Ať přijde temno v budoucnu kdysi

Adolf Bohuslav Dostal

Ať přijde temno v budoucnu kdysi Ať přijde temno v budoucnu kdysi
 do našich cest, dnes tichá noc nám nad hlavou visí, plna je hvězd. Proč hleděl v zimu, jaro když posud touží se pnout, sotva nás oba přivedl osud v společný kout. Až mojí láskou znavena jednou odejdeš v dál, v nocích až dlouhých hvězdy nám zblednou, pak přijde žal. [14] Dnes, duše moje, máme se rádi, stále a víc, teplý jas touhy, tichý zpěv mládí bije nám vstříc. Dnes jdeme krajem, prostý jenž stínů ve slunci vzplál, oba si štěstí neseme v klínu – nač ptát se dál. Ať přijde večer; my zřeli z jitra duše své kvést; zbude přec do tmy na dně nám nitra tušení hvězd. 15

Kniha Touha (1898)
Autor Adolf Bohuslav Dostal