VANITAS.

Adolf Bohuslav Dostal

Den zapadá, vždy jeden jako druhý, a zamíhá-li jeden hrstkou květů, hned druhý mrazem všecky spálí je tu a vyrovnává předešlého dluhy. Je život prázdný a jen zápas tuhý, jejž při písni a s polibkem tvých retů přec denně prohrávám; a mizí v letu můj život, jako na hladině kruhy. Až poslednímu západu v tvář tváří se zahledím, i pak jen monotonně se vnořím do mlhy svým marným žitím. Pak přijdou země dobří hospodáři, a, opadlý květ léta na záhoně, svůj prach o kterýs příští západ vznítím.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

364. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MÁLO A MNOHO. (Jaroslav Vrchlický)
  2. 30. Zahrádka. (Jan Petr Jordan)
  3. Sekáčova píseň. (Antonín Klášterský)
  4. MEDITACE. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Bolest při západu. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  7. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  8. XI. Na květoucí mezi v poli (Gustav Pfleger Moravský)
  9. Zapadlým básníkům. (Antonín Klášterský)
  10. XVII. Dne stále míň a stále více chladu, (Adolf Heyduk)