laskavá náhoda

Stanislav Kostka Neumann

laskavá náhoda
ó lidé pracující, ó dřevorubci v lese starostí, kdo zná z vás ještě vzácnou chvilku znící stříbrnou hudbou tiché radosti, tu, která rozbřeskne se náhle, žes trochu štěstí právě měl: křídlovka v polích hrála táhle, když večerem jsi s milou šel, nebo ti peníz přišel znenadání, bys mohl ukojiti sen, nebo jsi dostal malé zaměstnání, když už jsi nezřel, kudy z bídy ven, což vím, proč ještě radost nečekaná chudáku může spadnout do klína, že v teplé závětří se vtiskne bytost štvaná, a život veselá je krajina. 106 na týden, měsíc nebo na hodinu? náhodě děkuj, mlč; jde lesem starostí, tisíců nenajde v jich tvrdém stínu. tisíce neznají už chvilku radosti. 107