Sonet.

Stanislav Kostka Neumann

Zahradou liduprázdnou bloudě kdysi na pávů pár jsem maně přišel; páv stál před svou ženou, křídla zježena, chvost rozestřený maje, sršel světly. Tak stál a kroužil, slepici si vábil a k sobě nutil němým pohledem, pér tuhých, rozčilením řinčících, vysoko vztýčiv zlatou modř a zeleň. Teď přepadá ji; jeho ozdoba vzduch horký divě mrská, jiskře třepí lem chvostu špice svoje, tak že mně zahrada kolem v ráj se proměňuje – o člověče, jak zvíře nádherným, když cele jako zvíře rozvine se!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

husa, slípka, husička, slepice, kuře, kohout, kurník, housátko, kachna, kuřátko

400. báseň z celkových 425

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVIII. To slunéčko zlatovlasé (Josef Kalus)
  2. Předzpěv. (Josef Holý)
  3. NOVÝ SAD. (Josef Jakubec)
  4. Kohoutova píseň. (Josef Kalus)
  5. SNĚNÍ CHUDÉHO JARA. (Josef Svatopluk Machar)
  6. NA RYBNÍCE (Josef Jakubec)
  7. báseň bez názvu (František Táborský)
  8. XV. Podobenství. (František Serafínský Procházka)
  9. QUIXOTE. (Jan Opolský)
  10. Straka. (Josef Jaroslav Langer)