JSEM TEN, JENŽ LAČNÍ

Stanislav Kostka Neumann

A vyslyšel můj hlas pan pozná(Na) a vyslyšel můj hlas v tmě pláčem prosyce(Na) že bylo to jak pohádka když v měs slunce se naklá(Na) v posledním krvavém zaplá(Na) pohádka o dvou duších v samo roztouže(Na) když slad večer zpí a ochotná srdce se chvě(Na) Na kříži ramen našich jež se rozpínala(Na) a k obje zvala(Na) bůh křesťa znova ural v soumraku chvíle(Na) když k ní děl A ty bys nezanesla minulost do (Na) A neříš neuříš vlastho srdce le(Na) A byl to pas tichý ale kru(Na) v němž mlčky za rozle drželi jsme se ruce(Na) v bolest muce(Na) šleni minulos jak do la žhami pruty(Na) a ze všech propas otevřených vyčíta přepadaly nás stíny(Na) abychom znova trli za vlast hříchy(Na) mstí se hříchy(Na) znova za ci viny(Na) A fantom života jejž za sebou me(Na) nesmír ha toho co me a známe(Na) dolehla na duše zmuče obajíc nás k zemi(Na) a skepse syčela doprovod(Na) syčela o tom že prokle rod náš rod(Na) na ky bez le zaslíbeho se po pekly všemi(Na) náš rod nevykoupe Evy kte všechno chce znáti(Na) a Evy kte na konec všechno poznati mu(Na) Byla to bouře Tako bouře nejvyšší sosny sklá(Na) nejvyšší požáry sdu(Na) a jen ta srdce lidská(Na) tisíckrát zklama tisíckrát zhnuse veli srdce lidská(Na) vždy znova na vyka rozcu se a bi(Na) vstříc tropickým ostrovům v ledovém moři(Na) vstříc tonům jež výska vstříc barvám jež hoří(Na) vstříc no symfonii(Na) A vyslyšel můj hlas pán pozná(Na) v tom večeru sladkém jenž zpíval(Na) a sněhem minulost zavál a nad sněhem zele val(Na) v strom proněn v jablka po jichž chuti lačla naše ústa(Na) horeč dychti naše ústa(Na) nikdy nenasyce(Na) A bylo vše jak jsem to snil znova se zrodila žena(Na) duše se vzpřímily k radostem a propast se zavřela pus(Na) byla to pohádka když v měs slunce se naklá(Na) v posledním krvavém zaplá(Na) pohádka o dvou duších v samo roztouže(Na) když slad večer zpí a ochotná srdce se chvě(Na) Dnes kdy je vše juž ji kdy no bouře přešly(Na) a sněhy sešly(Na) a pro moji lačnost no se jablka smě(Na) jsem ten jenž nelituje jsem ten jenž vděčen nu(Na) za každou bolest radost dvojici požehnanou(Na) za každou sivou noc jež vede k sladmu nu(Na) za muka jež v radostech číha(Na) za radost jež z muk se ro(Na) Duše i lo touhou mi vzlyka(Na) po tvr zemi lačny cho(Na) jsem ten jenž tisíckrát nasycen tisíckrát znova lač(Na) O pane pozná a lačnosti a touhy(Na) jež nasyceny zhnuseny znova se vzpína v lidech(Na) o pane skepse a na(Na) mně nejpe v tvé ji(Na) zabe nenašel v nebeských klidech(Na) jež k poše nevinným snům(Na) tvůj antipod bůh prý přichystal budoucím anlům(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 9
Celkem veršů: 65
Neurčeno: 65 (100 %)