Sexus.
Žena svého vlastního těla v moci nemá,
ale muž,
též podobně; muž těla svého vlastního v moci nemá,
ale žena.
Pavel ke Korinth. VII. 4.
I.
Tragedie Ženy.
(Anna Costenoble)
Květem nejsmělejších barev, z nichž rudá nejvýše zpívá,
květem vůně opojivé jako prolitá krev horká,
květem bizarrním jak orchis nejvzácnějšího tvaru
jednou, jen jednou rozkvétá Žena.
Písní nejlstivější a nejupřímnější jak blankyt než bouře přišla,
písní nejžhavější, která ledovým pálí mrazem,
písní hříšnou jak Satan, písní čistou jak děcko,
jednou, jen jednou v naho se vyzpívá Žena.
V tom její počátek. A že přišel muž
a květem tím svého fraku ozdobil knoflíkovou dirku,
aby uvadluvadl, nežli půlnoc je přepadne v divém kankánu –
a že přišel muž, a tu její píseň
falešně si zapískal rety pohrdlivými při černé kávě
a v dýmu cigarety vyfoukl upomínku – v tom jejijejí konec.
[28]
II.
La Dame au cochon.
(Félicien Rops)
„Pomsta je u Boha“.Boha.“ Ne, pomsta je u Ženy vždycky.
Ale pomsta ani u Ženy není, pomsta je u Satana.
Běda! proč zakřikl’s Ženu, když jedinkrát zpívala lidsky.
Běda! ta tvoje vítězství, běda! tvoje jsou hrana.
Nejlepší dílo Boha, tvá duše, sourodá Bohu,
nejdelikátnější Dílo – o, muži! – tvá Duše, tvá Duše.
Hle! Žena tam vložila nohu, Satan vložil tam nohu,
a tělo tvé nikdy nepatřilo, tvé tělo nepatří Bohu.
A Satan se šklebí a Satan si tleská, jásavý vítěz tleská
tvojí litaniílitanii: Žena je svůdná, Žena je hezká,
Žena je nebe, Žena je bůh.
A Satan se šklebí, a Satan si tleská, jásavý vítěz tleská
největšímu vítězství, jehož kdy fanfáry zavřískly světem,
věčnému vítězství, strašnému vítězství – Ženy nad prasetem.
[29]