1.   Z Alp větry řádí ulicemi a dvory,

Stanislav Kostka Neumann

1.

Z Alp větry řádí ulicemi a dvory,
Z Alp větry řádí ulicemi a dvory,
svůj sníh juž mají divoké hory a začíná se psáti devatenáct set pět. Je mrzutá, šedivá, nemocná zima, tak stařecky belhá se vyhublý svět: je noc a milenka mi po boku dřímá.
Dešť písku do oken noc metá zdivočelá, dům chvěje se a hučí neznámá děla, tma chladná hvízdá, skučí, zápolí... Kdo že nás zahřeje rukama svýma? Kdo že nás psem vyštve do polí? Je noc a milenka mi po boku dřímá. 33