JSEM TEN, JENŽ LAČNÍ

Stanislav Kostka Neumann

A vyslyšel můj hlas pan poznání(Na) a vyslyšel můj hlas v tmě pláčem prosycené(Na) že bylo to jak pohádka když v městě slunce se naklání(Na) v posledním krvavém zaplání(Na) pohádka o dvou duších v samotě roztoužené(Na) když sladký večer zpívá a ochotná srdce se chvějí(Na) Na kříži ramen našich jež se rozpínala(Na) a k objetí zvala(Na) bůh křesťanů znova umíral v soumraku chvíle(Na) když já k ní děl A ty bys nezanesla minulost do závějí(Na) A nevěříš neuvěříš vlastního srdce síle(Na) A byl to zápas tichý ale krutý(Na) v němž mlčky za rozpálené drželi jsme se ruce(Na) v bolestné muce(Na) šleháni minulostí jak do běla žhavými pruty(Na) a ze všech propastí otevřených vyčítavé přepadaly nás stíny(Na) abychom znova trpěli za vlastní hříchy(Na) mstící se hříchy(Na) znova za cizí viny(Na) A fantom života jejž za sebou máme(Na) nesmírná tíha toho co víme a známe(Na) dolehla na duše zmučené ohýbajíc nás k zemi(Na) a skepse syčela doprovod(Na) syčela o tom že prokletý rod náš rod(Na) na věky bez cíle zaslíbeného se potácí pekly všemi(Na) náš rod nevykoupený Evy která všechno chce znáti(Na) a Evy která na konec všechno poznati musí(Na) Byla to bouře Taková bouře nejvyšší sosny sklátí(Na) nejvyšší požáry sdusí(Na) a jen ta srdce lidská(Na) tisíckrát zklamaná tisíckrát zhnusená veliká srdce lidská(Na) vždy znova nadějí vylákaná rozněcují se a bijí(Na) vstříc tropickým ostrovům v ledovém moři(Na) vstříc tonům jež výskají vstříc barvám jež hoří(Na) vstříc nové symfonii(Na) A vyslyšel můj hlas pán poznání(Na) v tom večeru sladkém jenž zpíval(Na) a sněhem minulost zavál a nad sněhem zelení kýval(Na) v strom proměněn v jablka po jichž chuti lačněla naše ústa(Na) horečná dychtivá naše ústa(Na) nikdy nenasycená(Na) A bylo vše jak jsem to snil znova se zrodila žena(Na) duše se vzpřímily k radostem a propast se zavřela pustá(Na) byla to pohádka když v městě slunce se naklání(Na) v posledním krvavém zaplání(Na) pohádka o dvou duších v samotě roztoužené(Na) když sladký večer zpívá a ochotná srdce se chvějí(Na) Dnes kdy je vše juž jiné kdy nové bouře přešly(Na) a sněhy sešly(Na) a pro moji lačnost nová se jablka smějí(Na) jsem ten jenž nelituje jsem ten jenž vděčen pánu(Na) za každou bolest radost dvojici požehnanou(Na) za každou děsivou noc jež vede k sladkému ránu(Na) za muka jež v radostech číhají(Na) za radost jež z muk se rodí(Na) Duše i tělo touhou mi vzlykají(Na) po tvrdé zemi lačny chodí(Na) jsem ten jenž tisíckrát nasycen tisíckrát znova lační(Na) O pane poznání a lačnosti a touhy(Na) jež nasyceny zhnuseny znova se vzpínají v lidech(Na) o pane skepse a nadějí(Na) mně nejlépe v tvé závěji(Na) já zalíbení nenašel v nebeských klidech(Na) jež k potěše nevinným snům(Na) tvůj antipod bůh prý přichystal budoucím andělům(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

630. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Němé setkání. (Otokar Březina)
  2. CANTATE...! (Xaver Dvořák)
  3. Kosmická pouť. (Antonín Sova)
  4. ZHUDEBNĚNÝ ŽIVOT. (František Taufer)
  5. Vězeň. (Otokar Březina)
  6. VĚČNOST (Růžena Jesenská)
  7. VII. Pane můj! (Karel Hlaváček)
  8. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  9. XI. Mou modlitbu slyš, (Karel Hlaváček)
  10. NEVÁHEJ! (Josef Lukavský)