VIII.   Jak v linkách nota vysoká

Stanislav Kostka Neumann

Jak v linkách nota vysoká když sedí na nás pták, kraj vesel zdá se jak na zahradě, jabloně zkvetlé jdou s námi v řadě, když sedí na nás pták a zpívá. Nás jaro ovšem netkne se, ni slunce zář, ni mráz; kdybychom srdce však, srdce měly, s tím ptákem bychom se něhou chvěly, jak zvonce stád náš hlas by změkl. Vysoký vítr více ví o našich dnech než on: jsme mu jen bidélko v rodné kleci, neslyší útrobou naší téci svět se vším, smích i ston, řev globu. A my jak velcí hříšníci, jež líbá dětský zrak. Bez touhy po mrtvé nevinnosti, svět zříme okřívat prostou cností, když sedí na nás pták a zpívá.

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

712. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIX. SŇATEK. (František Ladislav Čelakovský)
  2. Kanárek. (Václav Svatopluk Štulc)
  3. HLE, SLUNKO VYŠLO. (Josef Václav Sládek)
  4. KAREL HAVLÍČEK V MOSKVĚ (Antonín Klášterský)
  5. II. Binokl na očích, v ruce hůl (Jan Neruda)
  6. SLUNÍČKO. (Jaroslav Vrchlický)
  7. JARO. (Augustin Eugen Mužík)
  8. I. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Poupátko – ptáčátko. (Josef Václav Sládek)
  10. Byl jsem jak větévka bez květů (Jiřík Luděk Moravský)