nikdy nemusiti...

Stanislav Kostka Neumann

nikdy nemusiti...
nikdy nemusiti hlavu sklánět únavou. nikdy neuzříti marnost slov, jež dozní tmou. nikdy neměřiti děje krátkým životem. nikdy nemusiti uhnout před zlobou a zlem. a to nejhloupější ze všech, člověče, tvých pout, starost o vezdejší chléb a střechu, roztrhnout. přes krvavé moře kráčí zdaleka ten den. svět mu k setbě oře tvrdost lidských skal a stěn. 116