Zpěv na hoře
Na balvan nejvyšší stoupni si nahá,
nechť každý z údů tvých zaskví se, hovoře
vznešené kázání na hoře.
Blankyt je hluboký, země je vlahá –
ty, bílá a sladká, ty, krásná a mladá,
svatá je tvoje nahota.
Nad modré lesy a zelená lada
ejaja! vzkřikni ke chvále života.
Pták pískne radostí, vánek se zasměje,
zažárlí světla ručeje.
Ejaja, ejaja!
Život je krása, tanec a veselost,
ostatní vše je proroků skuhrání,
výdělek kněží, cnost, která zavání.
Ejaja, ejaja,
vesmír nás pozval na slavnost!
Vesmír je veliký taneční sál
pro skvělé, veselé tanečníky.
Že si nám smysl svůj poznati dal,
živote, díky!
Za rejem rej se věčností řine
s plamenným sluncem uprostřed,
v zákonném tanci vine se, plyne
nesmírný počet a nesmírný let.
Co slunce, to tanečník věrný a žhavý,
bez počtu tanečnic v objetí drží,
zlatými prsty k tanci je staví,
26
živé i mrtvé vede je
pro slavné dny a naděje
závratnou strží.
Za rejem rej se věčností řítí
neznámo odkud a neznámo kam.
Povel je: v slunečním objetí žíti;
ostatní vše je hloupost a klam.
Sluncí a zemí tanec je bez konce,
dvanáctá nechodí bíti tu na zvonce,
kohout zde nevolá k střízlivosti.
Zhasne-li slunce, jež rozdalo žár,
je to jen oddech, nikoli zmar,
znova se obrodí k ohnivosti.
K souloži plodného šílení
tanečník najde si tanečnici,
v objetí strhne ji spalující,
zanikne, zrodí se, splyne s ní –
a rej se za rejem dá v let
s plamenným sluncem uprostřed.
Ejaja, ejaja!
Vesmír je veliký taneční sál
pro skvělé, veselé tanečníky.
Živote, díky!
Všechno je z téže pohody,
z tance jsou všechny porody.
A já jsemvelikýjsem veliký král,
neboť jsem s tebou, má sladká a vlahá,
když ses mi dala celičká nahá,
tancoval!
27