Připozdívá se...

Stanislav Kostka Neumann

Připozdívá se...
Je ticho... Stlumený jen šum se v celu vlívá, jak jezu bílý vztek, když hučí v dálce kdesi... to deštík večerní se chvěním stromů splývá a drobné krůpěje své na sklo okna věsí. Je ticho... poslouchám, jak smutek ke mně vane. Po stěnách přitmělá se vrstva stínů chvěje, a v záři nažloutlé, na stropě mříže tane bizarrně táhlý stín... klid soumraku se leje... Ve vzmachu posledním svých křídel bzučí moucha... zas ticho, ustál déšť, jen stromy ještě šustí, v nádržce okapu to monotonně šplouchá, a šedý průvod snů mi do duše mé ústí... [69] Na polštář tisknu se a víčka svírám zpola: do mlžin uniká mi plachta slední dumy, cos vidím bez kontúr... Ten hlas? – To hlídka volá. – Zas ticho... v hlavě jen mi šumí, šumí, šumí – – – – – – – – – – – – – – – 70
Básně v knize Nemesis, bonorum custos...:
  1. První den.
  2. Vzpomínky.
  3. Vězňové na procházce.
  4. Smutek.
  5. Večer.
  6. Počátek románu.
  7. Pes.
  8. Své mateři.
  9. Melodram.
  10. Vůně dopisu.
  11. Útrpnosť Cynthie.
  12. Teplé stisknutí.
  13. Nepřišla...
  14. V zimní noci.
  15. Štědrý večer 1893.
  16. ***   Ze psího vína rudé do krvava
  17. Návrat.
  18. Zapadlou čtvrtí.
  19. ***   Kout s rudou pohovkou v moderní kavárně.
  20. Lednové večery.
  21. Štěstí.
  22. Protesty.
  23. Píseň.
  24. Chudá holka.
  25. Promenády.
  26. Adagio.
  27. Rondeau.
  28. Pohřeb.
  29. Chladné dni.
  30. Čtrnácte rispettů.
  31. Nálada z podletního jitra.
  32. Po návštěvě.
  33. Sloky.
  34. Výletníci se vrací.
  35. Motýli.
  36. Připozdívá se...
  37. Vlak.
  38. Profily z protějška.
  39. Oblaka.
  40. Fadessa dnů.
  41. Té, která doma trpí.
  42. Vášeň.
  43. Odchod vlašťovek.
  44. Opuštění.
  45. Nostalgie.
  46. Houby.
  47. Píseň.
  48. Číše.
  49. Od lesů plovou hejna vran...
  50. Rispet.
  51. Zimní ráno.
  52. Rispet.
  53. Čistá chvíle.
  54. Zimní melancholie.
  55. Poslední dny.