TAJEMSTVÍ RODŮ

Antonín Sova

Tu statky mlčí v řadě. Bílý štít jich plove nad stromy, kde zvon spí na zvonici uprostřed návsi a kde v zralý klid jen za vozem vůz mizí rachotící. Je každý statek pro sebe sám svět i s těmi sady, s housat krůpějemi, s okovy studen, které zaskřípět slýcháváš v rukou děvčat studen prohlubněmi. Jim vždycky hoří líc, a vůní fialek a narcisů jich sukně v letu vějí. A jejich velké oči mají samot vděk, svou modrou bázeň beze slov si pějí. Jen kolik rodů starých nevraživostí tu mezi statky bloudí z hranic, cest a sadů, vraždících kolik pravd a lživostí lichotek v líc, ran zákeřných v tmě, vzadu. Tu dávnověkých nepřátelství žluč uzrává v pomstu aneb vyvětrává. Ty rode, rozhazuj! Ty strádej a se muč! A ty se chlub, že máš, kde ruka nerozdává.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

1033. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. HOSPODA V LESE (Antonín Sova)
  3. None (Karel Leger)
  4. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)
  5. Ballada o Andělce. (Antonín Sova)
  6. BOHATÁ NEDĚLE (Antonín Sova)
  7. Noc na samotě. (Antonín Klášterský)
  8. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  9. VZKŘÍŠENÍ NA VSI. (Antonín Klášterský)
  10. PODZIM (Božena Benešová)