru PJ ] a prapory větru RP; 6 Všecky vykasané! PJ ] Všecky jsou vykasané. RP; 9 Já však nevěstu již mám PJ ] Leč já již nevěstu svou mám RP; 11 líp chutnal PJ ] lépe chutnal RP; 12 napíti dám PJ ] dám napíti RP. 6 2/3 po ulici, / a všecka PJ ] po ulici. / A všecka RP; 6/7 lstivou; / jdu lesem podle potoka PJ ] lstivou. / Chodívám podle potoka RP; 9 Tu chci ji pevně sevříti L ] Chci-li ji pevně chytiti pL, PJ ] Chci-li však pevně ji chytiti RP; 10 plaše však unikne PJ ] hádětem unikne RP; 12 sám jdu zas PJ ] jdu sám zas RP. 7 1 Paprsek sladký PJ ] Sladký paprsek RP; 2 v náruči PJ ] v náručí RP; 5/6 Čím svět je kolem s vůněmi, / čím PJ ] Čím svět mi kolem s vůněmi! / Čím RP; 8 jež bije PJ ] jak bije RP; 9 Leč procitaje ustrnu PJ ] Když procitnu však, ustrnu RP;10/11 Kolem jsou přísné chlumy: / zlatou L ] Kol přísně hledí chlumy: / Zlatou pL ] Kol přísné hledí chlumy: / Zlatou BDP, PJ ] Kol přísné hledí chlumy. / Zlatou RP. 8 9 V teplo tvé RP ] V teple tvém S; 11/12 za mořem / u dalekých cest PJ ] za mořem, / u dalekých cest RP. 9 3 Na těle PJ ] Dnes na těle RP; 5 jen vzpomínám PJ ] pouze vzpomínám RP; 6/7 spalující; ] lenivě PJ ] spalující! / Lenivě RP; 9/10 půjdu za tebou, / u vody PJ ] půjdu však za tebou. / U vody RP; 358 11 Zkus ještě zoubků hru tu zlou! PJ ] Zkus ještě, chceš-li, hru zoubku zlou! RP; 12 to nejde tak PJ ] to nepůjde RP. 10 6 zářijový PJ ] záříjový RP; 11 ruměnec PJ ] růměnec RP. 11 1 v městě PJ ] ve městě RP; 2 jenž mi bledne PJ ] který bledne RP; 3 na římse PJ ] na řimse RP; 8 touhy palčivější PJ ] touhy jsou palčivější RP. 12 3/4 hledí, cukroví / chroupaje PJ ] hledě a cukroví / chroupaje RP; 6/7 bývá, / a já jsem PJ ] bývá. / A já jsem RP.
Str. 50 XXV (Touha má brázdí Tichý oceán...). Knižně poprvé v PJ s názvem A naposled; pL (tisk PJ, kor. inkoustovou tužkou). – L, pL, PJ; S. 9 nenajdu nakonec srdce z ledu pL ] nenajdu srdce pouze z ledu PJ; 13 kolkolem osy z pravdy i ze snu L ] kol osy z pravdy nebo ze snu pL, PJ.
Str. 51 XXVI (Máš-li velkou touhu, co se může státi?). Knižně poprvé v PJ s názvem Tré možností stejně jako v BDP; pL je tisk PJ. – L, pL, BDP, PJ; S.
Str. 52 XXVII. Rozmluva. Rudé právo 7, č. 303 (25. prosince 1926), Dělnická besídka str. 1 (RP); dále srov. bibliografický údaj k básni XV. Fred, zde na str. 354. Knižně poprvé v PJ; pL (tisk PJ, kor. inkoustovou tužkou). – L, pL, PJ, RP; SVB, S. 2 lodi L ] lodě pL, PJ ] v RP jako v L; 7 chudé však pL ] leč chudé PJ, RP; vozí PJ ] vodí RP; 15 a 40 chudý však pL ] leč chudý PJ, RP; 31 chudí však pL ] leč chudí PJ, RP; 39 naděje; PJ ] naděje, RP; 42 Věř PJ ] věř RP.
Str. 54 XXVIII (Do okna jsem se posadil celý...). Knižně poprvé v PJ s názvem Červnová noc; pL (tisk PJ, kor. inkoustovou tužkou), v R (1 list, 17 cm x 21 cm, psáno perem) je údaj V pondělí večer v záhlaví básně doplněn tužkou datem 21. 6; v O (označeném XXVI, pův. XXVII, kor. perem) je tento údaj, upřesněný o letopočet 1926, škrtnut. – L, pL, PJ, O, R; S. 2/3 krásná, / jako PJ ] krásná / jako O, R; 3/4 volání tvoje, / ty moje touho temna i jasná PJ ] jako tvá ústa, / ty moje temná, ty moje jasná O, R; 7 se leskne PJ ] se leskne mdle O, R; 10 nadějí, snem, jež červen tu vznítil... PJ ] jako tvá ňadra, má bílá břízko, O, R; 12 tak blízko nepocítil PJ ] nepocítil tak blízko O, R.
Str. 55 XXIX (Kdyby mi bylo 30 let...). Knižně poprvé v PJ s titulem Kdyby mi bylo 30 let stejně jako v BDP; v PJ při oslovení partner- 359 ky nahrazena všude 2. osoba jednotného čísla vykáním (ty – vy, jsi – jste apod.), což dále neregistrujeme; pL (4 listy, strojopis kor. inkoustovou tužkou a perem), O (2 listy, s označením XX, kor. perem), R (2 listy, 20,8 cm x 33,2 cm, strojopis kor. inkoustovou tužkou); v R je báseň uspořádána do patnácti čtyřveršových strof, v O definitivní členění naznačeno perem. – L, pL, BDP, PJ, O, R; S. 1, 49 a 81 Kdyby mi bylo oO ] Kdyby mi bylo tak O, R; 2 třeba i více oO ] třeba ještě více O, R; 3/4 kdyby tak mnoho / mi nebylo oO ] kdyby mi tak mnoho nebylo O, R; 6 zruměnil PJ ] zrůměnil O, R; 7 severní slunce oO ] a severní slunce O, R; 9 v životě svém oO ] v životě O, R; 16 nanovo putovat oO ] dále putovat O, R; 17/18 míval někdy, / dobře oO ] míval a dobře O, R; 19 optimisticky jsem hleděl pL ] hleděl jsem optimisticky BDP, PJ ] v O a R jako v pL; 21 tušil jsem slunce pL ] slunce jsem tušil BDP, PJ ] v O a R jako v pL; 23–24 o každé bolesti věřil, / že jednou dobolí oO ] věřil, že každá bolest jedenkrát dobolí O, R; 27 a napěchované dni mé oO ] a dni mi O, R; 29 míval jsem zářivou oblohu oO ] zářivou oblohu pozdní O, R; 31 v pokojném nitru... PJ ] v pokojném nitru. oO ] míval jsem v nitru pokojném... O, R; 32 v BDP a PJ oddělen verš mezerou od předcházející i následující strofy; v pL, O a R jím začíná nová sloka, avšak v pL je už naznačeno členění jako v BDP a PJ; 33 kam zmizely věci pokojné oO ] kam věci pokojné zmizely O, R; 35 náhle mi oO ] mi náhle O, R; 40 žel? oO ] žal?... O ] žel?... R; 48 vzlet! pL ] vzlet... BDP, PJ ] v oO jako v pL ] vzlet...! O, R; 51/52 kdyby tak mnoho / mi nebylo, pL ] kdyby tak mnoho / mi nebylo: BDP, PJ ] v oO jako v pL ] kdyby mi tak mnoho nebylo, O, R; 53 do tvého života slétl bych pL ] do světa širého letěl bych BDP, PJ ] v O, R jako v pL; 54 jako vlasatice oO ] jak vlasatice O ] v R jako v oO; 55/56 vím: / v srdcích by zvonilo! oO ] vím, / že v srdcích by stejně zvonilo! O, R; 59/60 by čekala na nás / překrásná loď. L ] by čekala / na nás krásná loď. pL ] by čekala na nás / nejkrásnější loď... BDP ] by čekala / nejkrásnější loď... PJ ] v oO jako v pL ] by čekala na nás nejkrásnější loď – – – O, R; 62 Letíme, nemajíce pL ] Letíme nemajíce BDP, PJ ] v O, R jako v pL; 65 Hleď pL ] Hle BDP, PJ ] v O, R jako v pL; 65/66 tančí, / jak PJ ] tančí jak O, R; 66 v srdcích láska oO ] v srdcích nám láska O, R; 67–68 na stole paluby slunné / štěstí je prostřeno. oO ] paluba stůl je, na kterém štěstí je prostřeno, O, R; 69/70 Uchop jen pevně číši, ] jež pL ] Sem s plným pohárem, / jenž BDP, PJ ] v oO jako v pL ] uchop jen pevně číši, jež O, R; 72 hladí ti rameno. pL ] hladí ti srdce i rameno! BDP ] hladí srdce i rameno! PJ ] hladí ti rameno! oO ] hladí ti rameno... O, R; 73 Jak sladko blouzniti, oO ] Och Lidko, sladko je blouzniti, O, R; 74/75 když pro tě zpěv svůj hudu! / Na tichomořském pL ] když tuhle píseň hudu! / Na 360 tichomořském BDP, PJ ] v oO jako v pL ] když pro tě zpěv svůj hudu: / na tichomořském O, R; 76 mohl bych stanouti jen pL ] moh bych se zastavit jen BDP, PJ ] v O, R jako v pL; 78 na vlažnou půdu oO ] na horkou půdu O, R; 79 aby ti mléko jejich pL ] aby to mléko jejich BDP, PJ ] v oO jako v pL ] abych ti jejich mlékem O, R; 80 osvěžovalo sen... pL ] osvěžovalo ti sen... BDP ] v PJ, oO jako v pL ] osvěžoval sen... O, R ] osvěžovalo sen. S; 83/84 kdyby tak mnoho / mi nebylo: oO ] kdyby mi tak mnoho nebylo...! O, R; 85 motory, kola, plachty oO ] A přece jsem ještě lev O, R; 86 má sladká holubice, pL ] kovové holubice BDP, PJ ] v O a R jako v pL; 87–88 nestačily by srdci, / jež by se řítilo... oO ] jemuž se v šlechtěné krvi dosud nesešeřilo. O, R; 89–119 v BDP a PJ chybějí; 91–92 přece však tu a tam ještě / mám odvahu a krev. oO ] přece mám <ještě> tu a tam ještě odvahu, statečnost, krev! O, R; 93–94 A tak si myslím někdy, / tebou jsa opojován oO ] A tak se zdá mi někdy, když Tebou jsem opojován O, R; 95/96 na každém kroku, / nalézaje tvůj zjev, pL ] na každém kroku / nalézaje svůj zjev, oO ] na každém kroku provází mě Tvůj zjev – O, R; 98 statečné gesto tvoje oO ] statečné Tvé gesto O, R; 102 svatá panno, oO ] Svatá Panno, O, R; 104 To je však oO ] Leč to je O, R; 106–111 je to jen z lásky a iluzí / utkaná pohádka, / když z hlubin očí tvých sladkých / úsměvy piji, / čekaje den ze dne věrně / na tato cukrátka. oO ] z lásky a iluzí utkaná pohádka. / A hoře, když ze sladké hlubiny očí Tvých piji / Tvé úsměvy, čekaje věrně na tato cukrátka, O, R;112 A moje hoře, toť že vím, oO ] mé hoře, toť že vím, ó Lidko, O, R; 117 změnila oR ] proměnila R; 118/119 bylo asi, / asi tak oO ] bylo asi tak O, R.
Str. 59 XXX (V severní louži k holému břehu...). Knižně poprvé v PJ s názvem Oblaka bílá...; pL je tisk PJ. – L, pL, PJ; S.
Str. 60 XXXI. Jiný rozhovor. Knižně poprvé v PJ; pL (tisk PJ) kor. inkoustovou tužkou. – L, pL, PJ; S. 2 do batohu. L ] do batochu. pL ] do baťochu. PJ; 15 světa však pL ] leč světa PJ; 57 nechtěl bys PJ ] bys nechtěl S.
Str. 62 XXXII (Podzimní den zesmutnělý...). Knižně poprvé v PJ s titulem Šerosvit; pL (2 listy, strojopis), O (s označením XXXV; chybí poslední strofa s verši 31–36, psaná na samostatném a později patrně ztraceném listě); v R (1 list, 14,5 cm x 22,7 cm, psáno inkoustovou tužkou po obou stranách) a v O záhlaví datace 26.–27. září 1926. – L, pL, PJ, O, R; S. 1 zesmutnělý L ] sesmutnělý pL ] v PJ jako v L ] v O a R jako v pL; 2/3 par – / Pouze vzpomínkou pL ] par, / pouze snem a snem PJ ] 361 v O a R jako a pL; 5/6 rojí / podoby tvé pL ] rojí, / touho má, tvůj PJ ] v O a R jako v pL; 8 na tvých nálad šerosvit pL ] na života šerosvit PJ ] v O, R jako v pL; 10–12 neznám cíle, / tajemné mně přiřklas míle, / je můj osud pL ] nemám cíle, / neznámé mi přiřklas míle, / osud můj je PJ ] v O, R jako v pL; 15 rozsevač PJ ] rozsévač O, R; 16 věřím – v štěstí pL ] věřím v štěstí PJ ] v O, R jako v pL; 17–18 jež z dvou srdcí musí vzkvésti, / když se k druhu tulí druh pL ] které může z tebe vzkvésti, / když chce vůle, duch i vzruch PJ ] v O, R jako v pL; 19 Věřím v svazek, jehož tmelem pL ] Věřím ve dny, jejichž tmelem PJ ] v O, R jako v pL; 20 vznět R ] vzrůst S; sen, O ] sen; R; 21/22 že si s jasným čelem / dobudeme pL ] že lze s jasným čelem / dobýti si PJ ] v O, R jako v pL; 26 přijde O ] příjde R; 27 vzpomínky se rojí ve mně pL ] pochybnosti rostou ve mně PJ ] v O, R jako v pL; 28 s touhou pL ] s bázní PJ ] v O, R jako v pL; úpěnlivou O ] upěnlivou R; 31–34 Ó, jak prahnu v také chvíli / po tvé ruce! Ve tvůj klín / v snách se moje hlava chýlí. / A jen pL ] Ó jak v také chvíli prahnu / schoulit se již v temna klín, / z okna ještě k dálce sáhnu, / a jen PJ ] v R jako v pL; 34/35 ráno / a v tvých očích pL ] ráno, / na všech věcech PJ ] v R jako v pL; 36 stín! pL ] stín. PJ ] v R jako v pL ] dým! S.
Str. 64 XXXIII (Vzpomínám si, vzpomínám...). Reflektor 2, č. 21 (1. listopadu 1926), str. 14 (Rf), kde s označením I a spolu s básní II (Touhy chuďasů jsou krásné...) pod společným názvem Dvě písně. Knižně poprvé v PJ s titulem Píseň; pL je tisk PJ. – L, pL, PJ, Rf. 10 noc... PJ ] noc. Rf.
Str. 65 XXXIV (Koráby starostí a hoří...). Knižně poprvé v PJ s názvem Neotálej! pL je tisk PJ. – L, pL, PJ; S. 11 vyšnoř L ] vyšňoř pL, PJ.
Str. 66 XXXV (Lidé si kupují pečené kaštany...). Rudé právo 7, č. 292 (12. prosince 1926), Dělnická besídka str. 1 (RP), s označením I (dále srov. bibl. údaj k básni Prolog, zde na str. 350). Knižně poprvé v PJ s názvem Meditace; pL je tisk PJ. – L, pL, PJ, RP; S. 7 A v zracích RP ] V zracích S; 14 rudým... PJ ] rudým. RP.
Str. 67 XXXVI (Touhy chuďasů jsou krásné...). Reflektor 2, č. 21 (1. listopadu 1926), str. 14 (Rf), s označením II; výše srov. bibl. údaj k básni XXXIII (Vzpomínám si, vzpomínám...). Knižně poprvé v PJ s názvem Touhy chuďasů stejně jako v BDP; pL je tisk PJ. – L, pL, BDP, PJ, Rf; S. 362 4 ruměnec PJ ] růměnec Rf; 8 by se jimi krájel PJ ] by byl jimi krájen Rf.
Str. 68 XXXVII. Modlitba. Tvorba 2, č. 6 (červen 1927), str. 162 (T). Knižně poprvé v PJ s týmž názvem; pL je tisk PJ. – L, pL, PJ, T; S. 3 chtiví PJ ] chtivi T; 5 A také PJ ] A tak T; běží; T ] běží, S; 26 hluší T ] hluši S; 28 umřou PJ ] umrou T.
Str. 70 XXXVIII (Ó světlo, světlo, jak ti vděčen jsem...). Plán 1, 1929–1930, č. 3, str. 130 (Pl), s označením I a spolu s básní II (Má radost z květiny, jež sladce voní...) pod společným názvem Díkučinění. Knižně poprvé obě básně ve stejnojmenném tisku (D) s týmž označením; pL (tisk D, kor. inkoustovou tužkou), R (1 list, 17 cm x 20,8 cm, strojopis kor. perem, jímž je za básní připsáno datum 1. 12. 1928). – L, pL, D, Pl, R; S. 7 po všedních dnech pL ] po dnech všedních D, Pl, R; srdcí sladký rým oR ] srdcí sladkých rým R; 15 <ji> že utkalas ji R.
Str. 71 XXXIX (Má radost z květiny, jež sladce voní...). Plán 1, 1929–1930, č. 3, str. 130–131 (Pl), s označením II, dále srov. údaj k předchozí básni XXXVIII (Ó světlo, světlo, jak ti vděčen jsem...). Knižně poprvé v tisku Díkučinění (D) se stejným označením; pL (tisk D), R (1 list, 16,8 cm x 21 cm, strojopisná kopie s datací List[opad] 1928, připsanou inkoustovou tužkou za báseň). – L, pL, D, Pl, R; S. 6 díkučiněním... Pl ] díkůčiněním... R; 8 ji nést Pl ] tě nést R; 9 hedvábím ji obaliti L ] hedbávím ji obaliti pL, D, Pl ] hedbávím tě obaliti R.
Str. 72 XL (Žhavý oblak zlatý po mém nebi pluje...). Tvorba 2, č. 6 (červen 1927), str. 161 (T), s názvem Píseň. Knižně poprvé v PJ s týmž titulem stejně jako v BDP a R; pL (tisk PJ), R (1 list, 14,3 cm x 14 cm, psáno perem na okrovém kartónu, vlevo nahoře razítko Majetek Girgal, v záhlaví básníkův autograf, na rubu listu inkoustovou tužkou neurčeným rukopisem údaj Rukopis Stan. K. Neumanna 9. listop. 1927). – L, pL, BDP, PJ, T, R; S. 1 po mém PJ ] na mém T.
363 Str. 73 ŽAL
Str. 75 XLI. Magnólie. ReD 1, č. 3 (prosinec 1927), str. 100 (RD). Knižně poprvé v Ž; pL (kor. perem). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, RD; S. 2 ruměnec ] růměnec ] v Ž jako v pL ] v pŽ a RD jako v OŽ; 5 světla. pL ] světla! OŽ, Ž, pŽ, RD; 6 tesknící pL ] tesknicí ] v Ž, pŽ, RD jako v pL; 17 z Ostrovů pŽ, RD ] z ostrovů .
Str. 76 XLII (Ó Pomono mé jeseně, ty víš, jak vděčen jsem...). Plán 1, 1929–1930, č. 2, str. 68 (Pl), s názvem Fragment, kde otištěna pouze první sloka rozčleněná na tři čtyřverší. Knižně poprvé v Ž s titulem Přízrak stejně jako v OŽ, pŽ a R; pL (kor. perem), R (1 list, 20,7 x 34 cm, psáno perem, inkoustovou tužkou doplněn titul, provedeny korektury a škrtnuta datace 22. 2. 1929 za básní). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, Pl, R; S. 2 za všecko ] za všechno Pl ] v R jako v pŽ; 2/3 sládne, / co bylo pL ] sládne. / Co bylo OŽ, Ž, pŽ, Pl, R; 6 tvých hroznů sladce zatrpklých, tvých hořce vonných vřesů ] tvých, tělo, hroznů opojných, tvých, duše, vonných vřesů Pl ] v R jako v pŽ; 8 sklizně pL ] sklízně ] v Ž, pŽ jako v pL ] v R jako v OŽ; 10 trýzně: , Ž, pŽ, R ] trýzně; L, pL; 12 kralovala pL ] královala ] v Ž, pŽ jako v pL ] v R jako v OŽ; 15 Leč ve svých snách pL ] Však ve svých snech ] v Ž, pŽ, R jako v pL; 17 <něco chybí> chybí cosi R; 19 zahradou tvou přetěžkou oR ] po tvém boku, královno R; 24 cizinkou Ž ] úžinkou ] v R jako v Ž.
Str. 77 XLIII (Stříbrná hvězdo na nebi...). Knižně poprvé v L; R (1 list, 10,5 cm x 17 cm, psáno inkoustovou tužkou a kor. perem, za básní datace 12. 1. 1931). – L, pL, R; S. 11/12 z daleka, / a vše L ] z daleka / a vše pL, R; 14 kolem lží krouží maličkých L ] kol klamů krouží maličkých pL, oR ] kol falší krouží ubohých R.
Str. 78 XLIV (Pět let jsem ti věrně sloužil...). Knižně poprvé v L; pL je strojopisný originál, jehož kopií je R (1 list, 17 cm x 21 cm); obé kor. perem, jímž jsou na rubu pL básníkovou rukou vypsány pádové tvary os. zájm. on, dodatečně škrtnuté inkoustovou tužkou. – L, pL, R; S. 19 Odchází R ] Odcházel S.
Str. 79 XLV (Na tvrdé lavici tvrdě natažen...). Knižně poprvé v Ž s názvem Cestou stejně jako v a . – L, pL, OŽ, Ž, pŽ; S. 364 9 vagóny, básník Ž ] vagóny básník ; 20 v pŽ se zarážkou dvou písmen.
Str. 80 XLVI (Zlatý oblak odplul v neshledanou...). Literární rozhledy 14, 1929–1930, č. 8 (květen 1930), str. 258 (LR), kde s označením I a spolu s básněmi II (V oblacích a mračnech...) a III (Když chlap je samý pláč...) pod společným titulem Tři písně o neštěstí. Knižně poprvé v Ž s názvem Zavražděný sen stejně jako v a . – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, LR; S. 6 leží rozdrceno ] leží, rozdrceno L, pL, Ž, pŽ, LR; 7/8 zavolalo. / Bere. LR ] zavolalo, / bere. S; 12 ruměncem. pL ] růměncem. ] v Ž, pŽ, LR jako v pL.
Str. 81 XLVII (Profil bledý...). Knižně poprvé v Ž s názvem Píseň stejně jako v a (zde psáno na osu); pL (2 listy). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ; S. 14 smědá L ] snědá pL, OŽ, Ž ] v pŽ jako v L, 39/40 vzpomínám, / tvář pL ] vzpomínám / tvář ] v Ž a pŽ jako v pL.
Str. 83 XLVIII (V oblacích a mračnech...). Literární rozhledy 14, 1929–1930, č. 8 (květen 1930), str. 258 (LR), s označením II; výše srov. údaj k básni XLVI (Zlatý oblak odplul v neshledanou...). Knižně poprvé v Ž s názvem Havárie stejně jako v OŽ, pŽ a R; R (1 list, 17 cm x 20,8 cm, strojopisná kopie, titul doplněn inkoustovou tužkou, datum Říjen 1930 za básní tužkou obyčejnou). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, LR, R; S. 8 do propasti. LR ] do propastí. R.
Str. 84 XLIX (Když chlap je samý pláč...). Literární rozhledy 14, 1929–1930, č. 8 (květen 1930), str. 258 (LR), s označením III, výše srov. bibl. údaj k básni XLVI (Zlatý oblak odplul v neshledanou...). Knižně poprvé v Ž s názvem Umřel sen stejně jako v a ; pL (kor. perem), v R (1 list, 17 cm x 20,9 cm, strojopis) psáno na osu, v údaji za básní v úterý 30. dubna v Pardubicích 1930 doplněn letopočet tužkou. – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, LR, R; S. 2/3 pohřeb. / Nebude-li LR ] pohřeb; / nebude-li R; 6 jemu; pL, OŽ, Ž, pŽ, LR, R ] jemu, L ] jemu. S; 7 umře-li pL ] umřel-li ] v Ž, pŽ, LR, R jako v pL ] Umře-li S.
Str. 85 L. Za Majakovským. Tvorba 5, č. 17 (1. května 1930), str. 259 (T). Knižně poprvé v Ž. – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, T; S. 10 v L nezačíná nová strofa; 15 krov: ] krov; T; 17 já, S. K. N., 365 jsem pL ] já S. K. N. jsem OŽ, Ž, pŽ, T; v dáli ] z dáli T; 19 Po letech Ž ] Po dnech ] v T jako v Ž; 19/20 neštěstí svého / malicherného, T ] neštěstí svého, / malicherného, S; 26 temná noc a jarní letí deště pL ] temná noc, a jarní letí deště ] v Ž, pŽ a T jako v pL; v T verše 26 a 30 nejsou odděleny od předcházejících mezerou (z nedostatku místa na stránce), verš 30 je vysázen se zarážkou 26 písmen.
Str. 86 LI (Nepláči pro ženu...). Knižně poprvé v Ž s názvem Nepláči pro ženu stejně jako v a . – L, pL, OŽ, Ž, pŽ. 4/5 pohozen / jako květ pL ] pohozen. / Jako květ ] v Ž a pŽ jako v pL; 14 dost, pL ] dost; ] v Ž a pŽ jako a pL.
Str. 87 LII (Prý vraždíme, co milujeme...). Knižně poprvé v Ž s názvem Pod gilotinou stejně jako v , a R; R (1 list, 16,9 cm x 20,3 cm, strojopis, inkoustovou tužkou doplněn jednak titul a datum Září 1930 za básní, jednak škrtnuto v podtitulu označení III); báseň tvořila původně celek s čísly I (Odkvetlo stéblo tonoucího...) a II (V bludném kruhu utrpení...); svědčí o tom zařazení a očíslování v R (I–III), datace (všechny jsou ze září 1930) i stejná vnější podoba rukopisu (týž papír, typ stroje i okolnost, že I a II byly původně psány na jednom listu a teprve dodatečně odděleny, jak dokazuje návaznost přetrženého papíru). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, R; S. 5/6 gilotina. / Skláním pL, OŽ, pŽ, R ] gilotina, / skláním L; 11 hedvábných nohou pL ] hedbávných nohou ] v Ž, pŽ jako v pL ] v R jako v OŽ.
Str. 88 LIII (Odkvetlo stéblo tonoucího...). Kvart 1, 1930–1931, č. 3 (leden 1931), str. 192 (K), s označením 1 a spolu s básní 2 (Unavené konvalinky...) pod společným titulem Dvě písně. Knižně poprvé v Ž s názvem Černé pole stejně jako v OŽ, pŽ a R; R (1 list, 17 cm x x 12 cm, strojopis kor. perem, titul dopsán inkoustovou tužkou, jíž je škrtnuto jednak původní označení I, jednak číslice II při dolním okraji listu, patřící už k básni V bludném kruhu utrpení...; srov. pozn. k předcházející básni; datace za básní Září 1930 doplněna obyčejnou tužkou). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, K, R; S. 4 plouží ] plíží K ] v R jako v pŽ; 13/14 třeba: / ty mrtvé pohřbít pL ] třeba: / Ty mrtvé pohřbít ] v Ž jako v pL ] v pŽ jako v OŽ ] třeba. / Ty mrtvé pohřbít K ] v R jako v OŽ.
Str. 89 LIV (Balvan v sobě nosím...). Rozpravy Aventina 6, 1930–1931, č. 4 (16. října 1930), str. 37 (RA), s označením II, kde spolu s básněmi I (Řekněte jí, až ji potkáte...) a III (Dvacátá třetí na 366 věži kdes bije...) pod společným titulem Z nových písní a se závěrečnou datací Turnov, červenec 1930. Knižně poprvé v Ž s názvem Balvan stejně jako v a . – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, RA; S. 10 žíti; ] žíti, RA.
Str. 90 LV (V bludném kruhu utrpení...). Knižně poprvé v Ž s názvem V bludném kruhu stejně jako v a ; R (1 list, 17 cm x 9 cm, strojopis, inkoustovou tužkou doplněn titul Bludný kruh a závěrečné datum 23. 9. 1930, které je dodatečně škrtnuté); srov. dále pozn. k básni LII (Prý vraždíme, co milujeme...), zde na str. 366. – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, R; S. 6 očím! OŽ, Ž, pŽ, R ] očím. L, pL.
Str. 91 LVI (Nic na cestu již nezbylo...). Plán 2, 1930–1932, č. 2, str. 33 (Pl), kde s označením I a spolu s básněmi II (Chtěl bych mít boha, abych proklínal...), III (Zbledl mi svět jako hvězdnatá noc k ránu...) a IV (Jak teskno stromu košatému kdysi...) pod společným názvem Žal. Knižně poprvé v Ž s titulem Z jabloně marně sněží stejně jako v , a R; R (1 list, 17 cm x 20,8 cm, strojopisná kopie, titul doplněn inkoustovou tužkou, v dataci při pravém dolním okraji Léto 1930 dopsáno první slovo perem, druhé tužkou). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, Pl, R; ŽP, S. 4 nejkrásnější zůstal sen ] nejkrásnějším zůstal sen Pl ] v R jako v pŽ; 17 všecko pL, OŽ, Ž, pŽ, Pl, R ] všechno L.
Str. 92 LVII (Chtěl bych mít boha, abych proklínal...). Plán 2, 1930–1932, č. 2, str. 33 (Pl), s označením II (dále srov. pozn. k předcházející básni). Knižně poprvé v Ž s názvem Bezradnost stejně jako v a ; R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopis, v dataci za básní v pátek, 2. května 1930 doplněn letopočet tužkou). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, Pl, R; ŽP, S. 3 a 7 však mám jen L ] leč mám jen pL ] mám však jen ] v Ž, pŽ, Pl a R jako v pL.
Str. 93 LVIII (Zbledl mi svět jak hvězdnatá noc k ránu...). Plán 2, 1930–1932, č. 2, str. 34 (Pl), s označením III; výše srov. pozn. k básni LVI (Nic na cestu již nezbylo...). Knižně poprvé v Ž s názvem Jdu mezi spáče stejně jako v , a R; pL (kor. perem), R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopis, titul doplněn inkoustovou tužkou, letopočet 1930 za básní obyčejnou tužkou). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, Pl, R; ŽP, S. 2 a 8 však opL ] leč pL ] v OŽ jako v opL ] v Ž, pŽ, Pl, R jako v pL; 367 2 přijde pL ] přijde ] v Ž, pŽ, Pl jako v pL ] v R jako v OŽ; 6/7 snu, / jdu pL ] snu; / jdu ] v Ž, pŽ, Pl, R jako v pL.
Str. 94 LIX (Jak teskno stromu košatému kdysi...). Plán 2, 1930 až 1932, č. 2, str. 34 (Pl), s označením IV; dále srov. pozn. k básni LVI (Nic na cestu již nezbylo...), zde na str. 367. Knižně poprvé v Ž s názvem Spálený strom stejně jako v a ; pL kor. perem. – L, pL, OŽ, Ž, Pl; ŽP, S. 1 stromu košatému L ] stromu, košatému pL, OŽ, Ž, pŽ, Pl; 3 optimismus opL ] optimism pL ] v OŽ jako v opL ] v Ž, pŽ, Pl jako v pL; 9 Tu, neumře-li pL ] Tu neumře-li ] v Ž, pŽ, Pl jako v pL; 10 ukřižovaný pL ] ukřížovaný ] v Ž, pŽ, Pl jako v pL; 15 bujná Pl ] bujně S.
Str. 95 LX (Bludička dobrá nebo zlá...). Knižně poprvé v Ž s názvem Modrá hvězda stejně jako v a ; R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopis, inkoustovou tužkou doplněn titul Bludička, obyčejnou tužkou datace Říjen 1930 za básní); v a R sudé verše se zarážkou tří písmen. – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, R; S. 1 dobrá pL ] dobra ] v Ž, pŽ, R jako v pL; 13 Však provždy pL ] Provždy však ] Leč provždy Ž, pŽ, R.
Str. 96 LXI (Řekněte jí, až ji potkáte...). Rozpravy Aventina 6, 1930–1931, č. 4 (16. října 1930), str. 37 (RA), s označením I; dále srov pozn. k básni LIV (Balvan v sobě nosím...), zde na str. 366. Knižně poprvé v Ž s názvem Výroční stejně jako v a . – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, RA; S. 15 Vřava světla pL ] Vřava světa ] v Ž a pŽ jako v pL ] v RA jako v OŽ.
Str. 97 LXII (Ta neděle krásná mě zmučila...). Knižně poprvé v L. pL je strojopisný originál, jehož kopie (1 list, 16,9 x 21 cm) je R; obojí kor. perem. – L, pL, R; S. 8/9 paní. // Ty oR ] paní, // ty R; 11 mne pL ] mě oR ] v R jako v pL; 13 mě opL ] mne pL ] v oR jako v opL ] v R jako v pL; 16 zbyly mi opL ] zbyly <jen> nám pL ] v oR jako v opL ] v R jako v pL; 21 mě opL ] mne pL ] v oR jako v opL ] v R jako v pL; 21/22 opouštíš / zlákána pL ] opouštíš, / zlákána R.
Str. 98 LXIII (Jsi z prutů zlatých a stříbrných...). Knižně poprvé v L; pL (strojopisná kopie, jejíž originál je uložen za celou složku), R (1 list, 17 cm x 21,2 cm, strojopis, datace za básní 14. 6. 1931 dopsána inkoustovou tužkou stejně jako v kopii uložené rovněž v rukopisné složce). – L, pL, R; S. 368 9/10 vzpomínám, / v pokorný pL, R ] vzpomínám / v pokorný L.
Str. 99 LXIV (Srdce mi zarostlo kartouzky...). Knižně poprvé v L; pL je strojopisný originál, jehož kopie (1 list, 17 cm x 21 cm) je R (obojí kor. perem). – L, pL, R; S. 6 však opL ] leč pL, R.
Str. 100 LXV (Stavěl jsem pomník nejkrásnější...). Knižně poprvé v L; pL je strojopisný originál, jehož kopie (1 list, 17 cm x 21 cm) je R; (obojí kor. perem). – L, pL, R; S. 17 Má Píseň písní ] Má píseň písní pL, R; 23 Ty pL ] Ty R.
Str. 101 LXVI (Své přátelství mně zachovalas...). Knižně poprvé v L; pL je strojopisný originál, jehož kopie (1 list, 18,9 cm x 20,8 cm) je R (obojí kor. perem). – L, pL, R; S. 12/13 srdce: / odpusť mi R ] srdce: / Odpusť mi S; 16 mě tíží opL ] mne tíží pL ] v oR jako v opL ] v R jako v pL.
Str. 102 LXVII (Líbám-li ti měkkou ruku...). Knižně poprvé v L; pL je strojopisný originál, jehož kopie (1 list, 17 cm x 21 cm) je R; v R je v údaji Kumanovo 8. 5. 1930 za básní dopsán letopočet perem, jímž jsou korigována také obě znění. – L, pL, R; S. 12/13 v dlaň. / Tu R ] v dlaň, / tu S; 14 na tom, R ] na tom; S.
Str. 103 LXVIII (Teď o samotě někdy se mi zazdá...). Knižně poprvé v L; pL je strojopisný originál, jehož kopie (1 list, 16,9 cm x 21 cm) je R; v R je v datu za básní 11. 5. 1930 dopsán letopočet perem, jímž jsou také korigována obě znění. – L, pL, R; S. 3 snů mých zbožná něha R ] snů mých zbožných něha S; 13 však L ] leč pL, R; 15 mne pL ] mě oR ] v R jako v pL; 15/16 oslepuje / a bledost pL ] oslepuje, / a bledost L, oR ] v R jako v pL; 21 Však L ] Leč pL, R; 28 slzí opL ] pláče pL ] v oR jako v opL ] v R jako v pL.
Str. 104 LXIX (Měj se dobře v domovině...). Knižně poprvé v L; R (1 list, 16,9 cm x 20,9 cm, psáno inkoustovou tužkou, na rubu básníkovo soukromé sdělení adresátce, které situuje báseň na přelom let 1929 a 1930, kdy Lída Špačková měla odjet do Moskvy jako sekretářka na Leninovu školu). – L, pL, R; S.
Str. 105 LXX (Víš o mně všecko, znáš i mou lásku...). Knižně poprvé v L; pL je strojopisná kopie kor. perem (2 listy očíslované v horním pravém rohu, na rubu prvního soukromá poznámka), jejíž ori- 369 ginál je R (2 listy, 16,8 cm x 20,8 cm). Srov. pozn. k předcházející básni. – L, pL, R; S. 1 i mou lásku opL ] moji lásku pL, R; 12 volná L ] volna pL, R; 13 marná L ] marna pL, R; 15/16 srdce, / oddychneš si L ] srdce. / Oddychneš si pL, R; 26 zde, kde mi opL ] zde, kde mně pL, R; 28 Mám-li však opL ] Leč mám-li pL, R; 30 na mě opL ] na mne pL, R; 35 pro mě, a L ] pro mě. A opL ] pro mne. A pL, R ] pro mne, a S.
Str. 107 LXXI (Pavouci smutku hlídají mě...). Almanach Kmene 1930–1931, str. 84–85 (AK), kde s názvem Pavouci smutku stejně jako v , Ž a . Knižně poprvé v Ž. – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, AK; S. 4 lidé ] lidí AK; 8 stená oOŽ ] sténá ] v Ž jako v oOŽ ] v pŽ a AK jako v OŽ; 22/23 vidí. / Raněné AK ] vidí, raněné S.
Str. 108 LXXII. Fotografie. Knižně poprvé v Ž, s týmž názvem i v pL, a ; R (1 list, 17,3 cm x 27 cm, psáno inkoustovou tužkou, za básní datum 24. 4. 1930). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, R; S. 8 plout. ] plout... R; 12/13 chléb, / pod kterým Ž ] chléb. / Pod kterým pŽ, R; 15 kleče Ž ] vkleče pŽ, R; 16 lkám. ] štkám. R; v R navíc závěrečná strofa: Ach, vědět aspoň, tího, co tedy oloupilo, co do snu nejčistšího vrazilo nůž!
Str. 109 LXXIII (Dvacátá třetí na věži kdes bije...). Rozpravy Aventina 6, 1930–1931, č. 4 (16. října 1930), str. 37 (RA), s označením III; dále srov. pozn. k básni LIV (Balvan v sobě nosím...), zde na str. 366. Knižně poprvé v Ž s názvem Noc touhy stejně jako v , a R; pL (kor. perem), R (1 list, 10,5 cm x 17 cm, strojopis, inkoustovou tužkou doplněn titul a škrtnuta datace Turnov, červenec 1930). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, RA, R; S. 5 ticho červencové noci R ] ticho v červencové noci S; 10 venkovem opL ] venkem pL ] v OŽ, Ž, pŽ RA, R jako v opL; 11 Však opL ] Leč pL ] v OŽ jako v opL ] v Ž, pŽ, RA, R jako v pL.
Str. 110 LXXIV (Unavené konvalinky...). Kvart 1, 1930–1931, č. 3 (leden 1931), str. 192–193 (K), s označením 2; dále srov. pozn. k básni LIII (Odkvetlo stéblo tonoucího...), zde na str. 366. Knižně poprvé v Ž s názvem Při víně stejně jako v a ; R (1 list, 10,6 cm x 17,3 cm, psáno inkoustovou tužkou, v záhlaví červenou pastelkou II, za básní údaj Valencie – tehdejší vinárna v Mariánské, dnešní Opletalo- 370 vě ulici – a obyčejnou tužkou připsán letopočet 1931; při horním okraji listu rovněž červenou pastelkou připsáno I. Odkvetlo stéblo tonoucího, naznačující určení obou básní k společnému otištění v časopise. – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, K, R; S. 10/11 oblakem, / utkán K ] oblakem: / utkán R.
Str. 111 LXXV. Palma. Literární rozhledy 12, 1927–1928, č. 5 (únor 1928), str. 197 (LR). Knižně poprvé v Ž; s týmž názvem ve všech zněních; pL (kor. perem), R (1 list, 21 cm x 33,8 cm, strojopis, při horním pravém okraji připsána rukou datace Leden 1928). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, LR, R; SVB, S. 1 lide pL ] lidé ] v Ž, pŽ, LR a R jako v pL; 7 objal přitištěn pL ] objal, přitištěn ] v Ž, pŽ, LR a R jako v pL; 10 sepni! L ] sepni. pL, OŽ, Ž, pŽ, LR, R; 19 hedvábná pL ] hedbávná ] v Ž, pŽ, LR jako v pL ] v R jako v OŽ; 22 zříci? oR ] zříci! R; 25 bledolící. ] bledolící! LR a R.
Str. 112 LXXVI (Když mezi láskou a sudbou svou...). Knižně poprvé v Ž s názvem Smír stejně jako v ; v a R s titulem Smíření; R (1 list, 10,5 cm x 14,8 cm, psáno po obou stranách listu inkoustovou a kor. obyčejnou tužkou). – L, pL, OŽ, Ž, pŽ, R; S. 1 sudbou svou pL ] sudbou zlou ] v Ž, pŽ a oR jako v pL ] osudem R; 3 s loďkou svou houpáš se ubohou oR ] po všechny dny své se potácíš R; 5 po špičkách oR ] něžný host R; 6 přijde host něžný pL ] přijde host něžný ] v Ž a pŽ jako v pL I v oR jako v OŽ ] po špičkách přijde R; 7 má rozum soucitný v zorničkách oR ] soucitným rozumem provázen R; 11 <zazvoní stříbrem tvá samota> stříbrem tvá samota zazvoní: R;14 <anděl> posel ] posel Ž, pŽ, R;15–16 <„Kdo ze vší mysli své miluje, / nemiluje již pouze sebe.> Když strun<y>ám života <pochopíš> rozumíš, / sladko zapomenouti sebe.> Slyšíš-li života struny dout, / sladko zapomenouti sebe. R; 17–18 <A nitra čistého modrý květ / v hoři oběti nezaniká.“> A <srdce> nitra čistého modrý květ / v plameni hoře nezaniká. R; 20 <Jen srdce kytara ještě vzlyká.> <Srdce, srdce jen tiše vzlyká.> Srdce jen, srdce ještě vzlyká. R.
Str. 113 LXXVII (V otevřené rány žalu...). Knižně poprvé v Ž s názvem Bez konce stejně jako v a . – L, pL, OŽ, Ž, pŽ; S.
371 Str. 115 SRDCOVÁ DÁMA
Str. 117 LXXVIII (Pro jednu ženu...). Literární noviny 6, č. 5 (březen 1932), str. 2 (Ln). Knižně poprvé v SD s titulem Pro jednu ženu... stejně jako v pSD, Ln (zde s datem 20. 1. 1932 za básní) a v R; pL je strojopisná kopie, jejíž originál je pSD (kor. tužkou), R (1 list, 17 cm x 21 cm, psáno inkoustovou tužkou, titul doplněn perem, datum 20. 1. 1932 za básní obyčejnou tužkou). – L, pL, SD, pSD, Ln, R; S. 6 v pavučině Ln ] v pavučinách R; 8 mu nechte kout pL ] kout nechte mu SD, opSD ] v pSD Ln, R jako v pL; 11 mění se, a tají pL ] mění se a tají SD, opSD ] v pSD, Ln, R jako v pL; 14 prýští Ln ] pryští R; 14/15 milostnou / jak Ln ] milostnou, / jak R; 16 stená R ] sténá S; 18 suchý <svist> list R.
Str. 118 LXXIX (Zas bledá růže sametová...). Knižně poprvé v SD s názvem Nový úsměv stejně jako v pSD, kde titul doplněn perem; pL je strojopisná kopie, jejíž originál je pSD (kor. perem), R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopisná kopie k nedochovanému originálu, za básní datum 25. 12. 1930). – L, pL, SD, pSD, R; S. 5 Však L ] Leč pL, SD, pSD, R.
Str. 119 LXXX (Kdyby má bolest byla jen...). Knižně poprvé v SD s názvem Bolest stejně jako v pSD, kde titul doplněn perem; pL je strojopisná kopie, jejíž originál je pSD (kor. perem), R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopis, na rubu listu datace Únor 1928, doplněná perem). – L, pL, SD, pSD, R; S. 9 Však L ] Leč pL, SD, pSD, R; 11 jí L, pL, opSD ] ji SD, pSD, R; 12/13 nezahojí / v tom opL ] nezahojí. / V tom pL ] v SD a opSD jako v opL ] v pSD, oR jako v pL ] v R jako v opL; 14 jež jasně vzplát by chtěly L ] jež vzplát by chtěly jasny pL, SD, pSD, R;15 v rakvi z chudoby L ] v rakvi chudoby pL ] v SD a opSD jako v L ] v pSD jako v pL;16 neumřely. L ] neuhasly. pL, SD, pSD, R.
Str. 120 LXXXI (Ach, pojedeš-li v neděli...). Knižně poprvé v SD s názvem Prosba milencova stejně jako v pSD, kde je druhé slovo dopsáno perem; pL je strojopisná kopie, jejíž originál je pSD (kor. perem), O (s označením XXX, pův. XXXI, kor. perem), R (1 list, 14,5 cm x 22,8 cm, strojopis, tužkou doplněn titul Prosba a perem datace za básní červenec 1927). – L, pL, SD, pSD, O, R; S. 5 ústa – sladký R ] ústa, sladký S; 6 se nerozvil oO ] nerozvil se O ] v R jako v oO; 7 vášněmi R ] vůněmi S.
372 Str. 121 LXXXII (Tré neděl. Vteřina, a přece věčnost...). Knižně poprvé v SD s názvem Vzpomínej, stejně jako v pSD, kde titul dopsán perem; pL je strojopisná kopie, jejíž originál je pSD, R (1 list, 18,7 cm x 17,8 cm, psáno inkoustovou tužkou na odtržené polovině dopisního papíru, za básní datum 15. 7. 1927, na rubu listu zapsány první tři verše básně). – L, pL, SD, pSD, R; S.
Str. 122 LXXXIII (Teď chtěl bych všecko vzpomínání...). Knižně poprvé v SD s názvem Denně stejně jako v pSD a R; pL je strojopisná kopie, jejíž originál je pSD (kor. perem), R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopis, titul a datum 28. 9. 1927 v záhlaví básně dopsány tužkou). – L, pL, SD, pSD, R; S. 1 Teď L ] Tak pL, SD, pSD, R; všecko vzpomínání pSD ] všecko své vzpomínání R; 2 teď L ] tak pL, SD, pSD, R; 8 jsi milenka pL ] milenka si SD ] v pSD, R jako v pL; 9 Však L ] Leč pL, SD, pSD, R; 12 počátky, konce pL ] počátek, konec SD, opSD ] v pSD a R jako v pL.
Str. 123 LXXXIV. M. & M. Rudé právo 9, č. 31 (5. února 1928), Dělnická besídka str. 1 (RP). Knižně poprvé v SD s týmž názvem stejně jako v pL (strojopisná kopie kor. perem), jejímž originálem je pSD (kor. tužkou); v obou těchto zněních původní titul Míla a Marek škrtnut a nahrazen definitivním; R (1 list, 17 cm x 20,8 cm, strojopisná kopie k nedochovanému originálu, titul M. a M. a datum 18. 1. 1928 doplněny inkoustovou tužkou, k iniciálám názvu dopsána celá jména Míla a Marek obyčejnou tužkou). – L, pL, SD, pSD, RP, R. 4 rozkvétá; RP ] rozkvetá; R; 5 krásné pSD ] krásná RP ] v R jako v pSD; 6 dva opL ] dvé pL ] v SD a opSD jako v opL ] v pSD, RP, R jako v pL; 9 byl k nim L ] k nim byl pL, SD, pSD ] v RP a R jako v L; 14 kývaly: L ] kývaly – opL ] kývaly – – pL ] v SD, opSD jako v opL ] v pSD jako v pL ] kývaly –: RP, R;16 čtvero očí pSD ] očí čtvero RP, R.
Str. 124 LXXXV (Svět je už jediné hnízdo vosí...). Knižně poprvé v L; pL (psáno perem), R (1 list, 10,5 cm x 17 cm, psáno inkoustovou tužkou, letopočet za básní 1932 doplněn tužkou obyčejnou). – L, pL, R. 4 sečou hladoví, pL ] sečou, hladoví, R; 6 usychá oR ] usýchá R; 8 sklizní opL ] sklízní pL ] v oR jako v opL, v R jako v pL; 10 obzory třísní požáru nach. opL ] obzory třísní požárů nach. pL, oR ] <naděje vadnou zůstává strach> <a máš jen strach> obzor je stopen v požárů nach. R.
373 Str. 125 LXXXVI (Mrazivý vichr událostí...). Knižně poprvé v L; pL (1 list, 14,8 cm x 21 cm, psáno perem, v záhlaví datum 8. 2. 1932). – L, pL; S. 2 vánicí nemilosrdnou pL ] vánicí nemilosrdně S.
Str. 126 LXXXVII (Slavík na střeše mrakodrapu...). Literární rozhledy 12, 1927–1928, č. 9 (červen–červenec 1928), str. 286 (LR), kde s názvem Stesk stejně jako v R. Knižně poprvé v L; pL (kor. perem, s datem 16. 7. na rubu listu) je strojopisná kopie, jejíž originál je R (1 list konceptního papíru, 17 cm x 21 cm, titul básně i autorovo jméno doplněny inkoustovou tužkou, v levém horním rohu razítko Majetek Girgal); údaj Liter. rozhl., připsaný červeným inkoustem v pravém horním rohu, a pokyny pro sazeče, předepsané inkoustovou tužkou, dokládají, že jde o předlohu sazby pro časopis; odtud i dvojí typ korektur, autorské (černým inkoustem) a tiskárenské (červeným inkoustem). – L, pL, LR, R; S. 10/11 šeru, / transatlantiky, L ] šeru. / Transatlantiky, pL, LR; 16 zbytečně opL ] zcela zbytečně pL ] zbytečně jen LR, oR ] v R jako v pL. V R kromě dvojteček a otazníků bez další interpunkce.
Str. 127 LXXXVIII (Probudil jsem se ve čtyři ráno...). Knižně poprvé v SD s názvem Po zlém snu stejně jako v pSD, kde titul dopsán perem; pL je strojopisná kopie, jejíž originál je pSD; R (1 list, 18,7 cm x 30 cm, psáno perem na výšku po jedné straně dopisního papíru, za básní autorův přípis Líbá Tě Standa a datum 25. 1. 1932). – L, pL, SD, pSD, R; S. 11 statečnost R ] skutečnost S; 12 mne pSD ] mě R.
Str. 128 LXXXIX (Kytičku jahod na rty přitiskla mi...). Rozpravy Aventina 5, 1929–1930, č. 13–14 (19. prosince 1929), str. 162 (RA), s názvem Píseň stejně jako v SD, pSD a R. Knižně poprvé v SD; pL je strojopisná kopie, jejíž originál je pSD, R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopisná kopie k nedochovanému originálu, titul dopsán tužkou, datace Léto 1929 za básní perem). – L, pL, SD, pSD, RA, R; S. 1 přitiskla mi, pSD ] přitiskla mi; RA ] v R jako v pSD.
Str. 129 XC (Starému námořníku...). Knižně poprvé v SD s názvem Zasnoubení stejně jako v pSD, kde titul dopsán perem; pL a pSD jsou strojopisné kopie k témuž nedochovanému originálu, v pSD při dolním okraji poznámka tužkou pro sazeče k zařazení básně (mezi básně Píseň a Letovisko), na rubu listu razítko se jménem a adresou nakladatelky Erny Janské; R (1 list, 17 cm x 20,8 cm, strojopis, s názvem Impro- 374 vizace pro Lidku, část druhá; datace za básní srpen 1927 dopsána inkoustovou tužkou). – L, pL, SD, pSD, R; S. 9 laská pSD ] láská R.
Str. 130 XCI (Na splavu mi bílá voda...). Rozpravy Aventina 7, 1931–1932, č. 2 (24. září 1931), str. 12 (RA), kde s názvem Letovisko stejně jako v SD, pSD a R a kde spolu s verši XCV (Reminiscence) a XCVI (Netrhej roušku mezi námi) pod společným titulem Z nových básní. Knižně poprvé v SD; pL je strojopisná kopie, jejíž originál je pSD; R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopisná kopie k nedochovanému originálu, za básní datace Srpen 1931). – L, pL, SD, pSD, RA, R; S.
Str. 131 XCII (Pomalu, den ze dne a rok po roce...). Almanach Kmene na rok 1931–1932, str. 9 (AK), s názvem Píseň. Knižně poprvé v SD s titulem Koráb stejně jako v pSD, kde název dopsán perem; pL je strojopisná kopie, jejímž originálem je pSD (kor. perem). – L, pL, SD, pSD, AK; S. 4 i hudbou pSD ] i s hudbou AK; 5 mořem je pL ] moře je SD ] v pSD a AK jako v pL; 12/13 hodiny, / opuštěn AK ] hodiny. / Opuštěn S; 14 snem: pl, SD, pSD, AK ] snem, L.
Str. 132 XCIII. Polemičky. Rozpravy Aventina 3, 1927–1928, č. 6–7 (8. prosince 1927), str. 70 (RA), s názvem Z nových básní Stanislava K. Neumanna. Polemičky a s dedikací A. M. Píšovi. S definitivním titulem také v pL, L, SD (zde knižně poprvé) a v pSD, dedikace vynechána v L a SD, vymazána v pL (strojopisná kopie, jejímž originálem je pSD) a škrtnuta v pSD (kor. perem a tužkou); R s názvem Verše dochován pouze u třetí části (1 list, 17 cm x 21 cm, psáno perem, za básní Neumannův autograf, při levém dolním okraji doplněno tužkou datum 5. 10. 1929). – Básně reagují na Píšovy recenze Písní o jediné věci (S. K. Neumann včera a dnes, Literární svět 1, č. 4, str. 3–5, 7. 11. 1927, a Neumannovy Písně o jediné věci, Právo lidu 36, č. 269, str. 9, 13. 11. 1927), srov. zde str. 337. Str. 132 1 (Ano, pozitivní krásu...). – L, pL, SD, pSD, RA; S. 8 pro mne pL ] pro mě SD, opSD ] v pSD, RA jako v pL. Str. 132 2 (Po zemi chodím, mezi lidmi žiji...). – L, pL, SD, pSD, RA, R; S. 5 evoluce L ] revoluce pL ] v SD a opSD jako v L ] v pSD jako v pL ] v RA jako v L. Str. 133 3 (Jen jednou v životě snad nedoufáš v své štěstí...). – L, pL, SD, pSD, RA, R; S. 375 2 paprsek pL ] obláček SD, opSD ] v pSD jako v pL ] v RA jako v SD ] v R jako a pL; 6 s životem – RA ] s životem... R; 7 Však L ] Leč pL, SD, pSD, RA, R ] v SD jsou verše 1, 3, 9 vysunuty o čtyři typy.
Str. 134 XCIV. Píseň trampova. Knižně poprvé v SD s názvem Píseň trampa stejně jako v pSD a R; pL, kde s definitivním titulem (konečná úprava strof naznačena inkoustovou tužkou), je originál strojopisu, jehož kopie je pSD (členění strof vyznačeno perem); v obou zněních dopsán perem i název; R (1 list, 16,8 cm x 21 cm, psáno perem na rubu strojopisu Dějin lásky, letopočet 1932 za básní připojen dodatečně; po délce pravého okraje autorova poznámka: „Tohle asi do knížky nedám, ale opiš to prosím, abychom to měli všecko.“). – L, pL, SD, pSD, R; S. 5 vlaštovkou L ] vlašťovkou pL ] v SD jako v L ] v pSD a R jako v pL; v pL a SD je levý okraj básně zarovnán; v R jsou verše 9–12, 21–24 a 33 až 36 přiřazeny k předcházející strofě, verše 22–24 a 34–36 nedopsány, naznačeno pouze opakování refrénu.
Str. 136 XCV. Reminiscence. Rozpravy Aventina 7, 1931–1932, č. 2 (24. září 1931), str. 12 (RA), dále srov. pozn. k básni XCI (Na splavu mi bílá voda...), zde na str. 375. Knižně poprvé v SD; pL (strojopisná kopie k nedochovanému originálu), pSD (strojopis kor. perem); ve všech zněních z týmž názvem, v pSD dopsaným perem. – L, pL, SD, pSD, RA. 12 jsme pL, SD, pSD, RA ] jsem L; 16 v harému! opL ] v harému. pL ] v SD a pSD jako v opL ] v harému? RA.
Str. 137 XCVI (Netrhej roušku mezi námi...). Rozpravy Aventina 7, 1931–1932, č. 2 (24. září 1931), str. 12 (RA), s názvem Prosba; dále srov. bibl. údaj k básni XCI (Na splavu mi bílá voda), zde na str. 375. Knižně poprvé v SD s titulem Prosba básníkova stejně jako v pSD, kde titul dopsán perem; pL, pSD (kor. tužkou) a R (1 list, 12,3 cm x 20,8 cm) jsou strojopisy, v R datum 13. 3. 1931 za básní připsáno inkoustovou tužkou. – L, pL, SD, pSD, RA, R. 2 mušelín R ] muselín S; 6/7 vidinou, / jak ševel R ] vidinou. / Jak ševel S.
Str. 138 XCVII (Slyšeli jste tu píseň...). Plán 1, 1929–1930, č. 4, str. 243 (Pl), místo titulu ***. Knižně poprvé v SD s názvem Nic hlasitého stejně jako v pSD; pL je strojopisná kopie, jejíž originál je pSD. – L, pL, SD, pSD, Pl; S. 376 2 jdouc ulicí mlčky Pl ] jdouc mlčky ulicí S; 14/15 cudného civismu / plaše L ] cudného civismu, / plaše pL, SD, pSD, Pl; 23 v SD rozdělen do dvou veršů: poněvadž za ním trpělivě, / po špičkách chodívám.
Str. 139 XCVIII (Nad tvýma zavřenýma očima...). Knižně poprvé v SD s názvem Má něha stejně jako v pSD, kde dopsán perem; pL a pSD (zde kor. perem) jsou strojopisné originály, R (1 list, 20,8 cm x 33,5 cm, psáno perem na rubu strojopisu Dějin lásky, kor. odlišným inkoustem a inkoustovou tužkou, za básní datum 18. 1. 1932). – L, pL, SD, pSD, R. 3 a nad slézovým jejich sladkým stínem oR ] a nad jejich slézovým stínem R; 6 když tichá rozkoš znaví ho oR ] když rozkoš znaví jej R; 7/8 hrozny těžkými, / nebo snad pL ] hrozny těžkými / nebo snad SD, opSD ] v pSD jako v pL ] v R jako v SD; 9 jež dálná svatyně <sem dala> mi darovala oR ] jež z daleké sem přišly svatyně R; 13 v snách L ] ve snách pL ] v SD a opSD jako v L ] v pSD jako v pL ] v R jako v L; 14 <jako> jak R; 15 po něžné pak plavbě oR ] po milostné plavbě R; <zůšlechtěný> zušlechtěný R; 19 kde vše oR ] jež vším R; 19/20 udiví, / vždy znova pL ] udiví / vždy znova SD, pSD, R.
Str. 140 XCIX (Máš ráda měsíc, když se dívá...). Knižně poprvé v SD s názvem Cynthie stejně jako v pSD a R; pL a pSD (zde perem škrtnuto v záhlaví autorovo jméno, při dolním okraji poznamenán údaj o zařazení básně a na rubu razítko se jménem a adresou nakladatelky Erny Janské) jsou strojopisné kopie k témuž nedochovanému originálu, R (1 list, 20,8 cm x 34 cm, psáno tužkou na rubu strojopisu Dějin lásky). – L, pL, SD, pSD, R; S. 13 když tu mění L ] když kol mění pL, SD, pSD; oR ] jenž kol tu mění R; 15 Tak někdy tvoje tvář oR ] Tak Tvoje tvář R; 16 jarní krajinu oR ] sladkou krajinu R; 18/19 bolestí, / a jsem pL ] bolestí / a jsem SD, opSD ] v pSD a R jako v pL.
Str. 141 C (Poprvé ve svém životě celém...). Knižně poprvé v SD s názvem Poprvé stejně jako v pSD, kde titul dopsán perem; pL (kor. perem) je strojopisná kopie, jejíž originál je pSD (kor. tužkou), R (1 list, 17 cm x 21 cm, za báseň připsáno perem datum 8. 1. 1932). – L, pL, SD, pSD, R; S. 3 <nelze slovy mi> nelze mi slovy R; 6 tichne opL ] ztichne pL ] v SD a opSD jako v opL ] v pSD jako v pL ] v R jako v opL.
Str. 142 CI (Co bych byl bez tebe?...). Literární noviny 6, č. 2 (únor 1932), str. 2 (Ln), s názvem Píseň stejně jako v R. S titulem Jsem v SD (kde knižně poprvé) a pSD (strojopis kor. tužkou); pL (strojopisná 377 kopie k nedochovanému originálu), R (1 list, 10,3 cm x 17 cm, psáno perem, tužkou doplněno za báseň datum Únor 1932). – L, pL, SD, pSD, Ln, R; S. 6 trčící jen L ] suše čnící pL ] v SD jako v L ] v pSD, Ln a R jako v pL; 14/15 práce <,>. R.
Str. 143 CII (Kdybys byla z mramoru...). Knižně poprvé v SD s názvem Zahradníkovo hoře stejně jako v pSD, kde titul dopsán perem; pL a pSD jsou strojopisné originály kor. perem, k pL je dochovaná kopie ve složce ; R (1 list, 17 cm x 20,8 cm, psáno perem na rubu strojopisu Dějin lásky, za básní datum 31. 1. 1932). Neumanna k básni inspiroval tehdy oblíbený Hašlerův foxtrot Až já půjdu do nebe, na jehož melodii text složil; o vzniku básně srov. pasáž z knihy Lídy Špačkové Takový byl, 1957, str. 13–14. – L, pL, SD, pSD, pŽ, R; S. 2 nahoru pSD ] nahorů R; 22 listopad <,>: R; 30 pozdě! ed. ] „pozdě!“ L, pL, pŽ ] „pozdě“ SD, pSD ] v R jako v L ] „Pozdě!“ S.
Str. 144 CIII (Březnové slunce už by hřáti chtělo...). Knižně poprvé v L; pL je strojopisná kopie, jejíž originál je R2 (1 list, 14,8 cm x 20,8 cm, kor. perem), uložený v rukopisné složce stejně jako R1 (1 list, 11 cm x 20,8 cm, psáno dvojím inkoustem na rubu strojopisu Dějin lásky, s datem 14. 4. 1932 za básní); v obou rukopisných verzích s titulem Studené jaro. – L, pL, R2, R1; S. 2 růměnec R1 ] ruměnec S; 3 vrásčité R2 ] vrasčité R1 ] 5 dobrým R1 ] drobným S; 7 znova R1 ] znovu S; 8 zamrzajících zas řek oR2 ] znova zledovělých řek R2 ] v R1 jako v oR2; 9 navrací se zina oR1 ] přemožena zima R1;10 ač přemožena znova oR1 ] se vrací ozubena R1;15 Nakonec <však> země oR1 ] A přece země R1; <výskne> výsknou R1;16 <a jaro nakonec provede svou> a jaro provede zas přec jen svou oR1 ] nakonec provede přec jaro svou R1;17 Však žebráci, jak dříve zimou lysou oR1 ] A jarem tím jak dříve zimou tesknou R1; teď jarem půjdou se svým břemenem oR1 ] žebráci půjdou s břemenem svých snů R.
Str. 145 CIV (Nevěř srdci, je to zrádný sval...). Knižně poprvé v SD s názvem Zrada stejně jako v pSD, kde titul dopsán perem; pL a pSD jsou originály strojopisů, R (1 list, 15,2 cm x 18,7 cm, psáno perem na první straně dopisního papíru, na jehož třetí straně je autorovo sdělení: „Musím jít hned po prvním k Brumlíkovi a ovšem konečně i – k Rösslerovi. V srdci to vězí, potvoře. Už nikdy nebudu o něm poeticky mluvit. Má drahá, drahá! Líbá Tě Standa.“ (Dr. Brumlík byl Neumannův ošetřující lékař, dr. Resler, právník, básníkův přítel.) Za básní datum 26. 1. 1932. – L, pL, SD, pSD, R; S. 5/6 nebije, / láska pSD ] nebije. / Láska R.
378 Str. 146 CV (Navždy nám, navždy odkvetlo jaro...). Jarní almanach Kmene. Jízdní řád literatury a poezie, 1932, str. 104–105 (JAK), s názvem A přece stejně jako v SD, pSD a R. Knižně poprvé v SD; pL a pSD (zde poznámka o zařazení básně) jsou strojopisné kopie k témuž nedochovanému originálu. R (1 list, 10,7 cm x 17,2 cm, psáno inkoustovou tužkou, datum 18. 3. 1932 v záhlaví básně škrtnuto tužkou obyčejnou). – L, pL, SD, pSD, JAK, R; S.
Str. 147 CVI. Srdcová dáma. Rozpravy Aventina 4, 1928–1929, č. 31 (duben 1929), str. 305–306 (RA). Knižně poprvé v SD; pL je strojopisná kopie, jejímž originálem je pSD (kor. tužkou a perem); R (2 listy, 20,3 cm x 29,2 cm, strojopisná kopie k nedochovanému originálu, kor. perem); v RA bez interpunkce; v SD verše 1, 3 a 10 vysunuty o čtyři typy. – L, pL, SD, pSD, RA, R; S. 3 Zesteronásoben pSD ] Zestonásoben RA ] v oR jako v pSD ] v R jako v RA; 12 snů... pL ] snů. SD, opSD ] v pSD jako v pL ] v R jako v SD; 24/25 Písně písní, / a zraky pL ] Písně písní / a zraky SD ] v pSD a R jako v pL; 28 Niel. pL ] Niel... SD, pSD ] v R jako v pL; 34 na jih L ] na Jih pL, pSD, RA, R; 36/37 rád, / a láska R ] rád. / A láska S; 39 kompromitovaná pL, SD, pSD, RA, R ] kompromitována L; 49 pavučina pL ] pavučinu SD ] v pSD, RA a R jako v pL; 52 chce býti R ] chce být S; 53 něha pL ] něhu SD ] v pSD, RA a R jako v pL; hedvábných RA ] hedbávných R; 55 po dvou znova objevené tvoří v SD samostatný verš; 58 tajemství; pL, SD, pSD, R ] tajemství: L; všecka svá tajemství tvoří v SD samostatný verš; 64 za tímto veršem následuje v RA strofa, která je v R škrtnuta a v dalších zněních chybí: Pro ni bys obral s velikým nadšením línou samičku bankéřskou o kožich prodajnou star-kýč o skvosty kdyby jen byly pravé 74 vystaveného pL ] vystavěného SD, opSD ] v pSD, RA a R jako v pL; 78/79 jména, / a nepřebil pL, SD, pSD, R ] jména / a nepřebil L.
Str. 151 Z PÍSNÍ O JEDINÉ VĚCI
Str. 153 Mudřec. Rudé právo 7, č. 303 (25. prosince 1926), Dělnická besídka str. 1; dále srov. pozn. k básni XV. Fred, zde na str. 354. Knižně poprvé v PJ. – PJ, RP.
Str. 154 Píseň. Rudé právo 6, č. 254 (1. listopadu 1925), Dělnická besídka str. 2 (RP). Knižně poprvé v PJ s týmž názvem. – PJ, RP. 3 ví PJ ] víš RP; 4 a 5 vrátí PJ ] vrátíš RP.
379 Str. 155 SRDCE A MRAČNA
Koncem května 1935 – ve dnech autorových šedesátin, široce připomínaných v české kulturní veřejnosti – vydal František Borový jako 13. svazek Spisů novou Neumannovu básnickou sbírku Srdce a mračna; podtitul zní Básně a songy 1933–1935: tak aspoň je – správněji – uvedeno v tiráži knihy, zatímco na titulní straně i v seznamu Spisů na obálce čteme 1934–1935. – Obálku navrhl Eduard Milén, vytiskla Akciová moravská knihtiskárna Polygrafie v Brně. Toto vydání stejně jako Láska bylo tištěno výhradně malými písmeny. Všechny básně sbírky kromě šesti (Na jarní zemi, Na horách, Nezaměstnaný, Zavřel jsem knihu..., Nad filmovou fotografií eskymácké matky a Poděkování Sovětskému svazu) byly už ve chvíli vydání sbírky známy z předchozích otisků. Z těchto 48 básní byla největší část – 28 – publikována v Lidových novinách (LN), 10 v české mutaci satirického týdeníku Simplicus (Sp), jehož vydavatelem a odpovědným redaktorem byl Franta Bidlo, dále po dvou ve čtrnáctideníku Listy pro umění a kritiku (LUK) redigovaném Bedřichem Fučíkem, v nakladatelském listě Otakara Štorcha Mariena Rozpravy Aventina (RA), v měsíčníku Středisko řízeném v té době Bedřichem Václavkem (St) a v Rozhledech po literatuře a umění, orgánu Svazu knihkupců a nakladatelů, který vedl František Halas; kromě toho se po jedné básni z budoucí sbírky poprvé objevilo v Almanachu Kmene 1934–1935 připravovaném Klubem moderních nakladatelů (AK) a v Neumannově knize prozaických reportáží Československá cesta I (ČC) vydané v dubnu 1934. Existují ovšem i další otisky veršů na jiných místech než na stranách Srdce a mračen – v Přítomnosti, Haló novinách a jinde –, ale ty patří k básním už nějak zveřejněným a zde nás nemusí zajímat. Nejstarší básní sbírky je patrně Žena; byla otištěna (s titulem Růst) sice až 2. dubna 1933, dochovala se však – jako jediná z celé knihy – rukopisně, a to mezi milostnými verši z přelomu dvacátých a třicátých let, jimž je stylově a tematicky celkem dost blízká; rukopis je dodatečně datován údajem „1928?“. Lze se domnívat, že ji básník do Lásky nezařadil proto, že promlouvajícím subjektem je zde žena, zatímco v celé Lásce – kromě dvou dialogů – je to vždycky muž. Vlastní období Srdce a mračen začíná však až s rokem 1933. Uvážíme-li, že poslední básně Srdcové dámy pocházejí patrně už z prvních měsíců 1932 a že ani z předchozího roku 1931 nemáme doloženou zvlášť hojnou lyrickou tvorbu, ukazuje se, že mezi Láskou a Srdcem a mračny bylo dost dlouhé období básnického odlivu. Žeň nově vzniklých a publikovaných básní z roku 1933 je jen o něco bohatší. Stále tu ještě doznívá Láska; tak v polemické Odpovědi, která je první časopisecky uveřejně- 380 nou básní Srdce a mračen (22. ledna), ve Smíchu (publikovaném sice až o rok později, ale připomínkou v textu – „Osm let brzy bude tomu, kdy květem vešlas...“ – datovaná do jara 1933), nemluvě o dvou básních do sbírek nezařazených. Ohlášení nejen nové sbírky, ale celé nové etapy Neumannovy tvorby představuje teprve báseň Funus (otištěná v březnu 1933); vycházeje z bezprostředně viděného výjevu z života prostých lidí s množstvím charakteristických reálných detailů směřuje tu Neumann k objektivní lyrice s výpravným jádrem, nesené metodou realistické typizace – chtělo by se říci poprvé, i zde se však vybaví řada antecedencí už od sbírky Sen o zástupu zoufajících po Nové zpěvy a knížku 1914–1918. Také přátelský tón oslovení druhého člověka, potkaného poprvé a naposled, ale spjatého s mluvčím poutem společného lidství, známe už z dřívějška, zde však dospívá Neumann k maximální přirozenosti a uvolněnosti výrazu a ve všech čtyřech sbírkách, které ještě napíše, se tento tón objeví v textech nejvřelejších a básnicky nejkonkrétnějších. Význam jara 1933 pro Neumannovo vykročení na nové cesty básnické vyvstane ještě daleko zřetelněji, odhodláme-li se uznat správnost velice pravděpodobné hypotézy, že vedle Funusu a Setkání s velikou rodinou (inspirovaného posezením ve společnosti prostých lidí v břeclavské restauraci 2. května 1933, viz dále) patří svým vznikem do týchž měsíců také báseň Člověk s krajícem, vyslovující – opět s hlubokým, intimním pochopením pro pracujícího člověka a neznámého přítele – bolestné vytržení průmyslového dělníka z domácího prostředí a přírody; báseň byla otištěna až 1934, ale už v polovině února, takže její autentická jarní scenérie může pocházet jedině z roku předchozího (a navíc, není-li tu motiv „džbánků vína“ pouhou rýmovou výplní, ukazoval by také někam na jižní Moravu nebo na Slovensko). Tím se však zároveň klade otázka datace básně Lidé s modrými konvičkami, která má s básní Člověk s krajícem společnou celou řadu tematických i stylových rysů; vnější evidence pro její původ z jara 1933 však není. Jestliže Neumann v roce 1933 nepublikoval mnoho básní, udělal si tu pro mnohé počinek, a to právě ve směru, který vyznačily Funus a Člověk s krajícem. Šest měsíců – od 28. dubna do 28. října – strávil se svou přítelkyní na cestě kolem republiky, přičemž jeho hlavní povinností bylo zasílání reportážních fejetonů Lidovým novinám; jejich přepracováním pak vznikla dvoudílná Československá cesta (I – 1934, II – 1935). O konkrétní poznatky, viděné krajiny, prožitá setkání z této cesty se opírá řada básní nejen v Srdci a mračnech, ale i v Sonátě horizontálního života (1937) a Bezedném roce (1938). V období Srdce a mračen jsme napočítali 12 básní s touto inspirací: jedna z nich vyšla pouze časopisecky (V nemoci), tři jen knižně v Československé cestě I 381 (Mapa, Bratislavská meditace, Zpěv shůry), jedna až v Sonátě horizontálního života (V Karpatech), zbývajících 7 – všechny kromě jedné (Na horách) předtím publikovány v Československé cestě I anebo v časopisech – se stalo součástí Srdce a mračen. Je zajímavé, že pro sbírku nevyužil Neumann ani všechno, co měl už dokončeno a co se týkalo Zakarpatska: není vyloučeno, že si tyto básně (nebo nebyly-li dosud napsány, příslušné náměty a motivy) šetřil pro pozdější publikaci věnovanou výlučně milovanému nejvýchodnějšímu cípu republiky. Existoval-li takový plán, byl jen do jisté míry realizován v prvním oddílu sbírky Bezedný rok. – Zaměření k realistické konkrétnosti a motiv přátelské komunikace s neznámým třídním bližním se v básních z cesty rozvíjí a utvrzuje, zároveň přibývá zejména krajinomalebných motivů. Po mnoha letech převážně městské poezie převažuje u Neumanna znovu příroda, plenér. V mezidobí pražského pobytu (listopad 1933–duben 1934) jsou zřejmě nejprve dopracovány první básně z cesty, pak však Neumanna nakrátko pohlcuje zcela jiný typ poezie. Od března do června se v česko-německém časopise Simplicus objevují překlady songů německých antifašistických emigrantů, a brzy i několik původních Neumannových skladeb v podobném duchu; nebyly asi psány bez vzpomínky na kuplety pražských předválečných zpěvních síní. Výběrem z těchto útočných publicistických veršů je oddíl Songy nenávisti v Srdci a mračnech. Z původních básní je tu však pouze jeden v pravém smyslu „song“ (což zde znamená aktuální satirickou píseň spjatou s levicovým hnutím – žánr, který po značném uměleckém přetvoření se tak výrazně uplatnil např. v dramatech Bertolta Brechta) – Song (původně Zpěv) bulvární krysy. Z ostatních textů vedle programového reflexívního epigrafu je Stavisky publicistickým pamfletem vzdáleným písňovosti a Chvála korupce blasfemickou parodií básníkových vlastních rétorických ód z Nových zpěvů, závěrečná obšírná báseň Sypejte ptáčkům pak proudem trpkých lyrických a satirických glos, která se do okruhu songů nehlásí ani dobou svého vzniku (zima 1935). Největší část Neumannovy produkce pro Simplica byla uveřejněna v průběhu jediného měsíce – dubna 1934. Přesto tato spolupráce zanechala v Neumannově díle trvalou stopu, a také žánr songu se znovu vynoří v několika básních Sonáty horizontálního života. V dubnu 1934 odjel Neumann na léčení srdce do Poděbrad a vzápětí se tam s Lídou Špačkovou usadili natrvalo. Polabské město a okolní příroda se básníkovi na několik let staly významnou inspirací. Obdobně jako vzpomínky na cestu po republice byly mu i bezprostřední zážitky a pozorování z rybářských hodin u Labe, z procházek středočeskou krajinou a poučeného sledování drobných přírodních událostí dalším zdro- 382 jem konkrétních motivů pro realistickou tvorbu; do zdánlivého poklidu přírodních scenérií a nálad rušivě, výhrůžně přitom zaznívá hlas společenského dění. – Po pozdravu léčivé vodě nového domova (báseň publikovaná jen časopisecky v květnu 1934) se tvorba tohoto typu postupně rozbíhá, ve Zpěvu pro rákosníka z konce léta téhož roku dospívá k prvému vrcholu, pokračuje celý podzim a pak znova na jaře 1935. Tyto verše doplněné několika významnými texty z loňské cesty po republice se staly jádrem prvého, titulního oddílu Srdce a mračen. Při všech modifikacích tradičního žánru, jaké způsobil příliv aktuálně politických a sociálních motivů, je to stále v podstatě přírodní lyrika (se zřetelně vymezenou pozicí subjektu v krajinném okolí), a proto nepřekvapuje, že tento oddíl je i komponován ve shodě s tradicí podle cyklu ročních období: scenérie se mění, nehledíme-li k meditativnímu úvodu a závěru, od března do prosince. Jak známo, užil Neumann tohoto řazení už v Knize lesů, vod a strání, a zdaleka to není jediný rys, který jeho přírodní lyriku třicátých let spojuje s vrcholným dílem jeho přírodní poezie předválečné. Stejně jako tam užívá Neumann i nyní konkrétních, odstíněných pojmenování pro obraz přírodních reálií, stejně nazírá přírodní situaci ne jako stav, ale jako výsledek minulých a zdroj budoucích dějů, tedy v její dynamice, stejně shledává v přírodě znamení zákonitosti a řádu, které jsou mu mírou dezorganizovanosti v disharmonickém společenství lidí. Tak jako se autor Lásky opřel o erotickou poezii svého postsymbolistického období (sbírky Sen o zástupu zoufajících a jiné básně a Hrst květů z různých sezón) i o zkušenost svých tehdejších generačních druhů (Gellner, Toman), tak se nyní básník Srdce a mračen rozpomíná na svou Knihu lesů a pro poezii socialistického realismu čerpá z jejích zdrojů. Zdaleka přitom nejde jen o básnickou techniku. Je příznačné, že ve velkém a upřímném rozhovoru s přírodní bytostí, ve Zpěvu pro rákosníka, připomíná své moravské období a srovnává s ním svou situaci současnou. V jeho interpretaci se doba prožitá na březích Svitavy jeví jako ovládaná „iluzí míru“, současnost pak jako období vnější i niterné disharmonie. – Těžištěm duchovního světa Knihy lesů byla představa „vteřiny“, oddaně až do dna prožité a vyslovené v plnosti svého dozrání; nyní Neumann vidí především zábrany, které se staví mezi člověka a jeho životní naplnění. Otevřeně se zná k této situaci moderního subjektu, jehož „zde“ a „teď“ je opětovně narušováno vědomím konfliktů, křivd a nerealizovaných snů v širších rozlohách prostoru a času, v měřítku lidského rodu. Činí tak s vědomím, že právě proto „vteřina“ přichází o plnost své barvy a vůně, že mu „to rejstříkem jen jedovatě vrčí“ – že vystavuje zkoušce i estetickou působivost svých básní a že i v tomto ohledu svět Knihy lesů se pro něho stává 383 ztraceným rájem. Netají se svou hořkostí, neboť cítí, že právě v hořkostí jsou zdroje životní pravdy a že ona vypovídá o ovzduší epochy, která spoluvytvářela tuto poezii. Dala-li přírodní poezie zejména z prvního poděbradského roku osu prvnímu oddílu, jsou do oddílu třetího shrnuty básně nejrůznějšího původu i žánru. (Název Co život dal cituje titul známé Vrchlického sbírky a stejně jako tam a jako třeba v Hrsti květů z různých sezón naznačuje, že jde o volné spojení básní různé provenience.) Jsou tu nejstarší i nejpozdější verše sbírky, z mezidobí pak dvě básně z cesty po republice a několik básní polemických a meditativních. V nich se formuje – jako výsledek koncentrace a s využitím mluvního stylu a metricky pravidelného verše, jak krystalizoval v oproštěných básních Lásky – aforistický styl pozdní Neumannovy reflexívní a programové poezie. V básních, kde mluví hrdina netotožný s autorem, lze pozorovat snahu o charakteristiku mluvčího způsobem jeho projevu: vedle drsného vyjadřování Nezaměstnaného stojí telegrafický styl monologu zavražděného antifašisty, který vysílal do Hitlerova Německa z československého území. (Báseň Hrdina je zároveň posledním časopisecky publikovaným textem Srdce a mračen; byla otištěna 4. dubna 1935; pozdější verše z časopisů jsou už jen přetisky, které měly upozornit na ukončenou a brzy už i vydanou sbírku.) K časově posledním básním sbírky Srdce a mračna patří i hymnické Poděkování Sovětskému svazu, které spolu s dalšími pěti básněmi bylo poprvé otištěno až v knize. Lída Špačková uvádí, že na něm St. K. Neumann pracoval po několik měsíců – pravděpodobně tedy v prvních měsících 1935. Neumannův dávný rozevlátý apostrofický sloh s předlouhými souvětími, do nichž kromě oslavných výroků se vejde i řada kontrastních věcně charakterizujících motivů, styl rozvinutý v ódách Nových zpěvů, je tu obohacen o nové tóny; reprezentovány jsou především osobními, vyznavačskými verši refrénu, kde jsou rytmus a eufonická hlásková seskupení podobné jako v některých Neumannových kolektivních hymnách dvacátých let. Je to závěr sbírky a zároveň poslední báseň tohoto ódického žánru, kterou nám Neumann zanechal.
Autorovy šedesátiny a jeho nová kniha byly příležitostí také pro literární kritiky, aby připomněli Neumannovu aktivitu nejen jako „velký kus české poezie, ale i kus českého života společenského“ (Hora). Ohlas sbírky zaměřené polemicky – v zobrazení vnitřního sváru básníkovy víry a beznaděje „uprostřed rozlomeného věku“ nebo v konfliktu dvou různých životních principů – odpovídal rozjitřenosti doby v polovině třicátých let. 384 Vědělo se, že básník je vážně nemocen. O to víc upoutala kniha svědčící o „zvýšené básnické rozhodnosti, s níž... píše své verše obnovené síly, ať ,stříbrné‘ či chmurné, ať přívětivé a konejšivé či nepřátelské a popuzující“ (Vodák). To konstatovala dobová kritika shodně, stejně jako skutečnost, že ani tentokrát nezůstal Neumann nic dlužen tradici své poezie, orientované k motivům zakotveným ve smyslovém vnímání. Shodně také shledávala patrnou spojnici mezi současnou Neumannovou poezií protestu a revolty a jeho prvními knihami. Kontraverznější už bylo hodnocení metod, jimiž Neumann integruje smyslové vjemy do sociálního kontextu nebo jich využívá k vyjádření politicky vyhraněných stanovisek. Ať už kritici doceňovali vyváženost obou základních složek sbírky, tj. lásky k „domácí zemi, nositelce básníkova smyslového života“, která je „bez otřesů doplňována útočnými invektivami proti společnosti, dusící pravý život miliónů chudých“ (Hora), ať označovali Neumannovu lyriku, „vyvíjející se stále zlomem a skokem“, za antitetickou („jejímž výrazovým prostředkem je protiklad“, Götz), nebo konečně v ní nacházeli „vnitřní a vpravdě tvořivý děj, který... zabraňuje jejímu zploštění“ (Fraenkl) a bez něhož by nebylo oné „napínavosti, jíž sbírka vzrušuje, ani té její dramatické dvojznačnosti mezi zjemněním a úmyslnou, nevyběravou drsností“ (Vodák), – vcelku lze říci, že docenili básníkův záměr, jímž byla syntéza obou poloh, lyriky přírodní a politické, pro básníka tak charakteristická. I tu ovšem se ozvaly hlasy upozorňující na převahu volní složky Neumannovy poezie (Polan), z níž vyplývá nebezpečí jisté proklamativnosti a verbalismu. Tato kritická výtka pak převládla např. v recenzi Ruttově. První a za Neumannova života jediné vydání sbírky Srdce a mračna se stalo výchozím i pro všechna vydání poválečná. – Do 23. svazku
G. [= František Götz]: Lyrika lidského srdce v bouři přerodu světa, Národní osvobození 12, č. 123, str. 5, 26. 5. 1935; jv [= Jindřich Vodák]: Básník s obnovenou silou. České slovo 27, č. 122, str. 16, 26. 5. 1935; -á- [= Josef Rybák]: Básník S. K. Neumann... Haló noviny 3, č. 152, str. 3, 2. 6. 1935; -pa- [= F. X. Procházka]: S. K. Neumann, Srdce a mračna, Zvon 35, č. 38–39, str. 543–544, 5. 6. 1935; Bohumil Polan, Jubilejní kniha lyrikova, Čin 7, č. 12, str. 186–187, 6. 6. 1935; J. Hora: Poezie šedesátiletého, Listy pro umění a kritiku 3, č. 11–12, str. 377–378, 27. 6. 1935; Paul Eisner: St. K. Neumanns Herz und Wolken, Prager Presse 15, č. 206, str. 5, 2. 8. 1935; Pavel Fraenkl: Básník přechodné doby, Lidové noviny 43, č. 416, str. 9, 21. 8. 1935; M. Rutte: Básnická fráze a básnické slovo, Národní listy 75, č. 284, str. 5, 16. 10. 1935.
385 básníkových Sebraných spisů nazvaného Písničky, satiry, epigramy (1954) –– zařadila Lída Špačková dvě básně z této sbírky, Rockefellerovský song a Song bulvární krysy. Z prvního vydání vychází i naše edice. Rušíme pouze dobový úzus grafické úpravy textu bez velkých písmen; při rozhodování o užití velkého či malého písmene se v problematických případech opíráme o některé dřívější vydání básně. V soupisu různočtení evidujeme všechny předcházející otisky z výše uvedených časopisů a publikací. Jak jsme už poznamenali, rukopisné dokumenty autorovy práce na sbírce – kromě básně Žena – se nedochovaly.
Str. 155 SRDCE A MRAČNA
Str. 161 Hořká je lidská melodie. Lidové noviny 42, č. 453 (9. září 1934), str. 1 (LN), s názvem Elegie. 12 lidská SM ] naše LN; 14 cíli, ] cíli, – LN.
Str. 162 Mračna. Lidové noviny 42, č. 414 (19. srpna 1934), str. 1–2 (LN), kde místo číslicemi odděleno hvězdičkou a kde bez závěrečného údaje. Str. 162 I (Kde vzíti slova, řeč tak pronikavou, / bouřlivou...). 8 po vodách nemajících LN ] po vodách, nemajících SM; 12/13 šprým / a modro ed. ] šprým, / a modro SM ] šprým. / A modro LN. Str. 164 III (Kde vzíti slova, řeč dost pronikavou / o žalu...). 4 zmítáš SM ] zmítá LN;16 sejdou se přece SM ] sejdou se spolu LN.
Str. 165 Nežaluj. Simplicus 1, č. 19 (31. května 1934), str. 2 (Sp). 3 po vsech SM ] po vsích Sp.
Str. 166 Březnový sníh. Lidové noviny 43, č. 126 (10. března 1935), str. 1. 3 jeho SM ] jako LN.
Str. 167 Na jarní zemi. Přítomnost 12, č. 17 (2. května 1935), 3. str. obálky.
Str. 168 Jaro na dědině. Lidové noviny 42, č. 203 (22. dubna 1934), str. 1 (LN); za básní údaj Z Československé cesty, kde však báseň otištěna nebyla. 386 20 ve dvou SM ] po dvou LN.
Str. 169 Člověk s krajícem. Rozhledy po literatuře a umění 3, č. 2 (15. února 1934), str. 9 (RZ). 14 džbánky SM ] džbány RZ.
Str. 170 A dál. Lidové noviny 42, č. 530 (21. října 1934), str. 1. – Neumannovy verše jsou polemikou s Františkem Halasem a s jeho básní Nic víc, otištěnou v Almanachu Kmene Jaro 1934, kterou dále uvádíme:
NIC VÍC
Říkám si stále život je to jen vnitřní zrosení přibude trochu světla jisker nebo světélkování nic víc
Říkám si stále smrt je to jen padání listí přibude nový tón hnědě nebo nachu nic víc
Říkám si stále sen je to jen šalebná oklika přibude trochu naděje a hodně smutku nic víc
Říkám si stále poezie je to jen přilévání věčnosti lasturou přibude trochu štěstí a údivu a zoufalství nic víc
Str. 171 Lidé s modrými konvičkami. Listy pro umění a kritiku 2, č. 5 (12. dubna 1934), str. 103 (LUK). 16 Zahrady LUK ] Zahrada SM; 30 očistec SM ] Očistec LUK.
Str. 172 Poledne. Simplicus 1, č. 22 (21. června 1934), str. 2 (Sp). 1 čisté SM ] čistě Sp; 6 dřímá SM ] dříme Sp; 27 lyru SM ] lýru Sp; 387 28/29 miloval, / bestii SM ] miloval. / Bestii Sp.
Str. 174 Cestou. Rozpravy Aventina 9, 1933–1934, č. 6 (7. prosince 1933), str. 54 (RA), kde s označením II a kde spolu s básní I (Potkáš-li prostého člověka...) pod společným názvem Verše z cesty. Knižně poprvé v Československé cestě I (ČC), s titulem Temné vidiny na jarním světle. – SM, ČC, RA. 2 břízce SM ] bříze ČC ] v RA jako v SM; 4 smutné SM ] smutně ČC ] v RA jako v SM; 5 bolů ČC ] bolu RA; 8 divoké kachny ČC ] divoká kachna RA; 9 v městě, plýtvajícím slovy, SM ] v městě plýtvajícím slovy ČC, RA;16 v dáli děti SM ] v dáli jsou děti ČC, RA;17 v dáli ženy, jichž těly SM ] v dáli jsou ženy, jimiž ČC ] v dáli jsou ženy, jichž těly RA; 18 v dáli muži, RA ] v dáli muži SM ] v dáli jsou muži ČC; 19 Mlází nám konvalinkami voní SM ] V mlázi nám konvalinky tu voní ČC ] V mlází nám konvalinky tu voní RA; 23 z lepší dálky naslouchati skřeku SM ] z dálky naslouchati jen skřeku ČC, RA; 24 vražedných bláznů končícího věku! SM ] marnivých bláznů nemocného věku. ČC, RA.
Str. 176 Setkání s velikou rodinou. Rozpravy Aventina 9, 1933–1934, č. 6 (7. prosince 1933), str. 53–54, kde s označením I; dále srov. pozn. k předcházející básni. Knižně poprvé v Československé cestě I (ČC). – SM, ČC, RA. 7/8 čerstvého, / nadojeného ČC, RA ] čerstvého / nadojeného SM; 9/10 člověka, / nezmateného SM ] člověka / nezmateného ČC ] v RA jako v SM; 15 K utrpení jsou SM ] Jsou k utrpení ČC, RA.
Str. 177 Zas jako kdysi. Lidové noviny 42, č. 402 (12. srpna 1934), str. 1 (LN). 1/2 ráno / u vody LN ] ráno, / u vody SM.
Str. 178 Rozhovor s lunou. Lidové noviny 42, č. 543 (28. října 1934), str. 1. 2/3 před okny / pase SM ] před okny, / pase LN.
Str. 179 Zpěv pro rákosníka. Lidové noviny 42, č. 479 (23. září 1934), příloha str. 1 (LN). 21 létávals SM ] létával LN.
Str. 181 V mlhavém ránu. Lidové noviny 42, č. 504 (7. října 1934), str. 1.
Str. 182 Jeseň. Lidové noviny 42, č. 555 (4. listopadu 1934), str. 1.
388 Str. 183 Hořká meditace. Lidové noviny 42, č. 581 (18. listopadu 1934), str. 1.
Str. 184 Listopad. Lidové noviny 42, č. 568 (11. listopadu 1934), str. 3.
Str. 185 Vodárenská věž. Lidové noviny 42, č. 619 (9. prosince 1934), str. 1.
Str. 186 Stromy a srdce. Lidové noviny 42, č. 594 (25. listopadu 1934), str. 1.
Str. 187 Prosincový den. Lidové noviny 42, č. 630 (15. prosince 1934), str. 1.
Str. 188 Sovy. Lidové noviny 43, č. 139 (17. března 1935), str. 1.
Str. 189 Meditace jednou provždy. Lidové noviny 43, č. 100 (24. února 1935), str. 1 (LN). 17/18 budoucna, / s očima SM ] budoucna / s očima LN; 23 z mnoha SM ] s mnoha LN; 28 dívat. SM ] dívat... LN.
Str. 191 SONGY NENÁVISTI
V závěru sbírky Srdce a mračna otiskl Neumann poznámku: Čtyři songy z němčiny jsou vybrány z emigrantské lyriky německé, kterou jsem po nějakou dobu překládal do českého vydání týdeníku Simplicus. S. K. N. Tato informace se týkala čtyř z deseti překladů, uveřejněných spolu s devíti původními autorovými básněmi v nedlouhém časovém rozpětí od března do června v časopise Simplicus a tvořících v Neumannově tvorbě zvláštní skupinu. Z původních básní zařadil Neumann později šest do sbírky Srdce a mračna (Smích, Politická píseň, Stavisky, Zpěv bulvární krysy, Nežaluj, Poledne), jednu do Sonáty horizontálního života (V Karpatech... a všude), dvě další uvádíme v oddíle Básní tištěných z časopisů a sborníků (Návrat špačků, Hymna nezmarů). Z překladů, vesměs z lyriky německy píšících antifašistických básníků, začlenil Neumann čtyři do oddílu Songy nenávisti, do jehož koncepce zapadaly, pátý přešel v novém, volnějším přetlumočení do Sonáty horizontálního života jako Nosič ze Santosu a zbylých pět tiskneme na závěr této poznámky právě proto, že tematicky i formálně tvoří jeden celek téže dobové inspirace a podmíněnosti. 389 Pokud jde o autory těchto básní, nepodařilo se nám identifikovat jména, resp. pseudonymy Andrea (Rockefellerovský song) a Peter Elemia (Život do odvolání, Muž, jenž se chvěje, Píseň o hodném muži); u dalších uvádíme alespoň nejstručnější údaje, za jejichž poskytnutí děkujeme dr. Květě Hiršlové, pracovnici Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Arnold Hahn, narozen 28. 8. 1881 v Čechách, zemřel 28. 6. 1963 v Londýně; chemik a žurnalista. Přispíval zejm. do časopisů Der Simplicus, Prager Tagblatt a Die Brücke; z knižních publikací: Vor den Augen der Welt (Praha 1936), Das Volk Messias (Praha 1936), Grenzloser Optimismus (Praha 1937). Karl Schnog (pseud. Ernst Huth, Anton Emerenzer, Carl Coblentz, Tom Palmer, Kornschlag, Charlie vom Thurm), narozen 14. 6. 1897 v Kolíně, zemřel 23. 8. 1964 v Berlíně (NDR); lyrik, publicista, dramatik, herec a režisér, žijící od roku 1933 v emigraci. Spolupracoval s časopisem Der Simplicus. Z knižních publikací: Gezumpel (1925), Zeitgedichte–Zeitgeschichte. 1925–1950. Georg Mannheimer, narozen 10. 5. 1887 ve Vídni, zemřel 22. 4. 1942 v koncentračním táboře Dachau; rakouský žurnalista a básník, redaktor časopisu Bohemia. Z knižních publikací: Das Tagebuch eines Babys (Praha 1933), Lieder eines Juden (Praha 1937), Die Ballade vom Zeitungspapier (Praha 1938).
Knižně nepublikovány zůstaly následující básně, opatřené vesměs poznámkou Přel. -n:
[ Neznámý autor: ]
DĚTSKÉ KOLO
Aj, mně chce se vůdcem býti – ňuchnu, ňuchnu mám, to je krásné živobytí – ňuchnou brdoucám. Vždyť já se vůdcem narodil, lid bych rád celý pokurvil: vše se musí přikrčiti, na zadek se položiti. Mussolini, Hitlerini, Dollfussini a já Henlíček.
390 Kdo je vypečený vůdce – ňuchnu, ňuchnu mám, do marxismu řeže prudce – ňuchnou brdoucám. Co vůdce semlel na salát, stavovský jmenuje se stát: vše se musí přikrčiti, na zadek se položiti. Mussolini, Hitlerini, Dollfussini a já Henlíček.
Aj, co chybělo by, páni? – ňuchnu, ňuchnu mám, vůdce krást smí na potkání – ňuchnou brdoucám. Odpůrci vědu, lidu vtip, proto je boží vůle šíp; vše se musí přikrčiti, na zadek se položiti. Mussolini, Hitlerini, Dollfussini a já Henlíček.
Simplicus 1, č. 10, str. 5, 29. března 1934
Arnold Hahn
LEGENDA O SOPTÍCÍM LEDOVCI
Na Islandu počal soptiti ledovec. Novinová zpráva
A zase onehdy shlédl bůh na naši oběžnici. Co asi vyrostlo mi tu? Šlechetní? Uličníci?
Jak tomu asi s očistou od sedmi smrtelných hříchů? 391 Vyhnali „lenost srdce“ již a zatratili pýchu?
Zrak jeho spatří Německo od pohoří až k moři. Spatří je v drápech pochopů a v nejkrutějším hoři.
Zří šibenice na dvorech, zří krvavou práci katů, a soudci ničí tu tisíce pro čest a slávu státu.
Ze sklepů slyší lidský křik, do útrob kope četa. Trpěl tak tehdy na kříži, když visel pro spásu světa?
Zří pokořené a zoufalé, jak v dráty ostnaté bijí, za jiný názor filozof i básník hajzly tu myjí.
Tu hlavu odvrátí bolestně daleko za hranice... Zda kolem v soucitu bratrském lesknou se zřítelnice?
Zda srdce se jim sevřela, jako by trpěli sami? Zda hrůzou lkali, křičeli hlasitě krajinami?
Vzplála jim srdce vysoko plamenem rozhořčení? Volali v zájmu cizích běd o pomoc, vyslyšení?
A bůh se lekl. Slyší hluk, vidí jen vlažnost hluchou. Lenivost srdce se spojila s lišáckou chytrostí suchou.
392 Státníci kalkulují lov, vždyť kalnou vodu zří téci; nelze se za nic na světě mísiti do vnitřní věci.
A vytáhne-li k obraně ubohých přesto kdos paty, zavřou mu hubu korektně – mohl by urazit katy.
Tu bůh, když viděl, že očista u lidstva pohořela, že „bližních“ srdce zestárlá leností odumřela, –
o mukách jal se mluviti, k ledovci skláněje hlavu. A hle! Tu počal i ledovec soptiti oheň a lávu.
Simplicus 1, č. 12, str. 7, 12. dubna 1934
Arnold Hahn
MADAME LUPESCU IN FABULA
To je ta železná garda ve vzorném lesku svém; porady tajné koná jen v bordelu rasovém.
Tu sestra plnoňadrá, na každém klíně je host: kouří a plivá a klne na zámeckou nemravnost.
My nestrpíme v zemi – dí vzdělaná nevěstka – nějakou Pompadourku, by vládla nám metreska.
393 Metresy odjakživa jsou pro panské rozmary, jen pro vyšší úředníky a pro naše bojary.
A příručí, student, škrabák, když nalevo milují, to nikoli metresami, to poměrem jmenují.
Metresy nebo poměr nejsou však pro krále, jen morálkou má být veden nyní i nadále.
A má-li rád ženu tak vřele, že pranic nepohne jím, dojaty k slzám to čteme – v románu sentimentálním.
Nám budiž král vždy „vůdcem“, všech ctností korunou, a vůdci po svatém zákonu homosexuelní jsou.
Simplicus 1, č. 14, str. 2, 26. dubna 1934
Karel Schnog
CHORÁL ZBROJAŘSKÝCH PRŮMYSLNÍKŮ
Nás zástupce za dělové oddělení je pro mezinárodní usmíření (a po schůzi chce objednávky mít). Je pro vyšší mzdy a pro svobodu, pro pokrok a kulturu, pro dohodu (a větší odbyt by měl ekrazit).
Jsme proti svévoli, hrubému násilí (prach je však prach, a když se nestřílí, zastavit nutno pulvu i chemu). A tak ať žije kontrakt mírový 394 (a odbyt prachu – denně desetitunový) a pokoj, na zemi pokoj všemu.
Náš zástupce za oddělení lodí odsoudil státníky, že za nos vodí. (Se sedmdesáti dreadnoughty objednanými.) Je pro vyrovnání a mírotvorce (a je náš expert pro bitevní lodiborce i s kulomety letadlovými).
Jsme proti všemu, co hrubost, brutálnost (mina však mina je, a nepraská-li dost, je valná hromada oddána zlému). A tak ať žije zásada rovnosti (a také torpédo nové jakosti) a pokoj, na zemi pokoj všemu.
Náš zástupce za oddělení plynů je proti krvavé frázi, násilnému činu (a v chlorohořčičném plynu 30 tun obchod měl). Je proti národním štvanicím a hmotaření (a zvláštní plyn má, jenž za slzení rozruší plíce a jméno Pax 14 obdržel).
Jsme proti všem, kdož válkou ohrožují svět (plyn je však plyn, a nevrhá-li jed, jsme napospas šéfu zuřivému). A tak ať žije Locarno, ať žije Ženeva (a smrtonosných plynů vražedná poleva) a pokoj, na zemi pokoj všemu.
Simplicus 1, č. 15, str. 8, 3. května 1934
Georg Mannheimer
PROFESOR POLITIKA
Nu, pánové, teď člověk zažije jen řeči o krizi demokracie. A přece mnohý již přišel věc na tu, 395 že běží jen o krizi demokratů. To jsou tací, kdož nedovedou včas kráčeti s dobou svou dále zas. Ztraceni ve snách, pozdě procitnou, chybí jim rozhled, čich a triky. Poslyšte tedy metodu mou, jsem přece profesor politiky.
Z domova byl jsem – abych tak prál – německý demokrat a liberál. To dneska nebude nejlépe zníti, – kdo chce však stoupat, stupeň musí míti. Stupeň, toť počátek. K stoupání pak ledacos ještě jiného třeba však.
Především – toho se nejsnáze vzdáš – v programu nejhorší zavazadlo máš. Nejlépe tomu, když po jiných plove. (Jsou ještě bohudík ťulpasové.) Proto jsem, stoupaje, způsobem plynným předal tu zbytečnost na záda jiným. Liberála a demokrata... kousek po kousku nechal jsem vzadu, jak papír na housku. Také svou konfesi bez výkonů. Můj praotec byl totiž z Libanonu. Co bylo mi po tom? Vždyť jsem pospíchal a na předsudky jsem se vykašlal.
Když někdo slabší v cestě mi byl, tak jsem ho prostě rovnou odpravil. Před silnějšími jsem s úsměvem stával, oddaně páteř svou ohýbával. Až si mě jeden pod paždí vzal: ...tak jsem se dostal obratně dál.
Krákory závistivců mne nezdrtí: „Dnes nalevo, zítra vpravo se zavrtí, dnes poctivcem tu, zítra tam chce být zván, dnes Kelsen mu modlou, zítra Spahn, pozítří Goebbels snad bude to už.“ Jsem hotový muž. 396 Co je mi po tom? Jsem profesor... vizte, nářek je mánie: Kde je tu krize demokracie?
Simplicus 1, č. 18, str. 6, 24. května 1934
Str. 193 Politická píseň. Simplicus 1, č. 11 (5. dubna 1934), str. 2 (Sp). Báseň parafrázuje výrok studenta Brandera z pijácké scény v Auerbachově sklepě z prvního dílu Goethova Fausta. Tohoto výroku Neumann volně užil už dříve v prvním čísle Českých zpěvů (Politická píseň ošklivá je píseň...). 19/20 sazí, / jedna SM ] sazí: / Jedna Sp.
Str. 194 Stavisky. Simplicus 1, č. 12 (12. dubna 1934), str. 9 (Sp). Podepsáno S. K. N. K básni podnítila Neumanna aféra, která propukla na přelomu roku 1933 a 1934 poté, co se provalily obrovské finanční podvody Sergeje Alexandra Staviského, dobrodruha velkého formátu. Stavisky si svým osobním kouzlem získal přístup do nejvyšších francouzských společenských kruhů, vládních i bankovních, a díky trestuhodným nedbalostem příslušného aparátu se mu podařilo vyzískat podvodně více než půl miliardy francouzských franků. Skandál se stal evropskou senzací, zpracovanou několikrát i literárně. Srov. také knihu E. Basse, Divoký život Alexandra Staviského (1934). 8 národ SM ] nárok Sp;10 Aj u sta SM ] Aj, u sta Sp;15 či SM ] nebo Sp; za veršem 30 následuje u Sp sloka: Aj, u sta hromů, tisíce ramen už tu máš. Nesem ti z lomu nejtvrdší kámen na rubáš!
Str. 196 Chvála korupce. Středisko 4, 1934–1935, č. 2 (červenec až srpen 1934) str. 41 (St). 11 Úžasný SM ] Užasný S; 16 roje zčernalých letavic SM ] roje letavic St;18/19 dokonáno / a nechce složiti SM ] dokonáno, / nechce však složiti St; 21/22 strome, nejrozvětvenější / nad naší bídou SM ] strome nejrozvětvenější, / nad naší bídou St; 25 mučíc a zaučujíc SM ] zaučujíc a mučíc St.
Str. 198 Muž, jenž se chvěje. Simplicus 1, č. 11 (5. dubna 1934), str. 4 (Sp), kde jako autor uveden Elemia, jako překladatel -n. 39 V každičké chvíli SM ] V každé chvíli Sp; 44 tu k zemi SM ] tu dolů Sp.
397 Str. 200 Píseň o hodném muži. Simplicus 1, č. 21 (14. června 1934), str. 4 (Sp), kde jako autor uveden Petr Elemia, jako překladatel -n. 15 Kdo přítel děl? SM ] Kde přítel šel? Sp;16 Kdo ] Kde Sp; 23/24 nevidím, / tak SM ] nevidím. / Tak Sp; 36 všechno SM ] všecko Sp.
Str. 202 Život do odvolání. Simplicus 1, č. 9 (22. března 1934), str. 11 (Sp), kde jako autor uveden Peter Elemia, jako překladatel -n. 4–6 tvoří v Sp jeden verš; 17 železného. SM ] ocelového! Sp; 20/21 Krupp / a ostatní SM ] Krupp. / A ostatní Sp.
Str. 204 Rockefellerovský song. Simplicus 1, č. 13 (19. dubna 1934), str. 7 (Sp), kde jako autor uveden Andrea, jako překladatel -n; v obsahu SM s názvem Song rockefellerovský. 10 od letadla SM ] od létadla Sp; 39 bída SM ] nouze Sp.
Str. 206 Song bulvární krysy. Simplicus 1, č. 14 (26. dubna 1934), str. 7 (Sp), s názvem Zpěv bulvární krysy. Podepsáno -n. Báseň adresoval Neumann novináři a politikovi Jiřímu Stříbrnému (1880–1955), po I. světové válce ministru prvních čs. vlád, od roku 1920 místopředsedovi čs. strany socialistické, za niž byl poslancem; v roce 1926 založil vlastní stranu slovanských národních socialistů (jejími tiskovými orgány byly Polední list a Expres), přejmenovanou 1930 na Národní ligu, která o pět let později splynula s národně demokratickou stranou ve fašizující Národní sjednocení. Jméno Stříbrného figurovalo v řadě politických afér a Neumanna k básni inspiroval Stříbrného výrok v jednom z jeho článků, že není revolver, ale kanón.
Str. 208 Sypejte ptáčkům. Lidové noviny 43, č. 74 (10. února 1935), příloha str. 3, s názvem Sypeme ptáčkům. Str. 208 I (Krásné jsou sněhy...).
Str. 217 CO ŽIVOT DAL
Str. 219 Ano nebo ne. Lidové noviny 42, č. 607 (2. prosince 1934), str. 1 (LN). 8 přežvýkavce ] přežvykavce LN; 10 posezení SM ] posedění LN.
Str. 220 Odliv. Listy pro umění a kritiku 2, č. 5 (12. dubna 1934), str. 103, s názvem Když myopické naše zraky lidské... (LUK). 3 ven jak... nostalgické SM ] ven, jak... nostalgické, LUK; 6 den ed. ] den, SM, LUK.
Str. 221 Smích. Simplicus 1, č. 8 (15. března 1934), str. 2.
398 Str. 222 Báseň. Almanach Kmene 1934–1935, str. 29–30 (AK). – Báseň byla odpovědí na stejnojmenné verše Josefa Hory z jeho sbírky Bouřlivé jaro (1923), které tiskneme na závěr této poznámky. 20 ji SM ] jí AK; 28 básníci SM ] lyrici AK; 30 stojí nade vším SM ] stojí a roste AK.
BÁSEŇ
Jako kopací míč mezi očima diváků měla by kroužiti báseň, obdivovaná všemi. Tak jako nohy Isadory Duncanové, té tanečnice. Tak jako pilot, jenž slétl se svým strojem na náves mezi zvědavce. Siréna houká, na cestu se dává loď v oceán.
Ó, kéž bys unesla, má básni, tolik duší a obzor jako moře před nimi prostřela! Buď jako žena, jež se navrátí z procházky a tisíc pohledů si z těla setřese, než najde sebe. Buď jako dělník, z jehož dlaní pijí ti ostatní a jedí. Buď jako Mikuláš Lenin. Nenávidějí ho, ale mysliti na něho musí. I mrtev, bude je soudit.
Str. 224 Pašije. Rozhledy po literatuře a umění 4, č. 8 (28. března 1935), str. 61.
Str. 225 Ortodoxní židé. Přítomnost 11, č. 16 (18. dubna 1934), 3. strana obálky. Knižně poprvé v Československé cestě I (ČC). 1/2 rituální, / jak SM ] rituální / jak ČC; 9 ztlumeně SM ] tlumeně ČC.
Str. 226. Nezaměstnaný. Lidové noviny 43, č. 329 (3, července 1935), str. 1.
Str. 229 Ocúny. Lidové noviny 42, č. 491 (30. září 1934), str. 1 (LN), s názvem Ocúny a básníci. 4 jedovatí snem LN ] jedovatí, snem SM; 15 lyrikou soumrak zdobí. SM ] lyriky zářijové. LN; 17/18 milovali / v soumraku mezidobí. SM ] milovali, / ocúny nečasové. LN.
399 Str. 230 Tel Aviv. Středisko 4, č. 5 (prosinec 1934), str. 140 (St). 19/20 zapomněl, / tisíce SM ] zapomněl. / Tisíce St; 24 u Tel Avivu St ] v Tel Avivu SM.
Str. 232 Zmije. Lidové noviny 43, č. 113 (3. března 1935), str. 1 (LN). 16 nabobtnává SM ] nabotnává LN.
Str. 234 Laskavá náhoda. Lidové noviny 42, č. 645 (23. prosince 1934), str. 1 (LN). 17 měsíc nebo SM ] měsíc? Nebo LN.
Str. 235 Funus. Lidové noviny 41, č. 143 (19. března 1933), str. 1 (LN). 8 ječí tu naříkačky SM ] ječí ty naříkačky LN; 21 naskýtá SM ] naskytá LN; 24 zlý SM ] spanilý LN.
Str. 236 Odpověď. Lidové noviny 41, č. 39 (22. ledna 1933), str. 1 (LN). – Neumann zde reagoval na báseň Olgy Scheinpflugové Lidská, uveřejněnou v témže listě v č. 20 z 12. ledna 1933, str. 1; otiskujeme ji na závěr naší poznámky. 2 zapřísaháš SM ] zapřisaháš LN; 10 často jen SM ] lidé jsou LN; 11 parnasie, vykvetlá nad ně, SM ] parnasie vykvetlá nad ně LN.
LIDSKÁ
Kristus je spasen a už nekrvácí, za jeho bolesti se modlit netřeba, jen za právo bližních, za život a práci, by udělal ráj ze země bez chleba.
Milovat jednoho, to srdci nedá víc než slzy, krev a jed a muka mánie, rozdat se v kousíčkách pro sto a pro tisíc, jichž losy propadly, jichž oheň zhaslý je.
Milovat jednoho, to srdce vysílí, raděj je rozdávat na milióny stran, snad kdybychom to trochu zkusili, i každý z nás by byl víc milován.
400 Milovat jednoho, to dávno nestačí, a z klasu jednoho se málo zrna sklidí, zasévat květy místo bodláčí a milovat lidi!
Str. 237 Žena. Lidové noviny 41, č. 169 (2. dubna 1933), str. 1 (LN), s názvem Růst. 2 <a> proto R; 3 <své> svá R; 6 <sluneční> přijímá sluneční R; 14/15 vláhy. / Měkoučkým SM ] vláhy, / měkoučkým LN, R; 18/19 zřejmě / i žal LN ] zřejmě, / i žal R; 20 <pnu se však vzhůru> rostu však R; 23/24 jdete: / Zas R ] jdete: / zas S.
Str. 238 Hrdina. Lidové noviny 43, č. 172 (4. dubna 1935), str. 1. K básni inspiroval Neumanna osud německého emigranta inženýra Formise, který si vybudoval v Záhoří u Svatojanských proudů tajnou protihitlerovskou vysílačku; v lednu 1935 byl zavražděn německou fémou.
Str. 239 Nikdy nemusiti... Lidové noviny 43, č. 22 (13. ledna 1935), str. 1.
Str. 240 Poezii. Lidové noviny 43, č. 165 (31. března 1935), str. 1 (LN). 1 Myslím, že rozejdu se ] Být mladší, rozejdu se LN.
Str. 241 Poděkování Sovětskému svazu. Mladá garda 6, č. 10 (3. června 1935), str. 2 (tištěno bez velkých písmen). Verše doprovázela redakční poznámka: „Otiskujeme z nové krásné knihy básní St. K. Neumanna Srdce a mračna báseň, která tvoří její závěrečnou část. Doporučujeme ji soudruhům jako jeden z nejlepších materiálů k letnicovým slavnostem pracující mládeže.“ Báseň byla přetištěna též ve sborníku SSSR v československé poezii, 1936.
Str. 249 BÁSNĚ Z ČASOPISŮ A SBORNÍKŮ
Na rozdíl od předchozích básnických svazků naší edice je v tomto případě počet básní knižně nepublikovaných mnohem vyšší, a to především zásluhou Lídy Špačkové, v jejímž archívu je dochována obsáhlá složka rukopisů z tohoto období. Vzhledem k různé povaze materiálu jsme pokládali za účelné rozčlenit ho do oddílů Básní z časopisů a sborníků a Básní z rukopisu, protože na rozdíl od veršů, které zůstaly v ru- 401 kopise, se básním určeným k zveřejnění dostalo definitivnější autorovy redakce. Neumann zde postupoval podobně jako při přípravě Lásky: opatřil básně titulem, pokud v rukopise chyběl, odstranil případné datace i jiné údaje, situující je do určité doby či konkrétní situace, a velká písmena v pádových tvarech osobního zájmena ty změnil na malá. Tyto zásahy patřily k proměně textů ze soukromého poselství v básně určené veřejnosti. Jednotlivá čísla uvádíme v chronologickém pořadí, v jakém vycházela, což nám ve zkratce umožňuje sledovat proměny Neumannovy poetiky od období spojeného ještě s Rudými zpěvy (Venkovské verše) k Lásce a přes Srdce a mračna až k Sonátě horizontálního života. Své příspěvky publikoval Neumann nejčastěji v Lidových novinách (LN) a v týdeníku Simplicus (Sp), ojediněle v Reflektoru (Rf), Rudém právu (RP), v časopise Lázně Poděbrady a konečně ve sbornících F. X. Šaldovi (který „s kruhem přátel uspořádal Josef Hora“), Mahenovi (připravili František Halas a Jiří Žantovský), v Milostném almanachu Kmene pro jaro 1933 (redigovala Libuše Vokrová) a ve sborníčku U vrbiček, který v létě 1934 vydal Vincy Schwarz. Jiná je situace básně Odpověď básníkovi. Neumann ji za svého života nepublikoval, není doložena ani rukopisem. Poprvé ji otiskla Lída Špačková v Písničkách, satirách, epigramech, 1954 (což je 23. svazek básníkových Sebraných spisů poválečného vydání v Čs. spisovateli); tamtéž publikovala vydavatelka i Hymnu nezmarů, Spisovatelskou a Dekadenta. Báseň Se šibeničním humorem vyšla knižně poprvé ve svazku Z intimní poezie 1925–1947 (vydal Karel Brož v Praze 28. června 1948), od 2. vydání Lásky ji Lída Špačková zařazuje do závěrečného oddílu Z pozůstalosti. Oba výbory, Z intimní poezie 1925–1947 (IP) i Písničky, satiry, epigramy (PS), stejně jako pozdní opisy rukopisů (S), registrujeme v různočtení jen tehdy, liší-li se jejich znění od pramenů základních, tj. raných opisů (O), rukopisů (R) a časopiseckých otisků. Kromě výše uvedených publikací zařadil Neumann několik básní také do svých prozaických knih, které vyšly v těchto letech, do prvního dílu Československé cesty (Mapa, Zpěv shůry, Bratislavská meditace) a do románu Zlatý oblak (Svoboda je křehké kvítko... a Velký táborák), na které zde pouze odkazujeme. Technickým nedopatřením se stalo, že do tohoto oddílu nebyla pojata báseň V nemoci, publikovaná s údajem Rachov, červen 1933 v Rozhledech po literatuře a umění (roč. 3, č. 2, str. 9, 15. února 1934); otiskujeme ji proto na závěr této poznámky.
402 V NEMOCI
Starosti, nohy, všecky věci lidské v posteli tiše odpočívají. Po stěnách na zahradě fantastické myšlenky v květech tajně dřímají.
Po vlahém moři možno takto plouti, když za bezvětří všecko umdlelo. Ledaže bys mi chtěla přitisknouti ledová ňadra dlouze na čelo.
Zvou hory tě, svět rozkoší a bázní, jenž pro vteřiny štěstí nám tu zbyl. Mě mdloba jímá jako v teplé lázni, když mizí život z otevřených žil.
Zatímco zíráš na oblak, jenž pádí, a nepokojně bloudíš jarním dnem, mně lhostejno vše, jen když klid mě hladí ke spánku hedvábným svým pocelem,
a kdyby spánek ten se ve smrt řítil, jak schnoucí stvol bych prostě umíral a v klidu tom bych ani nepocítil, že ztrácím vše, co jsem tu miloval.
Str. 251 Venkovské verše. Reflektor 2, č. 2 (15. ledna 1926), str. 15. Podepsáno Karel Bedrna.
Str. 253 Se šibeničním humorem. Rudé právo 9, č. 43 (19. února 1928), Dělnická besídka str. 2 (RP). R (1 list, 21 cm x 34 cm, strojopisná kopie na rubu neurčeného rukopisu, v údaji za básní jaro 1927 je první slovo dopsáno perem, druhé tužkou). Báseň reagovala na pozdrav, který Neumannovi poslal z Korsiky malíř Otakar Nejedlý. – RP, R; IP, S. 21 Leč prostřednost se brzy R ] Prostřednost se však brzy IP; 22 jiné R ] jedné IP; 24 leč nikde se tak R ] nikde se však tak IP.
Str. 255 F. X. Šaldovi. Sborník F. X. Šaldovi. 1932, str. 108.
Str. 256 Jiřímu Mahenovi. Mahenovi. Sborník k padesátinám. 1933, str. 137.
403 Str. 257 Blahopřání. Lidové noviny 41, č. 1 (1. ledna 1933), str. 1 (LN). O (s označením XXXIV), R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopis, bez názvu, se soukromým přípisem za básní); v O a R v záhlaví údaj K 16. září 1926. – LN, O, R; S. 9 Také však bouře LN ] Leč také bouře O, R ] Však také bouře S; 11 bys měla pro vše jemný sluch LN ] a abys měla pro vše sluch O, R.
Str. 258 U mrazivé noci. Lidové noviny 41, č. 78 (12. února 1933), str. 1.
Str. 259 Víno. Milostný almanach Kmene pro jaro 1933, str. 66–67 (MAK), s doprovodem kresby Toyen. Koncept básně je dochován ve dvou různých strojopisných exemplářích: R2 (1 list, 21 cm x 30 cm, korigováno perem, nad titulem inkoustovou tužkou XIV, při levém horním okraji červenou pastelkou otazník), R1 (1 list, 17 cm x 21 cm). – MAK, R2, R1; S. 6 již MAK, R1 ] už R2; 9 Nechutná, chutná MAK ] Nechutná chutná R1 ] Nechutná – chutná R2; 20 Jak... rád. MAK, R1 ] Já... rád! R2 ] Jak... rád! S.
Str. 260 Návrat špačků. Simplicus 1, č. 7 (8. března 1934), str. 2
Str. 261 Hymna nezmarů. Simplicus 1, č. 11 (5. dubna 1934), str. 5. Podepsáno – n.
Str. 262 Buď pozdravena voda léčivá... Lázně Poděbrady 11, č. 8 (13. května 1934), str. 4. Titul doplnila editorka. V listu je reprodukována básníkova poděbradská fotografie s poznámkou, že Neumann vepsal následující báseň do lázeňské pamětní knihy.
Str. 263 Večerní slavnost v parku. Lidové noviny 42, č. 427 (26. srpna 1934), str. 1.
Str. 264 Spisovatelská. Sborník U vrbiček, 1934, str. 14.
Str. 265 Dekadent. Sborník U vrbiček, 1934, str. 16. Titul doplnila editorka.
Str. 266 Iluze. Lidové noviny 42, č. 440 (2. září 1934), str. 1.
Str. 267 Vrabci na plotě. Lidové noviny 43, č. 152 (24. března 1935), str. 1.
404 Str. 268 Odpověď básníkovi. Knižně poprvé v Písničkách, satirách, epigramech, 1954, s datací 1935 a s poznámkou editorů: „Báseň je psána Fr. Halasovi, který ve společnosti generála Medka prohlásil, že Neumanna už dávno vymazal ze svého srdce.“
Str. 269 BÁSNĚ Z RUKOPISU
Básně z rozmezí let 1925–1930 obsažené v tomto oddílu představují ucelený soubor, paralipomena ke sbírce Láska. Důvody, které Neumanna vedly k tomu, aby některé verše nechal mimo Lásku, byly různé. Většinu patrně pokládal za projev příliš soukromý, jiné se neuplatnily z kompozičních důvodů, další snad neobstály při autorově kritickém hodnocení. I když Neumann při přípravě veršů pro publikaci většinou do vnější podoby rukopisů zasahoval, musíme ji my pochopitelně nechat beze změny: nedoplňovali jsme tituly (v poznámkovém aparátu a v obsahu uvádíme tyto básně prvním veršem v závorce), ponechali jsme údaje o době či místě vzniku básní (údaje doplněné dodatečně registrujeme však pouze v aparátu). Formální shodnost jsme zavedli do Neumannova způsobu psaní datace; rušíme jeho občasný zvyk psát datum ve zlomku, číslice měsíců sjednocujeme na arabské a nezachováváme ani zkrácené psaní letopočtu. Respektujeme ovšem psaní velkých písmen ve tvarech zájmena ty, tvůj (případně s kolísáním). Sestavování oddílu bylo spojeno s problémem zachování chronologie, vzhledem k tomu, že podstatná část rukopisů není datována. Nemohli jsme se spolehnout na jejich řazení v rukopisné složce archívu Lídy Špačkové, kde během let evidentně docházelo k bezděčnému přehození listů. Nebylo spolehlivé ani několikeré dodatečně číslování básní, pořizované patrně k různým edičním účelům. Vycházeli jsme tedy především z básníkovy vlastní datace a z dalších, například místních údajů, které k ní připojil, z přípisů a sdělení soukromého rázu, nesouvisejících s vlastním básnickým textem, ale začleňujících jej do určitého časového kontextu (v takovém případě otiskujeme toto sdělení v poznámkovém aparátu nebo – podle míry privátnosti – tu na ně alespoň upozorňujeme), nebo z reálií a věcných či životopisných souvislosti v textu samém. Vodítkem nám dále bylo pořadí básní ve složce O, pořízené nedlouho po jejich vzniku, v některých případech jsme se mohli opřít o autorovo vlastní číslování, vedené záměrem vytvořit cyklus několika básní, sestavených jak z veršů zařazených později do některé sbírky, tak z těch, které zůstaly jen v rukopise. Pokud nedošlo k zveřejnění celého tohoto cyklu a byla publikována jen některá z jeho básní, stalo se datum časopiseckého otisku vodítkem i pro řazení ostat- 405 ních; srovnáním máme totiž doloženo, že pouze ojediněle byla větší časová vzdálenost mezi vznikem básně a jejím časopiseckým zveřejněním. Pozornost jsme věnovali i vnější podobě rukopisů, tj. kvalitě a formátu papíru i typu psacího stroje, kterých Neumann v dané době užíval. Výchozím textem převážně většiny básní tohoto oddílu je jejich rukopisné znění (R), u čísel, která byla zařazena do složky prvních opisů (O), tento jejich text, neboť zde básník provedl už první redakci. Některé z básní vyšly knižně poprvé až po Neumannově smrti ve výboru Z intimní poezie 1925–1947 (IP), jehož text přejala Lída Špačková od 2. vydání Lásky (1950) jako její závěrečný oddíl s titulem Z pozůstalosti. (IP je tedy – až na některé zanedbatelné diference v interpunkci – totožné se zněním v posledním oddílu Lásky, který proto zvlášť neevidujeme). Jsou to básně Schovávej ty veršíky mé..., K půlnoci je. Vlak je smutný..., Ó drahá, mně někdy již nestačí..., A říkávám si denně..., Kolika básníkům vdechl jsem do mozku..., Písnička jako z Jindřicha Heina, Snad je to jen mé zdání..., Proč rozum mám a proč mám, drahá, Tebe..., To víš, jsou vzpomínky, když léta tíží hlavu..., Jen jedno jaro v životě jsem ztratil..., Básničku k svátku chceš, má drahá ženo?... V různočteních také v těchto případech registrujeme IP stejně jako S (torzo strojopisných opisů Neumannových básní pořízené Lídou Špačkovou po roce 1947) pouze tehdy, liší-li se jejich znění od ostatních základních pramenů (O, R).
Str. 271 (K půlnoci je. Vlak je smutný...). O (s označením IV, kor. perem), R (1 list průklepového papíru, 21 cm x 33,8 cm, psáno inkoustovou tužkou), v obou zněních se stejnou datací. – O, R; S. 10 už oO ] již O, R.
Str. 272 (Jsi jak propast mlčelivá...). O (s označením V), R (1 list, 20,9 cm x 33,5 cm, strojopis). – O, R; S. 3 klidna být jak oblak O ] klidna jako oblak R; 7 Ale jen ty O ] Ale ty jen R; 11/12 mluvit, / slovem O ] mluvit / slovem R; 18 V duchu R ] v duchu O; verše 21–24 v S chybějí.
Str. 274 (Schovávej ty veršíky mé...). O (2 listy, s označením VI, kor. perem), R (1 list, 20,9 cm x 33,5 cm, strojopis kor. zelenou pastelkou). – O, R; S, IP. 4 do destiček O ] do destíček R; 8 leč R ] však S, IP; podtržení slov jen tvou v R je v O škrtnuto, v ostatních zněních není zavedeno; 9 Přijde čas ] Přijde den R ] Přijde den IP, S; 17 přijde O ] příjde R; 25/26 člověk, / hlavně O, R ] člověk / hlavně IP, S; 28 <ve své> v kritickém svém R; 406 31 budeš oO ] chceš-li O, R; 44 řezat křehký ] řezat v křehký <m> R ] řezat v křehký IP.
Str. 276 (Vzpomínku a pozdrav sterý...). R (přibližně 4,6 cm x 5 cm, psáno inkoustovou tužkou na útržek pohlednice s tiskem Benešov-náměstí, podtrženým básníkovou rukou).
Str. 277 (Ó Lído, jehňátko, má sladká lásko tajná...). O (s označením X, kor. perem), R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopis). V R v záhlaví básně údaj V noci po Lysistratě (v O škrtnut perem), za básní datace Únor 1926, doplněná tužkou (v O chybí). v S v záhlaví Po Lysistratě, za básní 1926. – O, R; S.
Str. 278 (Vím, že jsem ti jen jako tisíc jiných...). O (s označením XII, kor. perem), R (1 dvoulist, 16,5 cm x 20,8 cm, strojopis, psáno na první straně). – O, R; S. 3 leč O, R ] však S; 11 vzplane O, oR ] plane R; 15 jasný ] jarní R; 17 Tvůj sladký obraz O, R ] <Tvůj sladký obraz> Tvůj obraz sladký S; 18 jen oči, oO ] leč oči, O, R ] oči však S; 19 ó, O, R ] ach, S; 20 u slov svůj obrázek zrušeno v O podtržení přejaté z R.
Str. 279 (Tys mi tak hrozně daleko...). O (s označením XIV, kor. perem), R (1 list, 16,5 cm x 20,8 cm, strojopis). Níže srov. pozn. k básni Aspoň za něco již děkuji ti...O, R; S. 11/12 oněmím, / a zase ed. ] oněmím / a zase O, R.
Str. 280 (Stokráte jsem si řekl již...). O (s označením XV), R (1 list, 16,5 cm x 20,8 cm, strojopis). Dále srov. pozn. k následující básni Aspoň za něco již děkuji ti...
Str. 281 (Aspoň za něco již děkuji ti...). O (s označením XVI, kor. perem), R (1 list, 16,5 cm x 20,8 cm, strojopis. V R na rubu tužkou psaná poznámka L. Špačkové: XVII–XX napsány v sobotu 20. 2., dostala 22. 2. 1926 se podle řazení v rukopisné složce týká pravděpodobně básní Nardi gras, Tys mi tak hrozně daleko..., Stokráte jsem ti řekl již... O, R; S. 1 již O, R ] už S.
Str. 282 (Víš, drahá, že si už nedovedu...). O (s označením XXI, kor. perem), R (1 dvoulist, 16,5 cm x 20,8 cm, strojopis, psáno na první straně). – O, R; S. 407 1 že si už oO ] že už si O, R; 5 již O, R ] už S; 7 pro tebe oO ] pro Tě O, R; 9 ženo drahá, oO ] Lidko drahá, O, R.
Str. 283 (To je dnes hluku v zahradách...). O (s označením XXII, pův. XXIII, kor. perem), v R (1 list, 10,5 cm x 17,3 cm, strojopis) s titulem S dovolením epigram a s údajem Na Bílou sobotu v 5 hodin ráno (obé též v O, kde škrtnuto). – O, R.
Str. 284 (Sám sedím v pokoji tichém...). Text dochován pouze v O (2 listy, s označením XXII). 5 nezešílel ed. ] nesešílel O; 15 v O škrtnuta tužkou věta: A za dvěma dveřmi pobroukává si k práci mladá bytost, která mě zbožňuje, až to bolí; 30 <Prosím-li Tě?> Prosím-li Tě!? O 45 <vzdálená?> vzálená! O.
Str. 286 (Jen minut několik to dneska bylo...). R (1 list, 17 cm x 21 cm, přeložený do osmerky, psáno na první straně inkoustovou tužkou; pod údaj Pondělí v záhlaví básně doplněno obyčejnou tužkou Sjezd 28. 4. 1926). – R; S. 6 ochoten... R ] ochoten. S.
Str. 287 (Ó drahá, mně někdy již nestačí...). O (s označením XXV, pův. XXVI, kor. perem), v R (1 list, 21 cm x 34 cm, strojopis) v záhlaví básně údaj Květen 1926 (též v O, kde škrtnut). – O, R; IP, S. 1 mně někdy již O, R ] mně již někdy IP, S; 2 pro tebe o lásce zpívat oO ] pro Tě o své lásce k Tobě zpívat O, R; 3 zpupnému srdci oO ] mé zpupné srdce O ] v R jako v oO; jest O, R ] je IP, S; 5 zabušit oO ] zabušiti O, R; 6 i po kraji oO ] a po kraji O, R; 7 chce se mi O, R ] chce se mu IP, S; 8 na drahou hlavu oO ] na milovanou hlavu O, R; 9–10 a písním bylo by vyprávět / každému jednotlivci a všemu davu O, R ] a písním dát vyprávět celému davu IP, S; 12 do propasti O ] do propastí R; 19 vzdorující bída oO ] vzdorná, k vzpouře jdoucí bída O, R; 21 a chorál největších by duněl do slunka oO ] a chorál největších by duněl jak Moskva matuška O, R ] a chorál největší by duněl do slunka IP, S; 22 Li-dun-ka Li-dun-ka Li-dun-ka oO ] Li-duš-ka Li-duš-ka Li-duš-ka O, R; 23 zvony se srdcem by slavně splývaly, oO ] zvony, srdce moje, rytmy Internacionály O, R; v R za veršem 27 následuje řada pomlk, která je v O škrtnuta; v O verše 33–35 chybějí, jde patrně o ztracený list.
Str. 289 (Včera jsem ti slíbil, že už budu hodný...). O (s označením XXVII, pův. XXVIII, kor. perem), R (1 list, 16,8 cm x 21 cm, strojopis); v R za údaj V úterý v záhlaví básně dopsáno inkoustovou tužkou 408 16. 6., v O je tento údaj, doplněný o letopočet 1926, škrtnut. – O, R. 4 znova vzrůstá však oO ] znova však vzrůstá O ] v R jako v oO.
Str. 290 (Zlé prý máš oči, které mě zničí...). O (s označením XXVIII, pův. XXIX, kor. perem), v R (1 list, 16,7 cm x 21 cm, psáno inkoustovou tužkou) za básní doplněn obyčejnou tužkou údaj Léto 1926. – O, R; S. 3 Pro mě O, R ] Pro mne S; 6 díváš se O, R ] se díváš S.
Str. 291 (S tou krásnou básní o dvou slokách něžných...). O (s označením XXXVI), R (1 list, 14,5 cm x 22,7 cm, se stejnou datací jako v O psáno perem na rubové straně papíru s hlavičkou sekretariátu KSČ). – O, R; S. 2 kterou O, R ] které S; 8 má rád O ] rád má R; 11 Och O, R ] Ach S; <hrdliček> zobáčků R; 12 <zobáčků> hrdliček R; na pohlazení! O, R ] na pohlazení. S; 13 Leč, drahá, O, R ] Má drahá, S; 19 v S slova právě rozvil nejkrásněji nepodtržena.
Str. 292 (Po všem tom věčném soužení...). O (s označením XXXVIII), v v R (1 list, 10,5 cm x 24,2 cm, psána inkoustovou tužkou) doplněn za dataci v záhlaví básně letopočet 1926. – O, R; S. 4 <se> si nešvim R; 6 hlavu <,>: R.
Str. 293 (Půldruhého roku býti Lídin...). R (13,7 cm x 18 cm, psáno inkoustovou tužkou na první a třetí straně dopisního papíru); na rubu čtvrté strany v levém horním rohu 1; toto číslování básníkovou rukou spolu s datací naznačuje následnost básní A říkávám si denně... (2), Třeskutý mráz. A země kol se jiskří... (3), Kolika básníkům vdechl jsem do mozku... (4), Ó jižní révo má, na sever vyhoštěná (5) a Denně si vyčítám svou lásku a své touhy... (6). – R; S. 4 snů! R ] dnů! S; 17 <stejnou touhou> stejná touha R.
Str. 294 (A říkávám si denně...). R (13,7 cm x 18 cm, psáno tužkou na čtyřech stranách dopisního papíru); na první straně v levém horním rohu a na čtvrté straně v horní polovině číslice 2; dále srov. pozn. k předchozí básni. – R; IP, S. 7 leč marnivý R ] marnivý však IP, S; 14/15 usouzeno / <by> s básníkem R; 17 Dni R ] Dny IP, S; 20 leč nedosáhnu R ] nedosáhnu však IP, S; 21 pryští R ] prýští IP, S; 22 kříšťály R ] křišťály IP, S; 49 Leč moci R ] Moci však IP, S; 53 kříšťálem R ] křišťálem IP, S; 56 kvítí, – R ] kvítí. IP, S.
409 Str. 296 (Třeskutý mráz. A země kol se jiskří...). R (1 list čtverečkovaného papíru, 9,8 cm x 12,6 cm, psáno tužkou); v levém horním rohu a na rubu listu číslice 3; dále srov. pozn. k básni Půldruhého roku býti Lídin..., zde na str. 409 – R; S. 12 pro mě R ] pro mne S; 17 již R ] už S; 19 hlučni R ] hluční S.
Str. 297 (Kolika básníkům vdechl jsem do mozku...), R (13,7 cm x x 18 cm, psáno inkoustovou tužkou na druhé, třetí a čtvrté straně dopisního papíru; na první straně v levém dolním rohu číslice 4; dále srov. pozn. k básni Půldruhého roku býti Lídin..., zde na str. 409. – R; IP, S. 8 všemi R ] mnoha IP, S; 21 míjí, R ] míjí, IP, S; 22 leč s Tebou R ] s tebou však IP, S; 29 povždycky R ] provždycky IP, S.
Str. 299 (Ó jižní révo má, na sever vyhoštěná...). R (1 list, 21 cm x x 16,9 cm, psáno inkoustovou tužkou na polovině přetrženého papíru, na jehož druhé části je text následující básně Denně si vyčítám svou lásku a své touhy...; na rubu listu číslice 5; dále srov. pozn. k básni Půldruhého roku býti Lídin..., zde na str. 409 R; S. 4 mně R ] mi S.
Str. 300 (Denně si vyčítám svou lásku a své touhy...). R (1 list, 21 cm x 17 cm, psáno inkoustovou tužkou; v pravém dolním rohu číslice 6; dále srov. pozn. k předchozí básni a k básni Půldruhého roku býti Lídin..., zde na str. 409 – R; S. 7 leč div se R ] div se však S.
Str. 301 Písnička jako z Jindřicha Heina. R (1 list, 10,5 cm x 19,5 cm, psáno inkoustovou tužkou). Nikoli poprvé se zde Neumann inspiroval Heinovým dílem, k němuž měl od mládí vřelý vztah. Jak napsal v Politické epizodě (1911), jeho verše překládal už na Borech, převody z jeho poezie otiskoval ve svých časopisech Nový kult a Letáky pro zpěváky a jimi se také podílel na výboru Jindřich Heine (1904), který vydal jako 4. číslo své Knihovny revolucionářů a které vyšly i v rozšířeném Výboru básní Heinricha Heineho (1924) v Komunistickém knihkupectví a nakladatelství. Motem z Heina uvedl Neumann rovněž svou publikaci Socialismus a svoboda (1909, Sp II) a v souvislosti s Nerudou (Jan Neruda, Lidové noviny 19, 1911, Sp III) a Macharem (např. Nová česká poezie, Pozor 14, 1907, Sp II, a Básník občan, Lidové noviny 22, 1914, Sp IV) připomněl několikrát Heinův vliv na vývoj české moderní poezie. Na básníkovu obranu vystoupil energicky také v polemice s Richardem Weinerem ve fejetonu Kdo to chodí po hřbitově...? (Lidové noviny 20, 1912, knižně S městem za zády I, 1922) a při- 410 hlásil se k němu nejen v dalším fejetonu Oltář umění a nový patos (Lidové noviny 21, 1913, knižně Ať žije život, 1920, Sp IV), ale i v několika básních, ať už jmenovitě, jako např. v Apostrofě k 13. prosinci 1899 (Nový kult 2, 1899, B I), v básni Volnými rytmy (Omladina 6, 1900, též B I), ukazujících k Heinově básni Meergruss (z oddílu Nordsee v Buch der Lieder), nebo narážkou, jako v básni V dešti (Lidové noviny 20, 1912, též B II), do jejíhož textu začlenil vlastní překlad jedné strofy z Heinovy básně Weltlauf z oddílu knihy Romanzero, nazvaného Lazarus, nebo v básni RSFSR (Proletkult I, 1922, knižně Rudé zpěvy, 1923, též B III), v níž připomněl Heinovo Konfession z Buch der Lieder, rovněž z oddílu Nordsee; Heinově památce konečně dedikoval také sbírku Sonáta horizontálního života (1937). K cyklu Traumbilder z knihy Buch der Lieder odkazuje i naše báseň. – R; S, IP. 2 s cizí, nevím jakou, ženou R ] s cizí, nevím jakou ženou IP, S; 4 úštěpačně R ] uštěpačně IP, S; 15 Smála jsi se, hovořilas. R ] Smály jste se. Hovořily. IP, S.
Str. 302 (Má plachá královno...). R (1 list, 23,2 cm x 29 cm, strojopis kor. inkoustovou tužkou). – R; S. 3 a 32 králování R ] kralování S; 4 zamiloval!... R ] zamiloval. S; 5 již R ] už S; 6 platím – R ] platím, S; 9 A přece, hleď R ] A přece hleď S; snadnější R ] snadnějšího S; 20 sladký Tvůj obraz R ] drahý obraz tvůj S; 21 bledá moje R ] moje bledá S; 26 námi, – R ] námi, S; 27 leč R ] však S; 31 Leč prosté dívky R ] Prosté dívky S.
Str. 304 Balada o mých strastech. R (1 list, 21 cm x 34 cm, strojopis kor. inkoustovou tužkou, datace 20. 5. 1927 dopsána obyčejnou tužkou; týž údaj na rubu červenou pastelkou). – R; S. 9 zpustlou R ] pustou S.
Str. 306 (To víš, jsou vzpomínky, když léta tíží hlasu...). R (1 list, 16,9 cm x 20,8 cm, psáno po obou stranách inkoustovou tužkou, kor. tužkou obyčejnou; v záhlaví básně škrtnuta číslice II). – R; IP, S. 6 obrazy oR ] hodnoty R; 11 Stará R ] stará IP, S; 13 po těžkém zápasu a nedorozuměních oR ] po těžkém zápasu, všem nedorozumění R ] Po těžkém zápasu a nedorozuměních IP, S; 14 po sprchách studených, jež zmrazovaly něhu oR ] po sprchách mrazivých, jež krušily mou něhu R; 15 po skepsi leptavší v mých pastelových sněních oR ] po červu skepse zlé, jenž hlodal tak v mém snění R; 19 nyní R ] nyní S; 23 rozpučely R ] rozpučely, S; 24 dění, – R ] dění, IP, S; 28 tu IP, S; ] Tu R; 32 já IP, S ] Já R; 33 leč R, S ] však IP; 36 příjde R ] přijde IP, S.
411 Str. 308 (Snad je to jen mé zdání...), R (1 list, 20,8 cm x 33,7 cm, strojopis kor. perem, ojediněle inkoustovou tužkou, jíž je doplněna také datace Srpen 1927 za básní. – R; IP, S. 4 již R ] už IP, S; 9 láská R ] laská IP, S; 10 a s těmi R ] s těmi IP, S; již R ] už IP, S; 11 cudnou R ] plachou IP, S; 12/13, tedy, / teď, R ] tedy / teď IP, S; 19 upěnlivé R ] úpěnlivé IP, S; 21 již R ] už IP, S; 30 jizlivými R, IP ] jízlivými S; 31 Leč R ] Však IP, S; 32 ve Tvém R, S ] v tvém IP; 37 ve Tvé náruči. R, S; ve tvém náručí. IP; 39 vzpomínati... R ] vzpomínat... IP, S; 40 Leč o Tebe R ] O tebe však IP, S; 41 snad R, S ] teď IP; 51 ach oR ] ó R; 54 bouři IP, S ] bouří R; 57 vždycky R ] vždy IP, S; 58 chlap! R ] chlap. IP, S; 62 naše sladké milování R ] naše milování IP, S; 66 hoři! R ] hoři. IP, S; 71 Marně ed. ] marně R, IP, S; 71/72 nezpívala, / a marně R ] nezpívala / a marně IP, S; 72/73 zápasí – / Ty: R ] zápasí: / ty: S ] zápasí. / Ty: IP; 73 pěkně oR ] krásné R.
Str. 311 (Hubené prsty moje...). R (1 dvoulist, 10,5 cm x 17 cm, psáno inkoustovou tužkou na první straně.
Str. 312 (Proč rozum mám a proč mám, drahá, Tebe...). R (1 list, 15,3 cm x 20,7 cm, psáno inkoustovou tužkou na první straně podélně přeloženého papíru. Podnětem k básni byla poprava dvou amerických dělníků italského původu – Nicola Sacca a Bartolomea Vanzettiho; oba byli roku 1920 křivě nařčeni z vraždy a roku 1921 odsouzeni k trestu smrti, který byl po šesti letech vykonán navzdory celosvětovému protestnímu hnutí. – R; IP, S. Úvodní údaj: večer, po zprávách R ] večer, po zprávě IP ] večer. Po zprávě S; 5 <posluhuje> olizuje R; 9 Leč rozum mám R ] Mám rozum však IP, S.
Str. 313 (Myslím-li na Tě – a myslím na Tě stále...). R (1 list, 21 cm x x 34 cm, psáno perem.
Str. 314 (Básničku k svátku chceš, má sladká ženo?...). R (1 list, 12,9 cm x 20,2 cm, psáno inkoustovou tužkou na rubu neznámého tištěného textu). – R; IP, S. 5 sobě dím i Tobě R ] sobě dím, i tobě IP, S; 13 <Co platny Ti> Co veliké však sny mé platny jsou Ti, R; 20 <ba k sv[átku]> ba ani k svátku R.
Str. 315 (Rci, drahá, což jsme nedobojovali...). R (přibližně 10 cm x 22 cm, psáno perem, poslední strofa inkoustovou tužkou na útržek 412 firemní obálky Družstevní práce s Neumannovou adresou – Čerčany č. 27). – R; S. 1 Rci, R ] Ach, S; 9 Leč život R ] Život však S; 13 <láska> lásce R; 18 lásky R ] láska S; 23/24 <i Tobě; / až v přátelství jen> a Tobě, / i v přátelství až R.
Str. 316 (Jen jedno jaro v životě jsem ztratil...). R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopis kor. inkoustovou tužkou, jíž také naznačeno nad prvním a za posledním veršem metrické schéma; datace za básní Únor 1928 doplněna obyčejnou tužkou, na rubu listu perem). – R; IP, S. 2 ho R, S ] je IP; 9 Škoda je i toho oR ] Škoda i toho R.
Str. 317 (Praha, Bratislava, Rusa, Varna...). R (1 list, 17,2 cm x 20,8 cm, psáno inkoustovou tužkou na rubové straně strojopisu Dějin lásky; datace Srpen 1928 obyčejnou tužkou). – R; S. 5 <cos> co R; v kupé, na parníku – S ] v kupé na parníku, – R; S; 7 <sebou,> sebou: R; 14/15 vlny, / a já R ] vlny / a já S.
Str. 318 (Budeš-li v městě tom nad Sprévou...). O (s označením XXIX, pův. XXX, kor. perem), v R (1 list, 14,5 cm x 22,7 cm, strojopis, údaj Léto 1929 doplněn za báseň tužkou). – O, R; S. 3 v krvince každé O, R ] v každé krvince S; 13 chlapce si, O, R ] přítele, S; 14 Lidunko, oO ] Liduško, O, R ] děvenko, S.
Str. 319 (Nikdy jsem nebyl domýšliv...). R (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopisná kopie kor. perem, jímž doplněna i datace 19. 5. 1930 za básní). – R; S. 3 mě oR ] mne R; 7 leč R ] však S.
Str. 320 (Dnes v neděli červen rozbujel...). Koncept básně je uložen v rukopisné složce ve dvou exemplářích: R1 (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopis) s titulem Na rozloučenou a s označením 1 v podtitulu, doplněném tužkou, a R2 (strojopisná kopie předchozího, kor. perem, bez názvu). Podle svědectví Lídy Špačkové byla báseň původně určena pro bibliofilii Žal, ale po dohodě s Karlem Janským ji básník vyřadil. – R2, R1; S. 1 Dnes v neděli oR2 ] Té neděle R2, R1; 6 Voní má země oR2 ] Voněla země R2, R1;15 byla by R2, R1 ] by byla S; 20 Stůj! oR2 ] stůj! R2, R1.
Str. 321 (Aspoň ti za kvítí děkuji...). Koncept básně je uložen v rukopisné složce ve dvou exemplářích: R1 (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopis, 413 za časový údaj doplněn tužkou letopočet 1930) a R2 (strojopisná kopie předchozího kor. perem, bez letopočtu). V R2 důsledně měněno velké začáteční písmeno osobního zájmena ty v pádových tvarech na malé. – R2, R1; S.
Str. 322 (I za to přátelství tvoje...). Koncept básně je uložen v rukopisné složce ve dvou exemplářích: R1 (1 list, 10,5 cm x 16,8 cm, strojopis) a R2 (kopie předchozího kor. perem). V R2 důsledně měněno velké počáteční písmeno osobního zájmena ty v pádových tvarech na malé. – R2, R1; S. 8 R2 ] já R1.
Str. 323 (Na kopci v parčíku ta světlá ozdravovna...). Koncept básně je uložen v rukopisné složce ve dvou exemplářích: R1 (1 list, 17 cm x 21 cm, strojopisná kopie od nedochovaného originálu korigovaná tužkou, letopočet 1930 v datu doplněn perem) a R2 (1 list, 21 cm x 30 cm, strojopisný originál, jehož kopií je S, bez datace).– R2, R1; S. 4 jejž R1 ] <jejž> jež R2;12 leč R1 ] však R2;17 již R1 ] už R2.
Str. 324 (Myslím, že můžeš mi odpustit věru...). R (1 list, 16,9 cm x 21 cm, psáno inkoustovou tužkou). – R; S. 5 nervy <docela> svaté R; 15 <moje> mé R.
Str. 325 Hovor se sfingou. R (1 list, 18,2 cm x 57,3 cm, strojopisná kopie kor. perem, psáno na rubu sloupcové korektury Krize národa). – R; S. 8 hedbávné R ] hedvábné S; verše 11–14 v S chybějí; 15 leč nejvíce R ] nejvíce však S; 24 jako balvan R ] jak balvan S; 53 leč R ] však S; 62 růměnec R ] ruměnec S; 68 na mě R ] na mne S; 75 k tomu se R ] se k tomu S; 79 ó ženo R ] má ženo S.
414 VYSVĚTLIVKY
15, 4 vídeňský holič – od března do srpna 1925 pracovala Lída Špačková v české redakci mezinárodního dělnického časopisu Internationale Pressekorreskondenz ve Vídni (srov. též údaj na str. 332). 27, 1 Veliký Dug – Douglas Fairbanks (1884–1939), jeden z nejpopulárnějších amerických filmových herců dvacátých a třicátých let, představitel moderního romantického hrdiny dobrodružného typu. 25 Znám jednu košatou smokvoň na Adrii – tyto verše právě tak jako básně XXXIII (Vzpomínám si, vzpomínám...) a XCIX (Máš ráda měsíc, když se dívá...) jsou básníkovou reminiscencí na válečná léta strávená na balkánské frontě; přes Bosnu a Černou Horu se dostal Neumann v červnu 1916 do Albánie, kde působil nejprve v garnizónním lazaretu v Elbasanu (1916), odkud byla jeho setnina v březnu 1917 odvelena do Bragoždy; srov. také kapitoly Moře a Lovčen v knize Bragožda a jiné válečné vzpomínky, 1928, v naší edici ve svazku Válčení civilistovo, Elbasan, Bragožda a jiné válečné vzpomínky, Prózy knižně nevydané, 1976. 31, Mardi gras – (fr.) masopustní úterý, jímž vrcholí a také končí masopust a po němž přichází čtyřicetidenní půst předvelikonočního období. 39, 28 kněžka Aštarothy – Aštarotha, foinická bohyně lásky a plodnosti, jejíž kult pronikl do mnoha oblastí starověkého světa; jako Astartu ji Neumann jmenoval už dříve v básni Ad te clamamus exules filii Evae – ze sbírky Satanova sláva mezi námi (srov. Básně I, str. 154–157). 43, 4 Podmračí – ves blízko Čerčan, častý cíl Neumannových procházek. 61, 35 o sibiřské Klondyce – pův. Klondike, kanadská řeka a její povodí, kde se od konce minulého století rýžovalo zlato; zde v přeneseném smyslu kraj zlatokopů. 70, 10 štědrou Pomonu – římskou bohyni ovoce a plodnosti, oslovovanou též v básni XLII (Ó Pomono mé jeseně, ty víš, jak vděčen jsem...) naší sbírky, uvedl Neumann už do básně Panychida z roku 1912, psané na smrt Jaroslava Vrchlického a později zařazené do Nových zpěvů (srov. Básně III). 77, 17 Jak zlatohlávek v ulici – ozvuk motivu z básně Zlatohlávek na chodníku z roku 1920, knižně v Rudých zpěvech, 1923 (srov. též Básně III). 415 79, 19–20 Neumann zde připomíná verše svého přítele básníka Františka Gellnera z jeho sbírky Francesco Farniente: Jak řehotání koní / do nocí podzimních můj smích, / já nevím sám, proč zvoní, / do chladných nocí zvoní. – 123 M & M – iniciály dvou žáků pilotní školy v Prostějově Eduarda Miky a Františka Marka, kteří se zmocnili letadla a odstartovali s ním na východ. Chtěli se prý dostat do Sovětského svazu, ale pro nedostatek pohonných látek přistáli nuceně na polském území; odtud byli vydáni československým úřadům (citujeme podle knihy Lídy Špačkové Takový byl, 1957, str. 14–15). 147, 28 Maréchal Niel – značka francouzského parfému. 194, 20 Stinnes – Hugo S., německý průmyslový magnát, představitel jednoho z největších porúrských koncernů, založeného v první polovině 19. stol.; Kreuger – Ivar K. (1880–1932), švédský průmyslník, finančník a podnikatel, zakladatel světového zápalkového trastu. 202, 20 Armstrong – Sir William George A., Baron of Cragside (1810 až 1900), angl. inženýr a vynálezce (elektrický parní stroj, hydraulický jeřáb ad.), zakladatel mamutího průmyslového podniku na výrobu válečného materiálu; Schneider-Creuzot – nejznámější francouzský zbrojařský podnik založený r. 1781 Josephem Eugenem Schneiderem v Creuzotu; do koncernu, převedeného po první světové válce na mírovou výrobu, patřila řada továren ve Francii a koncern byl kapitálově účasten i na řadě zahraničních závodů, zejm. ocelářských, v Československu na Škodových závodech a na Báňské a hutní společnosti. 204 John Rockefeller – J. Davison R. (1839–1937), americký průmyslník a velkopodnikatel, tvůrce trastu Standard Oil, jehož prostřednictvím si postupně zmonopolizoval trh nafty v USA i v celém kapitalistickém světě. 209, 33 jsme tu jak v Assisi – v italském městě, kde se narodil a působil zakladatel františkánského řádu sv. František (1182–1226), podle legendy, inspirující řadu literárních a výtvarných děl, prostý světec ptáků a květů. 211, 45 cap – z rumun. kozel (nářeční tvar). 219, 4 kačky – dětské hračky; stačky – výmluvy, vytáčky. 230, 22 Erez Jisroel – země izraelská. 235, 23 komi – obchodní cestující. 276, 3 daleko jsou ty Tipperary – ozvuk anglické zlidovělé písně It’s a long way to Tipperary. 294, 16 také si zabásniti – snad narážka na veršovanou tvorbu Lídy Špačkové, uveřejňovanou na přelomu 20. a 30. let zejména v Lidových novinách. 326, 27 gema – rytý drahokam nebo polodrahokam.
416 SEZNAM BÁSNÍ podle prvního verše
A říkávám si denně 294 Ach bledá, cudná, plachá mlčelivá 75 Ach, pojedeš-li v neděli 120 Ano, pozitivní krásu 132 Aspoň ti za kvítí děkuji 321 Aspoň za něco již děkuji ti 281
Balvan v sobě nosím 89 Básničku k svátku chceš, má sladká ženo? 314 Benátskou nocí na širém moři 136 Bláto, bláto, bláto 251 Bloudím lesy. V duchu s tebou 37 Bloudíš-li smutkem a pokořením všeho 230 Bludička dobrá nebo zlá 95 Bratříčku hovorný v dozrálém rákosí 179 Březnové slunce už by hřáti chtělo 144 Březnový plachý paprsek 45 Březnový sníh je justament 166 Budeš-li v městě tom nad Sprévou 318 Buď pozdravena voda léčivá 262
Co bych byl bez tebe? 142
Dekadent 265 Dělník a sedlák, ti mají mozoly 194 Denně si vyčítám svou lásku a své touhy 300 Dnes ráno venku na nádraží 28 Dnes v neděli červen rozbujel 320 Do mlhy kráčím šedivé a bílé 181 Do okna jsem se posadil celý 54 Dokud jsi mlád, ach mlád, ach mlád 20 Dvacátá třetí na věži kdes bije 109 Dvacátého čtvrtého února třicet čtyři 260
Fialy nám dýší u nohou 263
Hle, zbrojí a hudou 200 Hospoda malá, soudruzi 31 Hubené prsty moje 311
Chtěl bych mít boha, abych proklínal 92
I za to přátelství tvoje 322 Iluze jsou modré nebe 266
Jak havíř kopu, ale v zemi rudé 304 Jak je to pitomé 15 Jak jsou plni moudrosti a ctnosti 267 Jak teskno stromu košatému kdysi 94 Jak vznešené a sladké jsi, ó slunce 232 Jak zlatá bárka na oblačnu 169 Jakou podívanou je staré město v dubnovém slunci 147 Jednou zrána, když jsi četla 26 Jen jedno jaro v životě jsem ztratil 316 Jen jednou v životě snad nedoufáš v své štěstí 133 Jen mě vymaž ze srdce 268 Jen minut několik to dneska bylo 286 417 Již soumrak houstne nad poli a lesy 43 Josefe, moře, moře chci vidět 52 Jsem rostlina jen, snad slunečnice 237 Jsi jak propast mlčelivá 272 Jsi stále se mnou, třeba daleko jsi 41 Jsi z prutů zlatých a stříbrných 98 Jsi-li chud 165
K půlnoci je. Vlak je smutný 271 Kaskáda tvého čistého smíchu 221 Kde vzíti slova, řeč tak pronikavou 162 Kde vzíti slova, řeč dost pronikavou, / řeč hrůzy 163 Kde vzíti slova, řeč dost pronikavou, / o žalu 164 Kdo hrdý a sebou si jist 154 Kdyby má bolest byla jen 119 Kdyby mi bylo 30 let 55 Kdybych byl svoboden, vzal bych hůl 60 Kdybychom se navzájem sežrali 264 Kdybys byla z mramoru 143 Když dneska ráno mimochodem 17 Když chlap je samý pláč 84 Když je ti šedesát, tedy už dost 189 Když jsem byl chlapec a chodil za školu 226 Když jsem dnes ráno otevřel okno 187 Když mezi láskou a sudbou svou 112 Když myopické naše zraky lidské 220 Když o pěti ráno vyskočím 16 Když přijde duben rozmarný 45 Když vzduch tě hladí něžnou rukou 167 Kolika básníkům vdechl jsem do mozku 297 Koráby starostí a hoří 65 Kráčí-li se mnou po městě 44 Krásné jsou sněhy 208 Kytičku jahod na rty přitiskla mi 128
Lahodným vánkem je mi pokojný tvůj krok 21 Líbám-li ti měkkou ruku 102 Lidé si kupují pečené kaštany 66 List padá za listem 184 Liška hore zaštěkala 175 Lukami jdeme a jdeme lesy 174
Má plachá královno, třebaže jsem Tě sám 302 Má radost z květiny, jež sladce voní 71 Má touho bláznivá, mé odříkání věčné 34 Mám sladkou jeseň před okny 183 Máš-li velkou touhu, co se může státi? 51 Máš ráda měsíc, když se dívá 140 Měj se dobře v domovině 104 Měls pravdu: jako na hřišti míčem by kroužiti měla 222 Miluji tvoje všecko 325 Motýl mi sedl na ruku 24 Mrazivý vichr událostí 125 Mřežovím holých korun 186 Můj těžný důl je hloupost lidská 206 My mladí tu v kole 202 Myslím-li na Tě – a myslím na Tě stále 313 Myslím, že můžeš mi odpustit věru 324 418 Myslím, že rozejdu se s vámi, paní 240
Na kopci v parčíku ta světlá ozdravovna 323 Na krátké vlně 238 Na splavu mi bílá voda 130 Na stříbrné klinky-břinky 219 Na tvrdé lavici tvrdě natažen 79 Nad tvýma zavřenýma očima 139 Nad vrbami, nad lindami 178 Navždy nám, navždy odkvetlo jaro 146 Nebeská slunečnice 171 Nekliden věčně a nespokojen 29 Nepláči pro ženu 86 Nepotřebujeme cizího bejlí 261 Nesypte lidem 213 Netrhej roušku mezi námi 137 Nevěř srdci, je to zrádný sval 145 Než koturny své sedřeme až k zemi 255 Nic na cestu již nezbylo 91 Nikdy jsem nebyl domýšliv 319 Nikdy nemusiti 239 Nikoho nemiluješ tu vskutku 236
Ó drahá, mně někdy již nestačí 287 Ó jižní révo má, na sever vyhoštěná 299 Ó lidé pracující 234 Ó Lído, jehňátko, má sladká lásko tajná 277 Ó matko 196 Ó Pomono mé jeseně, ty víš, jak vděčen jsem 76 O půl šesté ráno podle zahrad 38 Ó světlo, světlo, jak ti vděčen jsem 70 Ocúny jedovaté nevolným tvorům 229 Odkvetlo stéblo tonoucího 88 Osude, slituj se nad básníkem a jeho milou 68
Paprsek jde-li lednový 44 Paprsek listopadový 49 Paprsek sladký, červnový 46 Paprsku, ženo, múzo niv 47 Pavouci smutku hlídají mě 107 Pět let jsem ti věrně sloužil 78 Po všech mořích křížem krážem 33 Po všem tom věčném soužení 292 Po zemi chodím, mezi lidmi žiji 132 Podivní lidé rituální 225 Podzimní den zesmutnělý 62 Pohádko stará, napadla jsi 258 Pojeďme spolu dlouhou túrou dolů 256 Politická píseň jako všecky písně 193 Pomalu, den ze dne a rok po roce 131 Poprvé ve svém životě celém 141 Potkáš-li prostého člověka 176 Praha, Bratislava, Rusa, Varna 317 Pro jednu ženu – a již pro nikoho 117 Probudil jsem se ve čtyři ráno 127 Proč rozum mám a proč mám, drahá, Tebe 312 Proč se ti nelíbí Veliký Dug? 27 Profil bledý 81 Prý vraždíme, co milujeme 87 Přeji ti, drahá, přeji ti 257 Pták ještě zpívá. Květů všude plno 36 Půldruhého roku býti Lídin 293
Rci, drahá, což jsme nedobojovali 315 419 Rubíny nebo topasy 259
Řekněte jí, až ji potkáte 96 Řekni mi, bílá obloho 134
S tou krásnou básní o dvou slokách něžných 291 Sám sedím v pokoji tichém 284 Severní lide, nejlahodnější klima 111 Schovávej ty veršíky mé 274 Slavík na střeše mrakodrapu 126 Slyšeli jste tu píseň 138 Smuteční pochod plačtivých plechů 235 Snad je krásné město Voroněž 185 Snad je to jen mé zdání 308 Snad šel jsi parkem. Ptáci zpívali 11 Srdce mi zarostlo kartouzky 99 Starému námořníku 129 Starosti, nohy, všecky věci lidské 403 Stavěl jsem pomník nejkrásnější 100 Stokráte jsem si řekl již 280 Stříbrná hvězdo na nebi 77 Své přátelství mně zachovalas 101 Svět je už jediné hnízdo vosí 124 Sypeme ptáčkům 210
Štěstím se lidé opájejí 224
Ta neděle krásná mě zmučila 97 Také si říkám život 170 Teď chtěl bych všecko vzpomínání 122 Teď o samotě někdy se mi zazdá 103 To je dnes hluku v zahradách 283 To víš, jsou vzpomínky, když léta tíží hlavu 306 Touha má brázdí Tichý oceán 50 Touhy chuďasů jsou krásné 67 Tré neděl. Vteřina, a přece věčnost 121 Třeskutý mráz. A země kol se jiskří 296 Tuším již, co nechceš říci 39 Ty nevíš ještě, jak se někdy řítí 22 Tys mi tak hrozně daleko 279
Uhaslo touhy mámení 47 Unavené konvalinky 110 Úsměv svých zoubků jsi mi darovala 25
V Americe, kde si žijí 204 V bludném kruhu utrpení 90 V konci polabského města 188 V květnu jde s každým člověkem 46 V mém světě člověk člověku je druhem 182 V oblacích a mračnech 83 V otevřené rány žalu 113 V říjnu zas v městě scházím se 48 V severní louži k holému břehu 59 V temné noci 85 V únoru zřídka spolu jsme 45 V zlatých a stříbrných strunách 35 Vám poděkování a lásku vám 243 Včera jsem ti slíbil, že už budu hodný 289 Vím, že jsem ti jen jako tisíc jiných 278 Víš, drahá, že si už nedovedu 282 Víš o mně všecko, znáš i mou lásku 105 Vlasatý malíř červenolící 253 Vlhkostí vilnou voní dnes 48 Všecka krása z přírody nám plyne 233 Všel poutník v město starobylé 18 420 Vyletěli holoubkové do světa 123 Vysoké modro čisté zpívá 172 Vzpomínám si, vzpomínám 64 Vzpomínku a pozdrav sterý 276
Zahrady hlaholí snubními písněmi 168 Zas bledá růže sametová 118 Zas jako kdysi, ve čtyři ráno 177 Zavřel jsem knihu. Verše ještě zvoní 227 Zbledl mi svět jak hvězdnatá noc k ránu 93 Zdálo se mi, že mám svatbu 301 Zde tyto ruce něžné 108 Ze srdce věrného světlu a pravdě 161 Zelení zahrad kráčí muž, jenž se chvěje 198 Zkoumal světlo, vzduch a vláhu 153 Zlatý oblak odplul v neshledanou 80 Zlé prý máš oči, které mě zničí 290
Žhavý oblak zlatý po mém nebi pluje 72
421 SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH
Frontispis: Stanislav K. Neumann v kresbě Františka Tichého 1.–2.: Sudkovy portréty Stanislava K. Neumanna a Lídy Špačkové z konce dvacátých let 3. Neumannův rukopis básně Magnólie ze sbírky Láska 4.–7. Kresby Josefa Šímy pro sbírku Písně o jediné věci 8.–9. Kresba Toyen pro sbírku Žal a tiráž téže sbírky 10.–11. Frontispis Toyen pro sbírku Srdcová dáma a titulní list téže sbírky 12. Kresba Eduarda Miléna na obálce knihy Srdce a mračna
[422] OBSAH
LÁSKA
1 Jediná věc
Prolog11 I (Jak je to pitomé, když odvahy již není...)15 II (Když o pěti ráno vyskočím...)16 III (Když dneska ráno mimochodem...)17 IV Balada18 V Wagons-lits20 VI (Lahodným vánkem je mi pokojný tvůj krok...)21 VII (Ty nevíš ještě, jak se někdy řítí...)22 VIII (Motýl mi sedl na ruku...)24 IX (Úsměv svých zoubků jsi mi darovala...)25 X (Jednou zrána, když jsi četla...)26 XI (Proč se ti nelíbí Veliký Dug?...)27 XII Březen28 XIII Náměsíčník29 XIV Mardi gras31 XV Fred33 XVI (Má touho bláznivá, mé odříkání věčné...)34 XVII (V zlatých a stříbrných strunách...)35 XVIII (Pták ještě zpívá. Květů všude plno...)36 XIX (Bloudím lesy...)37 XX (O půl šesté ráno podle zahrad...)38 XXI (Tuším již, co nechceš říci...)39 XXII (Jsi stále se mnou, třeba daleko jsi...)41 XXIII (Již soumrak houstne nad poli a lesy...)43 XXIV Rok chudého na slunci44 XXV (Touha má brázdí Tichý oceán...)50 XXVI (Máš-li velkou touhu, co se může státi?...)51 XXVII Rozmluva52 XXVIII (Do okna jsem se posadil celý...)54 XXIX (Kdyby mi bylo 30 let...)55 XXX (V severní louži k holému břehu...)59 XXXI Jiný rozhovor60 XXXII (Podzimní den zesmutnělý...)62 [423] XXXIII (Vzpomínám si, vzpomínám...)64 XXXIV (Koráby starostí a hoří...)65 XXXV (Lidé si kupují pečené kaštany...)66 XXXVI (Touhy chuďasů jsou krásné...)67 XXXVII Modlitba68 XXXVIII (Ó světlo, světlo, jak ti vděčen jsem...)70 XXXIX (Má radost z květiny, jež sladce voní...)71 XL (Žhavý oblak zlatý po mém nebi pluje...)72
2 Žal
XLI Magnólie75 XLII (Ó Pomono mé jeseně, ty víš, jak vděčen jsem...)76 XLIII (Stříbrná hvězdo na nebi...)77 XLIV (Pět let jsem ti věrně sloužil...)78 XLV (Na tvrdé lavici tvrdě natažen...)79 XLVI (Zlatý oblak odplul v neshledanou...)80 XLVII (Profil bledý...)81 XLVIII (V oblacích a mračnech...)83 XLIX (Když chlap je samý pláč...)84 L Za Majakovským85 LI (Nepláči pro ženu...)86 LII (Prý vraždíme, co milujeme...)87 LIII (Odkvetlo stéblo tonoucího...)88 LIV (Balvan v sobě nosím...)89 LV (V bludném kruhu utrpení...)90 LVI (Nic na cestu již nezbylo...)91 LVII (Chtěl bych mít boha, abych proklínal...)92 LVIII (Zbledl mi svět jak hvězdnatá noc k ránu...)93 LIX (Jak teskno stromu košatému kdysi...)94 LX (Bludička dobrá nebo zlá...)95 LXI (Řekněte jí, až ji potkáte...)96 LXII (Ta neděle krásná mě zmučila...)97 LXIII (Jsi z prutů zlatých a stříbrných...)98 LXIV (Srdce mi zarostlo kartouzky...)99 LXV (Stavěl jsem pomník nejkrásnější...)100 LXVI (Své přátelství mně zachovalas...)101 LXVII (Líbám-li ti měkkou ruku...)102 LXVIII (Teď o samotě někdy se mi zazdá...)103 LXIX (Měj se dobře v domovině...)104 LXX (Víš o mně všecko, znáš i mou lásku...)105 LXXI (Pavouci smutku hlídají mě...)107 [424] LXXII Fotografie108 LXXIII (Dvacátá třetí na věži kdes bije...)109 LXXIV (Unavené konvalinky)...110 LXXV Palma111 LXXVI (Když mezi láskou a sudbou svou...)112 LXXVII (V otevřené rány žalu...)113
3 Srdcová dáma
LXXVIII (Pro jednu ženu...)117 LXXIX (Zas bledá růže sametová...)118 LXXX (Kdyby má bolest byla jen...)119 LXXXI (Ach, pojedeš-li v neděli...)120 LXXXII (Tré neděl. Vteřina, a přece věčnost...)121 LXXXIII (Teď chtěl bych všecko vzpomínání...)122 LXXXIV M. & M.123 LXXXV (Svět je už jediné hnízdo vosí...)124 LXXXVI (Mrazivý vichr událostí...)125 LXXXVII (Slavík na střeše mrakodrapu...)126 LXXXVIII (Probudil jsem se ve čtyři ráno...)127 LXXXIX (Kytičku jahod na rty přitiskla mi...)128 XC (Starému námořníku...)129 XCI (Na splavu mi bílá voda...)130 XCII (Pomalu, den ze dne a rok po roce...)131 XCIII Polemičky 1 (Ano, pozitivní krásu...)132 2 (Po zemi chodím, mezi lidmi žiji...)132 3 (Jen jednou v životě snad nedoufáš v své štěstí...)133 XCIV Píseň trampova134 XCV Reminiscence136 XCVI (Netrhej roušku mezi námi...)137 XCVII (Slyšeli jste tu píseň...)138 XCVIII (Nad tvýma zavřenýma očima...)139 XCIX (Máš ráda měsíc, když se dívá...)140 C (Poprvé ve svém životě celém...)141 CI (Co bych byl bez tebe?...)142 CII (Kdybys byla z mramoru...)143 CIII (Březnové slunce už by hřáti chtělo...)144 CIV (Nevěř srdci, je to zrádný sval...)145 CV (Navždy nám, navždy odkvetlo jaro...)146 CVI Srdcová dáma147
[425] Z PÍSNÍ O JEDINÉ VĚCI
Mudřec153 Píseň154
SRDCE A MRAČNA
Dedikace157
Srdce a mračna
Hořká je lidská melodie161 Mračna I (Kde vzíti slova, řeč tak pronikavou, bouřlivou...)162 II (Kde vzíti slova, řeč dost pronikavou, řeč hrůzy...)163 III (Kde vzíti slova, řeč dost pronikavou, o žalu...)164 Nežaluj165 Březnový sníh166 Na jarní zemi167 Jaro na dědině168 Člověk s krajícem169 A dál170 Lidé s modrými konvičkami171 Poledne172 Cestou174 Na horách175 Setkání s velikou rodinou176 Zas jako kdysi177 Rozhovor s lunou178 Zpěv pro rákosníka179 V mlhavém ránu181 Jeseň182 Hořká meditace183 Listopad184 Vodárenská věž185 Stromy a srdce186 Prosincový den187 Sovy188 Meditace jednou provždy189
[426] Songy nenávisti
Politická píseň193 Stavisky194 Chvála korupce196 Muž, jenž se chvěje198 Píseň o hodném muži200 Život do odvolání202 Rockefellerovský song204 Song bulvární krysy206 Sypejte ptáčkům I (Krásné jsou sněhy...)208 II (Sypeme ptáčkům...)210 III (Nesypte lidem...)213
Co život dal
Ano nebo ne219 Odliv220 Smích221 Báseň222 Pašije224 Ortodoxní židé225 Nezaměstnaný226 Zavřel jsem knihu...227 Ocúny229 Tel Aviv230 Zmije232 Nad filmovou fotografií eskymácké matky233 Laskavá náhoda234 Funus235 Odpověď236 Žena237 Hrdina238 Nikdy nemusiti...239 Poezii240
[427] Poděkování Sovětskému svazu241
BÁSNĚ Z ČASOPISŮ A SBORNÍKŮ
Venkovské verše251 Se šibeničním humorem253 F. X. Šaldovi255 Jiřímu Mahenovi256 Blahopřání257 V mrazivé noci258 Víno259 Návrat špačků260 Hymna nezmarů261 Buď pozdravena voda léčivá...262 Večerní slavnost v parku263 Spisovatelská264 Dekadent265 Iluze266 Vrabci na plotě267 Odpověď básníkovi268
BÁSNĚ Z RUKOPISU
(K půlnoci je. Vlak je smutný...)271 (Jsi jak propast mlčelivá...)272 (Schovávej ty veršíky mé...)274 (Vzpomínku a pozdrav sterý...)276 (Ó Lído, jehňátko, má sladká lásko tajná...)277 (Vím, že jsem ti jen jako tisíc jiných)278 (Tys mi tak hrozně daleko...)279 (Stokráte jsem si řekl již...)280 (Aspoň za něco již děkuji ti...)281 (Víš, drahá, že si už nedovedu...)282 (To je dnes hluku v zahradách...)283 (Sám sedím v pokoji tichém...)284 (Jen minut několik to dneska bylo...)286 (Ó drahá, mně někdy již nestačí...)287 (Včera jsem ti slíbil, že už budu hodný...)289 (Zlé prý máš oči, které mě zničí...)290 (S tou krásnou básní o dvou slokách něžných...)291 (Po všem tom věčném soužení...)292 (Půldruhého roku býti Lídin...)293 [428] (A říkávám si denně...)294 (Třeskutý mráz. A země kol se jiskří...)296 (Kolika básníkům vdechl jsem do mozku...)297 (Ó jižní révo má, na sever vyhoštěná...)299 (Denně si vyčítám svou lásku a své touhy...)300 Písnička jako z Jindřicha Heina301 (Má plachá královno, třebaže jsem Tě sám...)302 Balada o mých strastech304 (To víš, jsou vzpomínky, když léta tíží hlavu...)306 (Snad je to jen mé zdání...)308 (Hubené prsty moje...)311 (Proč rozum mám a proč mám, drahá, Tebe...)312 (Myslím-li na Tě – a myslím na Tě stále –...)313 (Básničku k svátku chceš, má sladká ženo?...)314 (Rci, drahá, což jsme nedobojovali...)315 (Jen jedno jaro v životě jsem ztratil...)316 (Praha, Bratislava, Rusa, Varna...)317 (Budeš-li v městě tom nad Sprévou...)318 (Nikdy jsem nebyl domýšliv...)319 (Dnes v neděli červen rozbujel...)320 (Aspoň ti za kvítí děkuji...)321 (I za to přátelství tvoje...)322 (Na kopci v parčíku ta světlá ozdravovna...)323 (Myslím, že můžeš mi odpustit věru...)324 Hovor se sfingou325
Ediční poznámky329 Láska334 Z Písní o jedné věci379 Srdce a mračna380 Básně z časopisů a sborníků401 Básně z rukopisu405 Vysvětlivky415 Seznam básní podle prvního verše417 Seznam obrazových příloh422
[429] KNIHOVNA KLASIKŮ SPISY STANISLAVA K. NEUMANNA Svazek desátý
BÁSNĚ IV
LÁSKA Z PÍSNÍ O JEDINÉ VĚCI SRDCE A MRAČNA BÁSNĚ Z ČASOPISŮ A SBORNÍKŮ BÁSNĚ Z RUKOPISU
K vydání připravily, poznámkami a vysvětlivkami opatřily Milada Chlíbcová a Stanislava Mazáčová, literárněhistorický komentář a ediční poznámky napsala Milada Chlíbcová. Graficky upravil František Muzika.
Spisy Stanislava K. Neumanna řídí Ústav pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd. Redakční rada: Jaromír Dvořák, Hana Hrzalová, Stanislava Mazáčová, Lída Špačková, Jiří Taufer, Štěpán Vlašín. Výkonní redaktoři Milada Chlíbcová a Jarmila Víšková.
Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n. p., jako svou 4247. publikaci v redakci krásné literatury. Praha 1984. Odpovědný redaktor Vladimír Justl.
Vytiskl Tisk, knižní výroba, n. p., Brno, závod 3, Český Těšín. 20,24 autorských archů (19,51 text, 0,73 obrazová příloha), 20,68 vydavatelských archů. 601-22-856. Vydání první. Náklad 1 000 výtisků.
01-063-84 13/13 – vázané 29 Kčs
E: jf; 2004 [431]