Večer.

Stanislav Kostka Neumann

V úzounké okno západu zář sálá, v klenutí nízkém stín tím zrůžověl, jak procitla by bolesť, jež tu spala, když v stín se reflex mříže s okna schvěl... Obloha v nuancích šedivých hrála – teď jak by pláč se na skle rozprostřel, jasnými údery jak by se smála věž vypjatá ... a pod ní vztek a žel. Pár žlutých proudů světla rozlilo se na šerý dvůr... Za věží utajen se měsíc zjevil náhle v směšné póse, – vrh’ na zeď protější, jež mlčí sivá, svou bledou záři... všecek bol jak jen by splynul v píseň, již kdos ve tmě zpívá...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

129. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA DLUH. (Vladimír Houdek)
  2. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  3. ANGELUS (Otokar Březina)
  4. Noc. (Boleslav L. Černý)
  5. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  6. Smutek. (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Deštivý večer. (Alfons Breska)
  8. Ve své jizbě. (Adolf Brabec)
  9. Osamělá. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  10. TEMNO, ŠERO (Hermor Lilia)