STŘEMCHA.

Adolf Bohuslav Dostal

Noci tmou mých smutků rozhovory vůně bílé střemchy doprovází, a nad marné mdlé mé duše spory čistý strom své drobné kvítky hází. Teď i pták se ozval kdesi v mlází trilkem ze sna v tuše příští zory; co teď štěstí v lidská srdce vchází! Bílé kvítky k skráním tisknu chorý. Střemcha svítí, jarem požehnána, do noci, jež tmou je zneklidnělá, jakby duši prozářit mi chtěla. Jakoby má planá, větrem hnaná duše mohla dočekat se rána! Květy střemchy padají mi s čela...

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

472. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vše dřímá... (Adolf Heyduk)
  2. NOSTALGIE. (František Kvapil)
  3. STESK. (Adolf Heyduk)
  4. None (Adolf Heyduk)
  5. Odlet. (Adolf Heyduk)
  6. Po slunce západu. (Adolf Heyduk)
  7. Výstraha. (Adolf Heyduk)
  8. Na studiích. (Adolf Heyduk)
  9. Zlí střelci. (Adolf Heyduk)
  10. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)