Odchod vlašťovek.

Stanislav Kostka Neumann

Odchod vlašťovek.
Na dlouhé řimse zdi, ve stálém chvění se elegantní tílko tísní k tílku... pak vzlétnou zas, že vzduch se jimi pění, by břicha bílá v slunci hřály chvilku. Tu mrtvo kol, a vím, že jich tu není, kdes pod azurem krouží v zanícení... však opět sletí se, a vřava trilků, jak dlouhý pláč, má smutek rozloučení. Na řimse žluté zdi, jež deštěm smyta, ve tmavou stuhu tílka jich se splítá, a křídelka svá protahují čile... Tak čekají, až slední přijde chvíle... Já jako v snách jim kynu ve mdlém gestu a, smutný vězeň, šeptám: Šťastnou cestu! [79]