6. Jdu první jarní den tiše světit k lesu,

Stanislav Kostka Neumann

6.

Jdu první jarní den tiše světit k lesu, Jdu první jarní den tiše světit k lesu,
je skoro soumrak již a volají se ptáci. – Poslední suchý list na mech vlhký snesu, děl vítr u sebe a huláká při práci. Však duby nechápou, habry nerozumí, ryšavé chocholy se kymácí a chřestí. Jde večer mlhavý, lesy vstříc mu šumí, kos zpívá unyle o lásky těžkém štěstí. A břízky, ořeší pro snubní dny roucha již mají v poupatech a důvěřivě stojí. Již v plném potoku zbojnický proud šplouchá. Sám stojím na lávce. Sám s novou silou svojí. 48

Kniha Hrst květů z různých sezón (1907)
Autor Stanislav Kostka Neumann

Další vydání

6. Jdu první jarní den tiše světit k lesu, v knize Básně 2 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 3) (1965)