poděkování sovětskému svazu

poděkování sovětskému svazu
bolševiky v původním slova smyslu jsou všickni lidé – každý chceme všeho dobrého co nejvíce. jestliže komunismus přinese lepší typ celkový než kapitalismus, lidé jej přijmou bez váhání. slušní a vzdělaní socialisté přijmou jej i tenkrát, když ani celkový byt společnosti valně nezlepší, ba snad i zhorší, jen když zabezpečí větší spravedlnost a když zmírní sociální protivy dnešní společnosti. toto stanovisko však, jak řečeno, zaujmou socialisté slušní a vzdělaní...
t. g. masaryk: cesta demokracie I., 399.
[119] vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už miliony, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme, vám, mrtvý lenine, jenž slovo učinil jste tělem a říši člověka tu zahájil, vám, živý staline, jenž roztříštil jste čelem vše to, čím včerejšek vám do budovy bil, vám, avantgardo dělníků a vzpůrců, kteří jste činy zdvihli k vítězství, vám, generace hrdinů a tvůrců, jimž socialismus už na čele se stkví, a tobě, lide dělný, jenž jsi chápal a nepřemožitelná jsi už zeď, kdyby snad žoldák žraloků se sápal špinavou tlapou na tvou mladou pleť, vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už miliony, vám poděkování a lásku posíláme a ve dne v noci na vás vzpomínáme i po československých krajinách, čech, slovák, rusín, žid i němec, maďař, polák, 121 kovák i dřevorubec, havíř, tkadlec, volák, my všickni, jimž jste světlem v lidožravých tmách, jen k vám už díváme se v dálku, abychom mohli s vámi zemi přetvořit, abychom měli chleba, střechu, práci, klid, nikoli hlad a válku, levisit. vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už miliony, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme, že se šestiny kontinentů jste smetli zlaté žraloky, že vysvlékli jste ze vznešených kmentů cizopasníků zpupné laloky, že střevním katarem vám děcka nezmírají, poněvadž zisk vám není dražší života, že nezaměstnaní vám hladem nepadají, poněvadž práce není u vás robota z milosti dravců, necitelných k hoři a hlásajících zločin do věků, a sklizeň není bravu nebo moři raději dávána než člověku, 122 že práce všech a pro všecky je vámi zas oslavena spravedlností, a vašich trubců zbytek – za horami jen páchne rozkladem své zrádné hlouposti. vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už miliony, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme, že lid jsou u vás jenom pracující, a nepracující už zítra vyhynou, že lid je u vás vše, a pro lid panující se všecko děje rukou společnou, že vaši vůdci za jeden jen provaz táhnout smějí, ne hráti tisíc hlav a tisíc rozumů, a stejnou pravdou všecky napájejí, by hymnus košatosti šuměl do domu, ne povyk, z něhož tyjí duté nicky a politikou zvou jej eufemisticky, že s nečistým se nemazlíte kazem, korupce není vaší moci tmel, že studní traviče jste vyhubili rázem a ze žurnálů hnali lháře drzých čel, 123 a když vás navštíví teď tohle zvíře, by doma mohlo lépe zkrucovat a lhát, že usmíváte se jen v dobré míře: je ze světa, kde podvodem lze nejvíc vydělat! vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už miliony, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme, že pravou skutečnost jste očistili od pověr vznešených i směšných sudiček a z poctivé hry navždy vyloučili nesmysl boha, popský chlebíček, že nádeníkovi i básníku jste dali pro jednostejné dílo jednostejný svět, by pospolitost velkou budovali, kde člověka už nelze podvádět, že po museích máte náboženství a s mocí temna žádný modus vivendi, že vymírají u vás blasfemická členství a opiové merendy. 124 vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už miliony, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme, že světlý směr si nedáváte kalit marnivou povídavostí všech originálků a individualit z idealistického zdroje hloupostí, že osvobodili jste od měšťáckých svobod jedinou živoucí a pravou svobodu, že u vás myslitel už není slepý robot a stal se světodějnou pákou národů, že u vás osobnost je vyšší vlna v proudu, jenž slavně plyne v novou společnost, ne hlava ješitná a plná troudu, jímž tlející nás dusí minulost, ne krysa učená, ne politická děvka, ne zpupný dravec egoistický, že lidstvo tvoříte, v němž každá cevka pro zápas žije komunistický a pro řád všelidský. 125 vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už miliony, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme, že vaše existence jasně září v náš smutný život těch, kdož ještě čekají, že s vámi horlivějšími jsme žháři v hanebném mumraji. jste vichr naděje a hrad náš nejpevnější, jste vojsko pravdy zdejší, jste orkán žhavé víry, která vidí a jediná je důstojná nás lidí. my tady na západě na křižovatkách cest jen stádo zmatené, ne v jednolité řadě, ne zeď a pěst, zlatého světa podnož měkká, vedou ji krysaři a jejich píšťala, a uskladňovaná je, neboť odbyt čeká krvavá internacionála. tisíckrát obelhávaní a zrazení, hrabivou třídou ožebračení, 126 jdou davy mimo nás, a strašná bída pije jim krev i mozek, svaly, lidskou tvář, a nad nimi si hvízdá panská ironie prodajnou řečí tlampačů a klerků, už nerozeznáváš, kdo troup je a kdo lhář, a jako bosý po nejtvrdším štěrku životem odporným až k zvracení klopýtáš k zničení. jen vaše kladiva a vaše srpy, ta nová, čistší, pravdivější hvězda betlémská sem svítí všem, kdož trpí, a znova pobízí nás pozemská k životu, víře, činnosti – i zestárlého básníka, jenž nepřestával sníti o říši spravedlnosti a její den teď vidí vítěziti. tak za nesmírné dary, jimiž osud duje, i za světlo, jež v tmách nám život zachraňuje, teď poděkování vám aspoň posíláme, kéž znělo by jak zvony, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, osvobozené miliony. 127 čtyři songy z němčiny jsou vybrány z emigrantské lyriky německé, kterou jsem po nějakou dobu překládal do českého vydání týdeníku simplicus. s. k. n.
[128] obsah
dedikace
srdce a mračna
hořká je lidská melodie13 mračna I–III14 nežaluj17 březnový sníh19 na jarní zemi20 jaro na dědině22 člověk s krajícem24 a dál26 lidé s modrými konvičkami28 poledne30 cestou32 na horách34 setkání s velikou rodinou35 zas jako kdysi36 rozhovor s lunou38 zpěv pro rákosníka40 v mlhavém ránu43 jeseň44 hořká meditace46 listopad48 vodárenská věž49 stromy a srdce51 prosincový den52 sovy54 meditace jednou provždy55
129 songy nenávisti
politická píseň59 staviski61 chvála korupce63 muž, jenž se chvěje65 píseň o hodném muži68 život do odvolání70 song rockefellerovskýrockefellerovský song72 song bulvární krysy74 sypejte ptáčkům76
co život dal
ano nebo ne87 odliv88 smích89 báseň90 pašije92 ortodoxní židé93 nezaměstnaný95 zavřel jsem knihu...97 ocúny99 tel aviv100 zmije103 nad filmovou fotografiínad filmovou fotografií eskymácké matky105 laskavá náhoda106 funus108 odpověď110 žena112 hrdina114 nikdy nemusitinemusiti...116 poesii117
poděkování sovětskému svazu119
130 stanislav k. neumann spisy XIII. srdce a mračna básně a songy 1933–1935 s obálkou eduarda miléna vytiskla akc. mor. knihtiskárna polygrafie v brně a vydal fr. borový v praze 1935
E: jf; 2004 [131]