vodárenská věž

Stanislav Kostka Neumann

snad je krásné město voroněž. jinde mají hrad a jinde hrdinu. u nás máme vodárenskou věž jako ztepilou a křehkou květinu. je tu ovšem ještě ledacos i co do krásy a do památnosti. pod věží však zpívá v dubnu kos, a pak dokola je zeleň mladosti, v létě čápi na ni sedali, hledíš nahoru, je to jak z pohádky, mlčeliví jen tu klapali o své radosti, než táhli do dálky. teď je listopad, a z věže mi luny kocábka se šine stříbrně topolovými tu větvemi. co mi po praze a co mi po brně. denně pohledem ji políbím v její stromové a tiché končině – denně aspoň chvilku o tom sním, co by mohlo být... sním o domovině.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

361. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PO LETECH. (Adolf Brabec)
  2. Idyla ze hřbitova. (Jaroslav Vrchlický)
  3. BALLADA O ZAKLETÉ PRINCEZNĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Cizí kraj. (Bohuslav Květ)
  5. Máj 1924. (Bohuslav Květ)
  6. Nic víc! (Jaroslav Vrchlický)
  7. Na Řipu. (Karel Babánek)
  8. JARNÍ PROCHÁZKA. (Bohdan Kaminský)
  9. SVÉ ŽENĚ. (Bohuslav Květ)
  10. XVI. Venku je slunno, (Adolf Heyduk)