Poledne v seči

Stanislav Kostka Neumann

Poledne v seči
Mám plná ústa pryskyřic a myslím, že utonu dnes ve proudech zeleni dychtivých, jež se všech stran se řítí. Je poledne. Ležím u seče. Do vlažné trávy jsem kles’. Po tichých deštích májových vzduch hoří, chvěje se, svítí. A já tu ležím pokořen života bláznivým dnem, jenž tryská, šílí, zpívá, žhne, var pudů, hladů, žízní; jsem zmámen vzruchem instinktů a tvarů prchavým snem, jež od země tíhnou za sluncem a synthetckysyntheticky vyzní. Mám plná ústa pryskyřic a barev plničký zrak; šum promíšených pohybů jak moře v sluch mi hučí: já ležím na dně, trosečník, jenž opustil svůj vrak a život pod hladinou teď milovati se učí. 50