***
Kout s rudou pohovkou v moderní kavárně.
Kout s rudou pohovkou v moderní kavárně.
O mramory se tříští
zář plynu žhavého, a vše se rozmarně
v tom žlutém lesku blýští;
tu lišty zlacené a rámy zrcadel,
tam portrét panovníka,
nad žlutou záclonou i okna hlatí skel,
kam pot své kapky stříká; –
paprsek v hnědou hloub do zraku se vám smek’,
jak rosná krůpěj v květy,
a, ručkou hnete-li, váš blyskne náramek
s nahými amoretty...
Tím žhavým plápolem jsme nyní zlaceni,
jenž kolem kol se slívá,
v půvaby chvíle té stopeni, stopeni,
v duších to divně zpívá...
[37]
Já profil našel bych rád v „Illustration“,
vám podobný, tak snědý...
Ó, kouzla brunetek! – Vášnivý dvojí tón
je stmělý zrak váš hnědý!
Ó, prosím, rcete mi, zda naděj’ mohu mít,
v té jeho hloubi temné,
když Smrť dřív zatáhne mne v červů chladný skryt,
dech boha prchne ze mne,
že bude obraz můj zachován čist a rád, –
a bude mi to více,
než kdybych v slunce pad’, tou věčnou Kosou sžat,
jak bludná vlasatice...
A vy si myslíte: nemoudrý snílek jseš! –
Hle, chcete čísti „Květy“?
Ne, nelze odolat: Chceš, Kamilko má, chceš? –
juž nestají to rety.
A oči prosí tě tak nedočkavě: Smím? –
Co řekne hlásek drahý? – – –
Oh, blaha příštího slib tichý slyšet mním
v té výčitce: Tak záhy!?
38