cestou

Stanislav Kostka Neumann

Lukami jdeme a jdeme lesy, na mladé břízce zpívá pták. Nevím, kterým směrem, daleko kdesi ulice smutné čnějí do oblak, jdou tudy smutní básníci bolů nocemi vražedných alkoholů. V dolíku měkkém srna si hoví, divoké kachny čeří tůň. Daleko v městě, plýtvajícím slovy, člověk-stroj a člověk-kůň po stech a tisících bez práce bloudí a hladov sytých neodsoudí. Pokojem jdeme a podobenstvím, za ruce se vedeme v ptačí ples. Spoutáni mrzce ukrutným členstvím, tam v dáli děti, jimž neznám je les, tam v dáli ženy, jichž těly vládne kapsa, tam v dáli muži, blud na blud, pes na psa. Mlází nám konvalinkami voní, dubinou tančí zlatý chvost. Moci nevrátiti se v peklo, kde zvoní železo, lež a chamtivost, a z lepší dálky naslouchati skřeku vražedných bláznů končícího věku!

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

146. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Antal Stašek)
  2. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)
  3. None (Viktor Dyk)
  4. Quondam. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Ballada o jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  6. 69. Žaluj, srdce, pustým těmto hradům, (Jan Kollár)
  7. V lese. (František Táborský)
  8. Myslivecký život. (Rudolf Pokorný)
  9. Konec září. (Viktor Dyk)
  10. Na čekání. (Josef Svatopluk Machar)