Rispet.

Stanislav Kostka Neumann

Rispet.
Sad sbělel jíním... Cudná slavnosť zimy! Na keřích, v trávě bělostné ty třásně... vše chví se těmi květy jiskrnými... Mlč, poeto, před slokou také básně! A maně myslím na karafiáty, jež v létě vyssával tu paprsk zlatý... Těm stěnám tu však, – směje se to v duši – ta bílá ironie lépe sluší! [89]