VIII.   Jak v linkách nota vysoká

Stanislav Kostka Neumann

VIII.

Jak v linkách nota vysoká
Jak v linkách nota vysoká
když sedí na nás pták, kraj vesel zdá se jak na zahradě, jabloně zkvetlé jdou s námi v řadě, když sedí na nás pták a zpívá.
Nás jaro ovšem netkne se, ni slunce zář, ni mráz; kdybychom srdce však, srdce měly, s tím ptákem bychom se něhou chvěly, jak zvonce stád náš hlas by změkl. Vysoký vítr více ví o našich dnech než on: jsme mu jen bidélko v rodné kleci, neslyší útrobou naší téci svět se vším, smích i ston, řev globu. A my jak velcí hříšníci, jež líbá dětský zrak. Bez touhy po mrtvé nevinnosti, svět zříme okřívat prostou cností, když sedí na nás pták a zpívá. 29