Připozdívá se...

Stanislav Kostka Neumann

Je ticho... Stlumený jen šum se v celu vlívá, jak jezu bílý vztek, když hučí v dálce kdesi... to deštík večerní se chvěním stromů splývá a drobné krůpěje své na sklo okna věsí. Je ticho... poslouchám, jak smutek ke mně vane. Po stěnách přitmělá se vrstva stínů chvěje, a v záři nažloutlé, na stropě mříže tane bizarrně táhlý stín... klid soumraku se leje... Ve vzmachu posledním svých křídel bzučí moucha... zas ticho, ustál déšť, jen stromy ještě šustí, v nádržce okapu to monotonně šplouchá, a šedý průvod snů mi do duše mé ústí... Na polštář tisknu se a víčka svírám zpola: do mlžin uniká mi plachta slední dumy, cos vidím bez kontúr... Ten hlas? – To hlídka volá. – Zas ticho... v hlavě jen mi šumí, šumí, šumí – –

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

330. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIX. Váš slýchám sten v té smutné noční chvíli, (František Leubner)
  2. VÁŠNIVĚ. (Karel Červinka)
  3. Odjíždějící ve tmě kočár. (Karel Červinka)
  4. SMRT (Jan Opolský)
  5. MŽIVÝ DEN. (Karel Červinka)
  6. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  8. JITRO. (Karel Červinka)
  9. VE VILLÁCH OPUŠTĚNÝCH. (Jaroslav Haasz)
  10. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)