Pes.

Stanislav Kostka Neumann

Pes.
Pes žíznivý se vleče pustinou korridorů, kde stoka nudy teče a páchne dechem moru. A zimnice jej trápí, žár s mrazem v stálém sporu, a lačen světla stápí se do tmy korridorů. Jen stěny, stěny, stěny...! Tak věčně beze změny ty chodby táhnou tmou. Pes bezmocně se třesa kdes v koutě znaven klesá. – A pes ten – duší mou. [18]