jaro na dědině

Stanislav Kostka Neumann

jaro na dědině
zahrady hlaholí snubními písněmi, ovocné stromy se obalily smíchem, zeleň se hnula a čistými dlaněmi rozdává ilusi mládí. dědina stará se vzdala jak v mumraji, domky svou starost si zahalily leskem, pod stromy sukně a plínky se třepají, na okna muškáty sedly. na čistou silnici slunce se usmívá, svět se tu proměnil v idylickou báseň: ke chvále života píseň to svádivá, nebeské milosti plná. jinak je ticho, jen po slunné silnici žebráci seshora, žebráci aj zdůly krokem se šourají, plaše jak vinníci, tu a tam žena i dítě. 22 u vrat a dveří se den ze dne zastaví, den ze dne přijdou a odcházejí zase, jiní a stejní a staří a churaví, mladí jdou často ve dvou... 23