Opuštění.

Stanislav Kostka Neumann

Opuštění.
Ach, té mé ubohé duše! – – – – – – – – – – – Krkavčí matka upjaté šatky strhala cudnému děcku a udivené a nahé to dítě bělosti panenské do podušek hedvábných skryla v krvavém šeru lampy zavěsené, v parfumech boudoiru... Těch hodin orgií! – – – A z cudného děcka kokota bujná se stala; růžový příval nahého masa dechem rozkoše stále se zmítal... Těch hodin orgií! – – – V boudoiru spustlém spí smutek, [80] a ticho k šílení leží, a na loži chladném opuštěná nevěstka čeká... – – – – – – – – – – Ach, té mé ubohé duše! Kde dojmů jsou orgie horké?! 81