Noc na samotě.

Antonín Klášterský

Měsíčním světlem celý kraj je bílý. A vidět oknem v dál na dobrou míli, vsi, dvorce, lesy, cesty plné záře, až obzor zamžen ve stříbrné páře. To ticho kolem! Nad rybníka rmutí plá bílý měsíc, stojí bez pohnutí a mezi dvěma topoly se shlíží, jak vězně tvář by dívala se mříží. To hrozné ticho! A jak ta tvář svítí! Teď jak bych slyšel z dálky klavír zníti, však ne, je ticho, mojí hlavou pouze as prolít’ akkord v neurčité touze. Teď po silnici rachotí vůz zvolna. Já naslouchám, a jako bázeň bolná by jímala mne, že umlkne záhy. Již v dáli znik’ neb stanul v konci dráhy. A ticho zas. Na zámku deset bije... Poslouchám, pes jak ve vsi dole vyje, a zřím, jak měsíc proběh’ mráček malý. Mou duší stesk se nevýslovný valí...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

256. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Světlá noc (Antonín Sova)
  2. CHVÍLE V NOCI (Antonín Sova)
  3. SMRT (Jan Opolský)
  4. VEČER. (Karel Babánek)
  5. LII. Krajina při měsíci v září. (Jaroslav Vrchlický)
  6. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VEČER NA VSI. (Ladislav Linhart)
  8. VÁŠNIVĚ. (Karel Červinka)
  9. KRAJINA. (Antonín Klášterský)
  10. TAJEMSTVÍ RODŮ (Antonín Sova)