PO LETECH.

Adolf Brabec

To mnoho prchlo lét; Ó jak ten život mijí – jdu vesnicí tak nepoznán a nepoznav ty lípy, jež tu starou školu naši kryjí, ni mnoho ze známých a shrbených těch hlav! Však přece stará ves i kostel, plůtek nízký ve smaragd zeleně a květů spletený táž tvářnosť, nálada i rozměr naší vísky, vše ostalo přes času pochvat šílený. V zahradách svůj kalich rozevřel jasmín snivý, za plůtkem červená se rybízu plod, malin, z okna zří dívky zrak, tak temný, svůdný, chtivý, uprostřed resed vonných, bílých květů kalin! Co má mne zajímat, co má mne těšit tady, vše změněno pod střechou prohnilou, zdá se mi známý kraj ten cizí všady – jak stál bych nade svého mládí mohylou!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

425. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Máj 1924. (Bohuslav Květ)
  2. Kolébka. (Rudolf Bort)
  3. po povodni (Stanislav Kostka Neumann)
  4. NÁVRAT (Otokar Fischer)
  5. vodárenská věž (Stanislav Kostka Neumann)
  6. JARNÍ PROCHÁZKA. (Bohdan Kaminský)
  7. Klidné sloky. (Antonín Klášterský)
  8. Kus krajiny. (Antonín Klášterský)
  9. Pod tou jabloní... (Růžena Jesenská)
  10. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen, (František Leubner)