SMRT

Jan Opolský

Ves ticha je a nikde ani hlesu. Dnem cesty zprahlé, steloucí se k lesu se netkne noha, hluš strašná, tupá do duše se vtírá, kraj ten jak vyjmut z vlivů všehomíra a z lásky boha. Jsou okna chalup jako zraky slepce, jež zejí prázdně v lysé, bílé lebce jak rány nitra, stůl v prostřed jizeb prostřen pouze stínem, dým živý, modrý nevlá nad komínem ni dnes, ni zítra. Stáj prosta dechu, oparu a tepla, hled koní vraných ušlechtile neplá jak výron žití, zmar velký, němý dotýká se tebe, ni ptáčka nezříš v hloubích všeho nebe se teteliti. Chceš znát se k lidem. Živy-li jsou děti? Však utlačí tě ruka ze zásvětí a slova zmrazí. Živ býti nelze. Není k tomu práva, tmy oponou smrt ve smyslech tvých mává a tichem vchází.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

995. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Připozdívá se... (Stanislav Kostka Neumann)
  3. Doma (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Noc na samotě. (Antonín Klášterský)
  5. U LOMU V LESE. (Alois Škampa)
  6. V samotě. (Alois Škampa)
  7. BOHATÁ NEDĚLE (Antonín Sova)
  8. KRAJINA. (Antonín Klášterský)
  9. VZKŘÍŠENÍ NA VSI. (Antonín Klášterský)
  10. CHVÍLE V NOCI (Antonín Sova)