***   Kout s rudou pohovkou v moderní kavárně.

***

Kout s rudou pohovkou v moderní kavárně. Kout s rudou pohovkou v moderní kavárně.
O mramory se tříští zář plynu žhavého, a vše se rozmarně v tom žlutém lesku blýští; tu lišty zlacené a rámy zrcadel, tam portrét panovníka, nad žlutou záclonou i okna hlatí skel, kam pot své kapky stříká; – paprsek v hnědou hloub do zraku se vám smek’, jak rosná krůpěj v květy, a, ručkou hnete-li, váš blyskne náramek s nahými amoretty... Tím žhavým plápolem jsme nyní zlaceni, jenž kolem kol se slívá, v půvaby chvíle té stopeni, stopeni, v duších to divně zpívá... [37] Já profil našel bych rád v „Illustration“, vám podobný, tak snědý... Ó, kouzla brunetek! – Vášnivý dvojí tón je stmělý zrak váš hnědý! Ó, prosím, rcete mi, zda naděj’ mohu mít, v té jeho hloubi temné, když Smrť dřív zatáhne mne v červů chladný skryt, dech boha prchne ze mne, že bude obraz můj zachován čist a rád, – a bude mi to více, než kdybych v slunce pad’, tou věčnou Kosou sžat, jak bludná vlasatice... A vy si myslíte: nemoudrý snílek jseš! – Hle, chcete čísti „Květy“? Ne, nelze odolat: Chceš, Kamilko má, chceš? – juž nestají to rety. A oči prosí tě tak nedočkavě: Smím? – Co řekne hlásek drahý? – – – Oh, blaha příštího slib tichý slyšet mním v té výčitce: Tak záhy!? 38