vodárenská věž

Stanislav Kostka Neumann

vodárenská věž
snad je krásné město voroněž. jinde mají hrad a jinde hrdinu. u nás máme vodárenskou věž jako ztepilou a křehkou květinu. je tu ovšem ještě ledacos i co do krásy a do památnosti. pod věží však zpívá v dubnu kos, a pak dokola je zeleň mladosti, v létě čápi na ni sedali, hledíš nahoru, je to jak z pohádky, mlčeliví jen tu klapali o své radosti, než táhli do dálky. teď je listopad, a z věže mi luny kocábka se šine stříbrně topolovými tu větvemi. co mi po praze a co mi po brně. 49 denně pohledem ji políbím v její stromové a tiché končině – denně aspoň chvilku o tom sním, co by mohlo být... sním o domovině. 50