Prolog

Stanislav Kostka Neumann

Prolog
Nesmrtelnou hymnu slíbil jsem kdys lesům. Snadno přísahy se činí v líbánkách. Slíbil jsem ji stromům, zvěři, hmyzu, vřesům. Milovali jsme se v rozkošnických snách. Nesplnil jsem slibu, nesplnil ho ani, když ta naše láska v štěstí uzrála. Já jen o tom našem věrném milování zpívám prosté rytmy lesů vasala. Také v jejich stínůstínu střídá se let chvílí; tisíc bylo žalů, tisíc radostí: Žaly, moje žaly, hymnu pohltily; mír a radost rády píseň pohostí. Z radostí a míru vzcházejí mé sloky, smutků překonaných bývá na nich pel... Unikl jsem z Města mílovými kroky, k zdroji věčné něhy blah jsem odešel. 13