Návrat.

Stanislav Kostka Neumann

Návrat.
Známými ulicemi kočár hrčí a známé míhají se postavy – – – Ty řady domů – – kterak teskně trčí, jak s bázní člověk jen je pozdraví! Do šedi zimního dne vše se krčí tak bez krve – – A plna únavy, jak sbitý pes, jenž ani nezavrčí, má Praha choulí se v den mlhavý. A zřím juž napřed v mlze soumraku ty pohledy, jež lepí na člověka dav, jenž se o cnosť jen a břich svůj leká, lidiček konvence a hlupáků; zřím úsměchy i povržlivé tváře – – – Jen v jejím oku je dnes více záře. [33]