Zlí střelci.

Adolf Heyduk

Za noci se vracím v rodné kraje... V stromech cesty sever smutně vzlyká, s rudým listím posupně si hraje, a mně v srdce střela žalu vniká. – Kraji můj, jak smutný jsi, jak chudý, sotva slzu v oku mohu zmoci, na tvém nebi měsíc hoří rudý jako velká rána v ňadrech noci. O berličkách žebrácká jak chorá v klínu tvém se uhostila bída, Hlad tvá kamenitá pole orá, Nouze tvoje vetché chaty hlídá. Jen těch lesů, ať se zloba lítí, věčně zelený tě zdobí vínek, a přec z tebe v temný příkrov žití zlatou nit tkám dětských upomínek. Nit svých písní, jež mi v tiché chvíli v dumách srdcem létají a lebem, a jež šípem otravným mi střílí siná závist s pokrveným chlebem.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

1024. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Adolf Heyduk)
  2. Čečetka. (Adolf Heyduk)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  5. Domovina. (Adolf Heyduk)
  6. STŘEMCHA. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Hle, jaro jde... (Josef Kuchař)
  8. None (Adolf Heyduk)
  9. Odlet. (Adolf Heyduk)
  10. Lučníček. (Adolf Heyduk)