cestou

Stanislav Kostka Neumann

cestou
lukami jdeme a jdeme lesy, na mladé břízce zpívá pták. nevím, kterým směrem, daleko kdesi ulice smutné čnějí do oblak, jdou tudy smutní básníci bolů nocemi vražedných alkoholů. v dolíku měkkém srna si hoví, divoké kachny čeří tůň. daleko v městě, plýtvajícím slovy, člověk-stroj a člověk-kůň po stech a tisících bez práce bloudí a hladov sytých neodsoudí. pokojem jdeme a podobenstvím, za ruce se vedeme v ptačí ples. spoutáni mrzce ukrutným členstvím, tam v dáli děti, jimž neznám je les, tam v dáli ženy, jichž těly vládne kapsa, tam v dáli muži blud na blud, pes na psa. 32 mlází nám konvalinkami voní, dubinou tančí zlatý chvost. moci nevrátiti se v peklo, kde zvoní železo, lež a chamtivost, a z lepší dálky naslouchati skřeku vražedných bláznů končícího věku! 33