Doma
Mlhy jsou v kotlinách a bez lesků sivé je nebe;
vejde-li člověk do lesů, hlavu zadumán svěsí.
Po rusých temenech vrchů zavřených v sebe
na šedých šlářích ticho skřehlými pluje lesy.
Datel jen odklepává hubený den svůj a těká
po sosnách fijalových. Sýkora v habří pískne.
Melancholická radost a barev dřímota měkká
pod nebem uzavřeným k zemi přátelsky tiskne.
V teplém tak hnízdě ptáku dobře a veselo bývá,
hledí-li mřezovímmřežovím větví s rodného stromu...
Obloha má ovšem slunce, ale je nepravdivá.
K zemi se navracíš. I když je chudá. Domů.
24